VÍCE K PORTĚ NALEZNETE ZDE:

Ta existuje pět let, v současné sestavě aleaž od začátku roku 2009.

Soubor vyhrál už brněnské kolo Porty, o jeho vítězství v mezinárodním finále v Ústí rozhodla porota, jejímž členem je i Jindřich Šťáhlavský, člen původní legendární sestavy skupiny Fešáci.

I přes svůj název – Jana neboli Jane byla zpěvačka původní sestavy Jane Country – je brněnská skupina ovlivněna rockem, reggae či hudbou taneční.

Dokázala to v soutěži před porotou v pátek 24. července na ústeckém Lidickém náměstí i den poté po poledni při na akci Kapely se představují v Biografu U Františka v ústecké čtvrti Severní Terasa.

Prostředí útulného kina vyzdobeného starými promítačkami i filmy nadchlo i pražskou skupinu Š. O. K., která zde hrála po Jane Country. Ti z biografu pospíchali do ústeckého letního kina na zvukovou zkoušku před večerním finále, kde měli převzít interpretační Portu a poté hrát.

„Více o nás je na našem webu www.janecountry.cz, kde si kdokoli také může stáhnout vítěznou písničku Don Quijote ve formátu MP3,“ řekl Roman „Prcek“ Orel, doprovodný kytarista a zpěvák Jane Country.

O tom, kdo dostane interpretační Portu v mezinárodní soutěži, rozhodne koncert skupin z Holandska, Slovenska, ČR či USA v sobotu odpoledne v ústeckém lením kině.

Současná sestava skupiny Jane Country, hrající podle vlastních slov pohodový country-pop, je: Roman Prcek Orel (doprovodná kytara, zpěv), Květoslav Nykin Nikl (bicí, perkuse, zpěv), Petra Petrášek Guthová (mandolína, zpěv), Ivo Albi Albrecht (basová kytara, zpěv), Lucie Puci Fretichová (klávesy, zpěv) a Richard Riči Novotný (sólová kytara, zpěv, zvuk). V Ústí na finále Porty ale za Ivo Albrechta zaskakoval baskytarista Jaroslav Macků.

ROZHOVOR

close zoom_in Na otázky odpovídala Petra Guthová.

Hrajete i písničky od country legenda Dolly Parton, na druhou stranu z vaší hudby na koncertě zní i rock, reggae a basa hraje téměř k tanci. Myslíte si, že se váš název k vaší hudbě hodí?
To je ta jedna písnička… (smích) Jinak víceméně hrajeme na countrybálech, snažíme se dělat americkou country takže si myslím, že to k tomu velice patří.

Ale přesto – vaše hudba je stylově dost pestrá. Proč?
Myslím, že když se někdo drží zavedeného stylu, nakonec stejně dojde k tomu, že – aby nezůstal monotónní – musí styly střídat, aby zaujal publikum. Lidi vám nebudou poslouchat stále jen jednu linku.

O vašem vítězství rozhodla odborná porota včera poté, co vás viděla hrát v centru města Ústí na Lidickém náměstí. Jaká tam byla atmosféra?
Je dobře že ten koncert byl pro návštěvníky zdarma. Čím větší publikum, tím jsme radši. Ale my se na koncertě pobavíme, i když na nás přijdou třeba jen čtyři lidi… Jen jsme v Ústí vůbec poprvé soutěžili s vlastními písničkami – a hned na Portě – takže u nás nervozita trošku zavládla. Proto to na náměstí nemělo takové grády, jako den poté v Biografu U Františka, nebo na našich běžných koncertech.

Byli jste v noci z pátku na sobotu na jam session, kde jste se dozvěděli o svém vítězství?
Ano. Hráli jsme tam se skupinou EPY DE MYE, se kterou hráváme často třeba i na oslavách nebo u ohníčků. Jen jsme tak pozdě v noci už byli trochu unavení.

Jak oslavíte vítězství?
Bouřlivě, ale protože se kapela chystá dřív odjet, tak asi až doma v Brně.

close zoom_in Prozraďte více o své vítězné písničce Don Quijote.
Prvotní text donesl Niki, náš bubeník, dlouho nám ale ležel v šuplíku. Pak jsme s Luckou (klávesy, zpěv) jednou měly dobré prázdniny, trávily jsme je u koní. Tam jsme si vzaly kytary, začaly přemýšlet, upravily text a písničku donesli na zkoušku, kde jsme ji všichni společně dokončili.

O čem vítězný song Don Quijote je?
Byl psaný pro Lucku, protože je koňačka a neustále tvrdí: „Je lepší mít doma koně,m než mužského“.

Je jméno Don Quijote spíše symbolické?
To byste se spíš musel zeptat Nikina. Poprvé, v prvním znění se totiž jmenovala Holka ze Strážku. Strážek, to je country městečko, kde se chodí v dobových kostýmech, hráváme tam a dokonce Lucka říká, že se tam s kapelou poprvé setkali.

Jak se vám líbilo v malém biografu, kam pořadatelé přesunuli hraní kvůli počasí z otevřené scény.
To kino je strašně mrňavý, nebyly odposlechy a tak jsme nevěděli, jde ven. Ale bylo to příjemný, měli jsme tam větší kontakt s lidmi. Dýchalo na nás svou atmosférou stylové prostředí kina, je velice pěkné. Rozhodně mám radši takové výzdoby, než nějaké pseudomoderní. Pestré barvičky a umělohmotná srdíčka, zkrátka kýč – to není nic pro mě.