Lidovky a jazz

Odehrával se tu totiž 13. ročník Mezinárodního Festivalu Jazz&Blues Budweiser Budvar v Ústí nad Labem. Jestliže je třináctka pro někoho nešťastné číslo, v případě tohoto ročníku festivalu to zčásti platilo i tento večer.

Výstižně to charakterizoval Ivan Dostál. „Letos poprvé vás, diváků, přišlo méně, než jsme čekaly. Poprvé také není vyprodáno,“ postěžoval si s tím, že to ale nevadí, protože i letos na návštěvníky čeká slušná porce skvělé muziky.

Vzápětí také přivítal na podiu slovenské AMC Trio a švédského kytaristu Ulfa Wakenia. Tato partička výborných muzikantů se v tomto složení rozhodla udělat několik společných koncertů a v roce 2008 natočila společné album Soul of the Mountain, ze kterého zde předvedli hned několik kousků, například Soul of the Mountain, nebo Thor-Iza.

Mezi výborné kousky bychom mohli vzpomenout třeba Please Dont´t Explain, při které nastalo v sále naprosté ticho a každý vnímal všechny tóny této krásné „jazzové balady“. Ulf Wakenius brilantně doplňoval svou kytarou nádhernou melodii pianisty Petera Adamkoviče a jemný kontrabas vyvolával v mysli naprosté uvolnění.

Po této krásné skladbě přiš­la na řadu Say Hello to Zuzana, která podle slov kontrabasisty Martina Marinčáka pojednává o pozdravech z dětství. Před skladbou Don´t Cry Blackberry pak vyprávěl Martin Marinčák o tom, jak berou inspiraci ve slovenských lidových písních. Tento zajímavý nápad jejich jazzové vystoupení posunuje do dalších rozměrů, kde se lidové písně střetávají s jazzovou náladou.

Naprosto skvělou atmosféru, vyvolanou kvartetem, uzavřela skladba Brothers & Sisters k o níž níž, s jistým humorem, Martin Marinčák řekl, že bratři a sestry jsme my všichni. „Nejen Češi a Slováci, ale i tady v evropě a tak…všichni.“

Celé vystoupení ky­taristy Ulfa Walkenia a AMC Tria (P. Adamkovič – piano, M. Marinčák – kontrabas, S. Cvanciger – bicí) bylo nádherným rozjezdem toho festivalu. I podle ohlasů v sále a potlesků bylo zřejmě, že jejich vystoupení patřilo mezi nejlepší.

Královská krev

Kolem púl desáté se na podiu objevil opět ústecký radní pro kultura a ředitel festivalu Dostál, aby uvedl dalšího hosta a tím byl německý zpěvák a kytarista Torsten Goods a jeho Band. Už od prvního úderu bicích bylo jasné, že kapela bude opravdu slyšet. První dvě skladby byli vhozené do jednoho setu a svou atmosférou nás v táhli do moderního smooth jazzu.

Skupina dala poslouchačům jasně najevo, kde jsou jejich přednosti. Torsten Goods ukázal, že umí nejen zpívat, ale i výborně hrát na kytaru. Další skladbou ukázali, že i instrumentální část je jejich silnou zbraní, kde si nejen pianista Jan Miserere, ale i baskytarista s královskou krví, alespoň tedy podle frontmana kapely Goodse, Christian Von Kaphengst, přišli na své ve vyhrávkách, doplněných bicími Christopha Goodse. Jen občas zbytečné Thorstenovo „papalapapa“ zároveň s kytarovými tóny, někdy zakrývalo její melodii.

„Myslím, že vystoupení Torstena Goodse a Bandu splnilo očekávání a bylo dalším příjemným překvapením mladší jazzové generace,“ uvedla jedna z návštěvnic festivalu, Jana Gruberová.

Podobně příznivě se o bandu vyjádřil i divák, jež o sobě hovořil jako o Dizziem, to bylo výborné. „Dost jsem se na to těšil, dokonce jsem si i pár korun vypůjčil, abych mohl do Ústí na festival přijet,“ prozradil na sebe.

Jazzoví plnokrevníci

Pak ovšem přišla hlavní hvězda pátečního večera. Opět ji uvedl Ivan Dostál. „Po šesti letech usilování vám můžeme představit skvělý koncert. Roy Ayers.“

A skutečně bylo na co se dívat a co poslouchat. Černošský muzikant Roy Ayers se svým bandem (Donald Nicks – basa, Lee Pearson – bicí, Ray Gaskins – saxofon a klávesy, Mark Adams – klávesy, John Pressley – zpěv) publikum dokázalo rozparádit a nakonec i strhnout k tanci před pódiem. Ať už hity jako Evolutions, nebo Everybody Loves The Sunshine, citem pro dramatično a rytmus, nebo vyprávěnkami mezi jednotlivými skladbami.

„Je jich tam jak blech, ale jsou skvělý, už jsem si je prohlížel i na youtube.com,“ dal se slyšet návštěvník staršího data narození. Jméno ale neprozradil. Svou přízeň ovšem dával najevo spolu s ostatními častým potleskem a pískáním i pokřikováním.

Zbytečné večer popisovat jinak, než slovy: Kdo nepřišel, udělal chybu! Nelze tedy, než napsat, že i když přišlo méně lidí, než v minulých letech, rozhodně to stálo za to.

ZPRACOVALIDANIEL JANŮ A JANNI VORLÍČEK