Je jako z jiného světa, tahle Fanny Brisceová. Zpěvačka ze šantánu 30. let minulého století, kterou výtečně hraje i zpívá na jevišti ústeckého kamenného divadla Monika Absolonová, pražská muzikálová hvězda.

Právě s ní jsme si také o zcela novém nastudování Funny Girl v Ústí povídali před velkou událostí. Před premiérou, kterou zpestří ochutnávka nápojů ústecké likérky i živá swingová hudba Albis Jazz Bandu ve foyer divadla.

Po zkoušce Funny Girl, kterou jsem viděl, je jasné: Postavu Fanny Brisceovou si hodně užíváte. Je to rolí samotnou, je těžká, ale krásná?
Přesně - lépe bych to sama neřekla. Tu nabídku jsem dostala před rokem a půl od režiséra Radka Balaše s tím, že to zvládnu. Řekla jsem „Tak fajn”, ale teď před premiérou je všechno jinak. Nový režisér, nový ředitel ústeckého divadla - jen ta role je dál stejně krásná. Akorát cesta k ní byla pro mě hodně divoká. Protože denní dojíždění do Ústí, to je opravdu masakr vzhledem k tomu, že dálnice pořád ještě není hotová. Dřív mě to nechávalo chladnou, teď už mě to ale pěkně štve.

Řekněte - byly zde v Ústí s tímto muzikálem velké problémy?
Svízele byly velké, ale nakonec si myslím, že lidé, se kterými jsem tu pracovala, mě mají rádi. Všichni kolegové, celý sbor byl ze začátku opatrný, ale dnes už jsou strašně milí a hodně vstřícní. Těší mě, že jsem tu mohla potkat Věru Páchovou, Martina Matouška a Petra Matuzska, vlastně všechny své báječně kolegy… A myslím si, že se Lumíru Olšovskému režie povedla; že udělal vše pro to, aby se lidé při Funny Girl bavili. Všichni se snažíme, aby to tak bylo.

Jak se cítíte v kostýmu Fanny?
Všechny se moc povedly. Ta paruka pro mě byla od začátku fajn, ono vám to hodně pomůže, ztotožnit se s tou rolí. Když si namalujete ten „ksicht”, najednou je to fajn.

Na plakátu jste celá ve zlatém. Cítíte se na jevišti jako zlatíčko?
Fanny, to je reálná postava, hvězda 20. - 30. let minulého století v Americe. Byla velmi svérázná, člověk ale nemůže na jevišti dělat to, co ona tehdy. Ale užívám si to a na jevišti mezi souborem si opravdu připadám jako zlatíčko (smích).

Ve Fanny zpíváte jazz a swing - je to jiné, než co jste kdy v muzikálech zpívala?
Je, i když ta změna není tak razantní. Neskočila jsem najednou z popových muzikálů do jazzu. Přiznám se, letošní rok mám ve znamení novinek. Dělala jsem činohru Světáci a v Karlíně Vraždu za oponou, což jsou 50. léta. To už ale není daleko od Funny Girl.

Jaké je hrát s panem Olšovským?
Děláme spolu často. Poprvé si mě vybral na Den na zkoušku, což je první divadelní hra, kterou napsal a režíroval. Já mu na to říkala, že se zbláznil, já nemám ani školu na zpívání - natož na hraní. Sbírám životní zkušenosti po divadlech. Vždycky je nějaký hrdina, který má pocit, že to zvládnu. Ale nikdy se mi nestalo, že by mi někdo dal pracovní nabídku, aniž by mě potkal. Pro Radka Balaše jsem nazpívala písničky do komedie Adéla ještě nevečeřela, dělali jsme spolu i další věci a na základě toho vymyslel, že bych byla ideální Fanny.

Koho z blízkých zvete na premiéru? Komu se chcete pochlubit tím, co jste v Ústí dokázala?
Já bych se chtěla pochlubit všem, ale tak velké divadlo na celém světě není, aby se do něj vešli. (smích) Ale přijde můj partner, můj brácha, maminka a asi přijde i umělecký ředitel z Karlína. Tak uvidíme.