Svůj již třístý pořad Tobogán moderoval Aleš Cibulka v sobotu 24. listopadu v pražském Divadle U Hasičů. A ovšem také na vlnách Dvojky Českého rozhlasu.

Se svými posluchači se přitom Aleš setkává sobotu co sobotu od 11.00 již devátou sezonu. Na počest tohoto kulatého jubilea a také pro radost čtenářům nyní vyšla kniha „Cibulka v pyžamu", kterou Aleš napsal s režisérkou pořadu Yvonou Žertovou. Kniha je devátým titulem mladého nakladatelství JaS.

Devátý rok moderování, 300. přímé vysílání máš ještě nějaké toboganové výročí v rukávu?
A víš, že mám?! Když jsme 300. Tobogan připravovali, dali jsme si tu práci a pečlivě spočítali, kolik Toboganů odvysílal Tomáš Sláma, můj dlouholetý předchůdce, a kolik mí kolegové Petr Jančařík a Jaroslav Dušek. Díky tomu jsem se pak hravě dobral dalšího důležitého data: 10. ledna 2015 budeme vysílat historicky 1000. Tobogan.

První byl Kodet

To abychom začali připravovat další knížku, ne? Ale teď se věnujme té, co vyšla v listopadu. Cibulka v pyžamu představí ve dvanácti rozhovorech hosty Toboganu v pyžamu. Kdy se vysílal první „pyžamový" rozhovor a s kým jsi tenkrát rozmlouval?
Teda ty mi dáváš! Naštěstí mám vše archivováno a uloženo, takže mohu odpovědně říci, že první Tobogan v pyžamu byl odvysílán 6. ledna 2007, natáčelo se u nás doma a hostem byl Kristián Kodet.

Kolik pyžamových rozhovorů jste od té doby natočili a odvysílali?
Tak tohle by úplně přesně řekla režisérka Toboganu, a jak říkám, moje levá i pravá ruka Yvona Žertová. Ale dle mého jich byla odhadem víc než šedesátka.

V prvních dvou letech jsi hostil zpovídané u sebe doma a chystal jim něco dobrého na zub jak jsi stihl vařit a ptát se současně? Chutnalo u vás hostům?
No já doufám, že chutnalo. Je pravda, že většinou jsem kuchtil den předem, aby bylo v den natáčení všechno krásně připraveno. A tak si Mahulena Bočanová pochutnala na svých oblíbených pikantních jednohubkách, Eva Pilarová se svým manželem okusila naši domácí cibulačku a cibulový koláč a Hana Maciuchová si smlsla na úžasném rybím receptu. Na zažívací potíže si den poté nestěžoval nikdo, tak snad… Ale možná to jen decentně zamlčeli.

Vím, že ses na každé setkání pečlivě připravoval (jako vždy) a dopředu se ptal, co by si host rád dal překvapil tě někdo svým přáním?
Ano, právě výše zmíněná Hanka Maciuchová. Každý většinou odpověděl, že by si dal jen něco malého, nebo třeba jen něco k pití, kávu a podobně. Hana odepsala, dodnes mám tu esemesku schovanou: „Dala bych si pstruha, ale v nějaké netradiční úpravě…" Ale zvládli jsme i to!

Pyžamové rozhovory

V knížce Cibulka v pyžamu je tucet „pyžamových" rozhovorů, návrh výběru ti předložila Yvona Žertová v srpnu měl jsi výhrady, musela svou volbu měnit nebo jsi jen zajásal a těšil se, až si rozhovory připomeneš?
Možná se tomu budeš divit, ale ty tři stovky odvysílaných Toboganů nenosím v hlavě. Občas se mi stane, že za Yvonou přijdu, že jsem potkal nějakého herce, zpěvačku nebo kolegu moderátora, a že by bylo dobré ho k nám pozvat, protože u nás ještě nebyl. Vzápětí se dozvím, že už u nás byl či byla třeba třikrát. No, takhle to se mnou je. Výběr dvanácti respondentů jsem nechal čistě na Yvoně a okamžitě jsem souhlasil. Navíc máme díky diváckým ohlasům docela přesný přehled o tom, kdo z hostů se líbil a kdo zaujal.

Zeptat se na cokoli

Třináctý bonusový rozhovor s tebou vedla paní režisérka přijal jsi všechny její otázky, nebo jsi nějakou vetoval?
Ne, ne, to bych nikdy neudělal. Moderátor (v tomhle případě to byla Yvona) má právo zeptat se na cokoli. Nedovedu si vůbec představit otázku, kterou bych kdy odmítl. A kdyby taková přišla, spíš bych se pokusil odpovědí nenápadně vybruslit…

Ale jedno mi, prosím, objasni: že jsi pedant a systematik ze spolupráce nad několika projekty vím, ale kde se v tobě vzala láska k dotazníkům? Ty opravdu máš rád kolonkové otázky a dokonce jsi je sám jako dítě vytvářel?
Tahle „zvrhlá záliba" už se díkybohu vytrácí, ale je pravda, že dotazník je má jediná radost třeba při vyplňování daňového přiznání. To samotné mě nebaví, ale formulář, ten můžu. Bohužel, dnes už se vše vyplňuje elektronicky. Ale jako dítě jsem dotazníky opravdu pro rodiče a pro bratra připravoval. Ale to všechno se dočtete právě v Cibulkovi v pyžamu. I mnohem pikantnější věci!

Mně na dotaznících straší nesrozumitelnost zadání v té chvíli si připadám dotazníkově negramotná. Ty nad dotazníkem takový pocit nezažíváš?
Já? Neustále! Dotazníky ale mají svůj nezaměnitelný jazyk, a kdo ho odhalí, je vzápětí odměněn.

Vraťme se k tvé nové knížce vedle tuctu rozhovorů jsi čtenářům připravil tucet historek, které jsi prožil, zažil, někdy i zorganizoval pro své přátele a kamarády. Jak se dívají „odhalení" na tvé fejetonky, ve kterých si mnohé „práskl"?
Musím upřímně říci, že jsem se takhle dlouho nepobavil. Když jsi přišla s nápadem oslovit všechny „pomluvené", dát jim přečíst co jsem o nich napsal a nechat je to uvést na pravou míru, tušil jsem, že bude zábava. Byla! Někteří upřesňovali, jiní (doufám, že v nadsázce a s humorem) napsali, že už se se mnou nikdy nesetkají, a když, tak mě prvně zmlátí. Ne, vážně, moc mě mí kamarádi potěšili a místy i dojali.

Tak ať si mě nepřeje!

Kdybys měl čtenáře přesvědčit, proč potřebují mít doma Cibulku v pyžamu, jak bys je oslovil?
Jéje, to je těžká otázka. Nikoho samozřejmě nemůžu nutit… ale kdo si tu knížku nepořídí, ať si mě nepřeje!!!

Děkuji za rozhovor.

Zpracovala Jana Semelková