Ředitel Severočeského divadla opery a baletu Tomáš Šimerda byl – spolu s primátorem Ústí Janem Kubatou – jedním z mála Ústečanů, kteří si mohli v sobotu přímo v Národním divadle v Praze vychutnat opojnou atmosféru večera, v němž ústecké divadlo dostalo hned tři prestižní herecké ceny Thálie 2008.

Získali je: za operu čínský pěvec WeiLong Tao jako host za Hoffmannovy povídky, tanečník Vladimír Gončarov, sólista baletu SDOB, za taneční představení Cikánské kořeny/í a za celoživotní dílo Alena Míková. Tedy pěvkyně, která v 50. letech v ústeckém divadle působila, ale poté sklízela úspěchy 30 let v „barvách“ Národního divadla.

Sám ředitel SDOB Tomáš Šimerda kvůli ústeckému divadlu opustil funkci ředitele mezinárodního filmového festivalu Zlatá Praha.

Pane Šimerdo, co říkáte na to, že ústecké divadlo porazilo ve dvou významných soubojích o Ceny Thálie dokonce i pražské Národní divadlo?

Z toho mám velikou radost, nikoliv samozřejmě škodolibou. Nicméně je pravda, že Národní divadlo pracuje s desetkrát větším finančním příspěvkem od zřizovatele než my, ale přesto mu po umělecké stránce dokážeme konkurovat. Navíc – jak se v sobotu večer v Národním divadle ukázalo - velmi úspěšně.

Jak si ale sám vysvětlujete fakt, že baletní porota dala přednost čínskému pěvci, hostujícímu v ČR, před představitelem Jeníka z Prodané nevěsty ze Zlaté kapličky?

Hoffmann je opravdu mimořádná role a tenorista WeiLong ji v našem divadle brilantně zvládl. A to nejen po pěvecké stránce – vytvořil živou jevištní postavu. Jeník je role, která má svá úskalí, ale není nijak extrémně náročná. Myslím, že toho rozdílu v obtížnosti role si porota při svém rozhodování byla vědoma a rozhodla pak, jak rozhodla. K naší velké radosti, samozřejmě.

Jak jste vnímal bezprostřední reakce obou ústeckých vítězů? Byly hodně emotivní, došlo při vyhlašování vítězů i na slzy?

Slzy potvrdit nemohu, ale vím, že už nominaci prožívali oba dva velmi emotivně.

Prozraďte – berete tyto prestižní ceny i hodně osobně, s určitou pýchou? Vždyť přeci to vy jste čínského tenora do Ústí pozval poté, co jej jiná divadla v České republice odmítla, vy se spolupodílíte na výběru repertoáru SDOB - a odpovídáte tak za jeho úspěchy i prohry…

Spíše než pýchu, tak teď cítím veliké uspokojení. Jen bych ale poopravil vaši otázku: WeiLong nebyl odmítnut, sám o účinkování v některém z českých divadel zvlášť neusiloval. Mnou byl tedy spíše pro Českou republiku objeven. Pro mne osobně dále není bez významu fakt, že byl oceněn za roli v inscenaci, kterou jsem režíroval.

Lze brát ta vítězství, ony fantastické úspěchy, jako dárek Severočeskému divadlu opery a baletu k letošním 100. narozeninám?

Ano, i tak je lze brát. Je však velmi důležité upozornit – v souvislosti s výročím – na to, že divadlo není jen budova, ale především prostor, kde se vytváří živé umění. A daří-li se to na takové úrovni, jaké dosahují naše umělecké soubory - pak teprve divadelní budova žije životem, pro jaký byla ve skutečnosti postavena.

Ocenění jsou za minulou sezonu, ta současná jde pomalu do finále. Zapomeneme-li teď na skromnost s tím, že asi není zcela na místě – které nové inscenace mají „zaděláno“ na další Ceny Thálie?

Domnívám se, že určitě některý z výkonů naší poslední operní premiéry, Verdiho Otella, kde vedle WeiLonga v titulní roli, vytváří skvělou jevištní kreaci Nikolaj Někrasov v roli Jaga a Valeria Vaygant jako Desdemona.
A v dubnu uvedeme Prokofjevův balet Popelka, ve kterém určitě také nebude o kvalitní výkony nouze.