Skupina Bacily a bratři Václav i Jan Neckářovi, muzikanti, kteří strávili podstatnou část dětství v Ústí nad Labem (Jan se zde narodil) a skupina Bacily – to je spojení, které v české populární hudbě baví už 40 let! Většina písní, které z té symbiózy vznikly, se dál hraje, jsou to hity. Lidé si je pobrukují, rádi je slyší živě a kupují je na CD. Supraphon tak i jim vychází vstříc vydáním exkluzivního trojCD „Život“ s hity i písněmi, které zkrátka „jen“ zaslouží připomenutí.

V rozhovoru odpovídali Václav i jeho bratr Jan, kapelník Bacilů a autor řady písní. Na 3CD má mj. písničky Dr. Dam di dam, Tvým dlouhým vlasům, Hvězdné nebe nad Atlantidou, Podej mi ruku a projdem Václavák, Jsem či Píseň pro jockeye.

Řadu lidí vystrašily vaše zdravotní komplikace; jak vám je nyní?
Václav: Teď už dobře.

A co se vlastně stalo?
Vyčerpání a nevhodná kombinace léků způsobily, že jsem chvilkově zkolaboval. V nemocnici jsem strávil tři dny a pak mi pomohl brácha – a teď už jsem zase fit. Koneckonců – právě jsme se vrátili z koncertní šňůry po východním Slovensku, Liberci a Kroměříži.

A hned jste také křtil novou třídeskovou kompilaci Život, své 3CD!
Václav: Ano, a je opravdu reprezentativní. Obsahuje téměř šedesát písní, tak rozsáhlý výběr jsem ještě neměl. Převážná většina songů je přitom českých. Skladby zahraničních autorů jsou na prvním CD pouze čtyři, na druhém taky čtyři a na třetím tři. A jsou tu i některé rarity.

Které třeba?
Václav: Třeba píseň Podivný příběh, k níž se váže skutečně velmi podivný příběh.
Jan: Původně ji zpíval Petr Ulrych na desce nazvané 13 HP. Jejími autory jsou Ota Petřina a Michael Prostějovský. Brácha ji později chtěl zařadit na trojkomplet Příběhy, písně a balady, měla být na třetím albu tohoto kompletu. Tak jsme píseň zaranžovali, všechno bylo připraveno, nahrála se…

Ale nakonec vůbec nevyšla, že? Prozradíte proč?
Jan: Michael Prostějovský tenkrát emigroval na Západ, a tak soudruh Supraphon rozhodl, že ne, že tam ta píseň nebude. Musela pryč, dokonce byl celý snímek smazán! Naštěstí jsem si nechal udělat kopii, kterou jsem založil do svého archivu. Po čase jsem na ni úplně zapomněl. A po létech jsem ji objevil! Na kompletu Život tedy vychází skutečně ta původní, Supraphonem smazaná a u mě léta přechovávaná nahrávka.

To, že jste sem zařadili většinu písní českých, byl jistě účel!
Jan: Ano, byl. Tenhle komplet přichází v roce čtyřicátin Bacilů a už přebal kolekce obsahuje kapelové fotky. Komplet taky nabízí spoustu hudebních snímků nahraných s Bacily. Naše kapela měla snahu dělat hlavně české, původní autorské věci. A samozřejmě jsme se s Otou Petřinou neuzavírali v kapele sami do sebe, příležitost měl kdokoliv z českých autorů.

Na albu Planetárium se jich podílelo dokonce sedmnáct! I na tomhle novém výběru je takových písní hodně. A je to dobře. Když přijedete do Ameriky, Německa nebo Francie, taky nehrají v rádiích česky. Řekli jsme si, že svým způsobem hodíme rukavici českým rádiím, především Českému rozhlasu.
Křty si užívám

Prý máte rád křty, jistě jste si užil i ten, který uvedl váš nový výběr!
Václav: Vzhledem k tomu, že křest svého syna jsem pořádal, když mu bylo 17… tak asi ano, užívám si je. Samozřejmě, na dobrém křtu musí být dobrý kmotr nebo dobrá kmotřenka. Mně křtila desky Marta Kubišová, novou kompilaci poslala do světa Yvonne Přenosilová. Yvonnu uznávám jako člověka i jako zpěvačku. Jako host zpívala pár písniček v našem programu. A křest nového výběru se vydařil.

Nové 3CD má hezký booklet i obal. Vidíme zde i různé sestavy Bacilů…
Václav: Nad fotkami jsme se sešli v Supraphonu všichni, my i lidé z vydavatelství, vybírali jsme je opravdu pečlivě. Ještě týden před vydáním se album jmenovalo Křižovatky a na titulu byla jiná fotografie. Nakonec jsme jméno kompilace i titulní fotku změnili, všem se název Život a ta fotografie, která se tam nakonec dostala, zdála příhodnější a výstižnější vzhledem k mojí životní situaci

Co chystáte ke 40. výročí Bacilů?
Václav: Nejdřív chci říct, že bych se rád doučil pár nových písniček. Tak čtyři, pět – i když brácha po mně chce pět až sedm nových songů! Je to ale těžké, učím se pořád tak, že si texty rozstřihávám a zase skládám dohromady.
Jan: A co se týče oslav – budeme pořádat normální koncerty. Velké koncerty, ty v obrovských halách či na stadionech, jsou prodělečné, stojí obrovské peníze a člověk musí vynaložit spoustu práce. Budeme tedy koncertovat tak, jako koncertujeme pořád, a v průběhu jednotlivých vystoupení budeme o výročí mluvit. Má to mimo jiné i tu výhodu, že tak vlastně budeme slavit celý rok!

Ještě před koncem roku jste oba byli v USA. Zpívali jste tam krajanům?
Jan: Na týden jsme tam byli na pozvání Jirky Suchánka ze Zlaté Prahy. Dělali jsme čtyři akce, dva koncerty – po jednom v New Yorku a v Bostonu pro krajany, ne koncerty ale povídání si s písničkami. A pak jsme ještě udělali krátké vystoupení v rámci vánočního večírku pro českou ambasádu, byli tam různí diplomaté – nejen čeští a slovenští, ale i američtí.

Co tam byl váš nejhezčí zážitek?
Václav: To, že lidi znají naše písničky a zpívali se mnou.
Jan: Bylo evidentní, že krajané přišli za těmi písničkami, které jim připomínají mládí a domov. Říkali nám: „Vzali jste nás u srdce“.

ZPRACOVALI Zdeněk Brouček a Radek Strnad