Koncert skupiny Fermata, party muzikantů kteří už hodně pamatují a o to lépe hrají, začne v úterý 24. března od 20.00 hodin v ústeckém Národním domě.

O současnosti Fermaty, která má na kontě už 12 CD a jedno DVD jsme si povídali s jejím baskytaristou Fedorem Frešem, na Slovensku jedním z nejlepších.

V jaké sestavě Fermata přijede a proč právě v této sestavě? Pamatuje z ní někdo začátky kapely?

Naše poslední sestava je Fero Griglák (kytara), Fedor Frešo (baskytara), Igor Skovay (bicí) a Peter Preložník (klávesy). V tomto složení hrajeme 2 roky a není důvod ji měnit. Začátky pamatuje samozřejmě Fero, protože Fermatu zakládal. Já jsem přišel až v 80. letech. Ale samozřejmě si pamatuji, co se dělo.

Jedete právě turné, nebo je to spíše mimořádný – a dost daleký – výjezd?

Je to také krátké turné, po Ústí jedeme ke Karlovým Varům a potom do Drážďan. Tam zahrajeme v rámci festivalu Jazzwelten, tedy Jazzové světy, v Jazzclubu Neue Tonne.

Co vše v Ústí uslyšíme? Budete se hodně vracet do minulosti, dojde i na skladby ze slavných desek Huascaran (1977) či Dunajská legenda (1980)?

Nechte se překvapit, ale staré věci teď už moc nehrajeme – jen zkrácený Huascaran. Z jiných starých desek, ani z Dunajské legendy, zatím nic.

Proč? Vždyť to jsou pěkné a pro posluchače vděčné skladby.

Tenkrát jsme je nahrávali s mnoha playbacky, takže na koncertech se nedají dost dobře zahrát. Snad někdy v budoucnosti… Ale opakuji, spíš se teď orientujeme na aktuální věci.

Loni vám vyšlo nové album. Můžete o něm prozradit více? Souvisí s ústeckým koncertem?

Určitě, je to živé CD a DVD Live v Klube Za zrkadlom. Právě na něm je hodně z těch věcí, které teď na koncertech hráváme. Je to takové poohlédnutí do minulosti a také důkaz toho, že dokážeme na koncertech nabídnout průřez naším repertoárem ve stejné kvalitě, jako jsou ty nahrávky na původních deskách.

Jaké jsou plány Fermaty na letošní rok? Festivaly, hraní v zahraničí, nahrávky, video…

Jako u každé skupiny, hlavně koncerty… a chceme se prosadit v Německu. Na letošní rok se zatím nechystáme nahrávat nové album, nám totiž strašně dlouho trvá, než všechno připravíme; musíme ještě dlouho všechno dolaďovat na koncertech, aby to bylo tip top.

Dost si na tom dáváte záležet, že?

Jistě, nenecháváme nic náhodě a snažíme se o perfektní práci. Žádné nejasné velké jazzové plochy a jamování na koncertě na pódiu – ačkoli i to je jedna z cest, jak na to jít. Ale ne ta naše.

Co vlastně jméno Fermata znamená? A co pro vás dnes znamená hrát v ní? Při té frekvenci koncertů a při vašem zápalu to určitě to není jen z nostalgie, že?

Fermata je hudební značka nad notou nebo pauzou, která znamená přestávku libovolné délky. V italštině to znamená zastávka autobusu.

Hrát ve Fermatě je pro mě něco, o čem vůbec nepochybuji, patřím do ní a cítím se v ní jako ryba ve vodě. Je to v současnosti můj hlavní hudební program. Na nostalgickou strunu zahrálo znovuobnovení Collegia Musica Mariána Vargy, ve kterém s Ferem hrajeme.

K natočení desky Huascaran (1977) inspirovala Fermatu tragédie československé horolezecké výpravy v Peru, k nahrání Dunajské legendy zase historie vaší země, která také byla pohnutá. Je to tak, že se lépe zpracovává neštěstí, je pak v hudbě více emocí?

Asi ano, ale bylo to v časech, kdy v kapele hrával Tomáš Berka – on byl autorem těchto nápadů a myšlenek. Neštěstí se týkal pouze Huascaran, ale mohlo to bát klidně i Martinique nebo Pompeje. Zůstali tam naši horolezci a to Tomáše hodně vzalo – dostalo ho to.

Dunajská legenda vypráví – aspoň ve jménech skladeb – o starých slovanských knížatech, Biela planéta (1980) je zas věnovaná různým objevitelům – tedy žádné katastrofy. Kdybychom v tom pokračovali, možná bychom se propracovali až k celebritám. Po Tomášově odchode Fermata vydala pět alb, žádné už ale nebylo tematické.