Viděl jsem v televizi rozhovor s dvojčlennou hip hopovou kapelou a řekli zajímavou hlášku: „Děláme i ve dvou energickou show. Ne každý si uvědomí, že je jeho dění na scéně kvalitní, my ano. A přiznáváme to.“ Jak to máte vy, Dane? Vnímáte svou show?

U mě to je až druhotná věc, chodím na pódium hrát. Když je nějaká nálada, člověk se baví s lidmi. Výbuchy i efekty jsou pro někoho důležité, když někdo hraje něco, kde se toho moc neděje, show to možná zachrání. Případně u velké produkce, kam přijde třicet tisíc lidí, to patří k věci. Ale neumím si představit, že přijde 300 lidí, vše začne fanfárou ze Star Wars a vybuchují tam rakety, to nemá moc význam. My jsme muzikanti, spíš na pódiu hrajeme.

Dane, jak se na vás podepsal covid? 

Myslím, že pro každého, kdo je na pódiu rád, to nebylo nic příjemného. Dokud nikdo přesně nevěděl, co to bude obnášet, byl každý vyděšený, že skončil jeho život tak, jak ho znal.

Částečně to byla pravda.

To jo, ale když něco končí, musíš to vědět. Že je to na rok a pak zase bude dobře. Ale naštvaný jsme byli, že už jsou vakcíny a my nechápali, že je tedy nepoužijí, a nepojede se dál. Když to nevíš, máš strach, že už se nevrátí nikdy to, co bylo předtím.

A jak jste to zúročil přes své oblíbené vážky?

Nijak, vždyť se nedalo ani nikam cestovat. Navíc jsem měl malé dítě, takže má žena chodila normálně do práce a já fungoval v módu muže v domácnosti.

Kolik je vašemu miminku?

Mikulášovi je pět a půl a tomu malými jsou tři tejdny.

Takže si užíváte otcovství zatím úplně naplno?

No, až já budu v důchodu, budou děti ještě pořád malý… (smích)

Teď už máte na vážky čas?

Minimum, v Česku se vždycky najde něco důležitějšího. Teď jsem byl v Ghaně, ale jinak se prostě nedostanu ven. Není na to čas. Horko těžko bastlím výsledky toho, co jsme v Ghaně udělali.

Jak se stalo, že máte hned dvě kapely? Illustratosphere, s níž jste v Ústí dnes, ale také hrajete a vydáváte alba s Robert Balzar Triem? Navíc mi připadá, že to jsou stále stejní muzikanti.

Není, v obou kapelách je jen Robert Balzar. Je to jeho trio a já jsem u nich jako host. Je to plnohodnotný kvartet, postavený na úplně jiný logice. Tam se předpokládá, že každý z těch lidí je hotový muzikant, který umí aranžmá té věci udělat trochu jinak, a pokaždý ho znovu stvořit. Zato u Ilustratosphere jsou písničky psané pro jednotlivé nástroje.

Jak to přišlo, že jste vydali už u jiné hudební firmy než před lety reedice svých dvou báječných alb?

Jednak je taková proluka a šlo o to dostat ten nosič na vinyl, když je teď opět v módě. Kvůli různým licenčním ujednáním to ale trvalo déle, protože tehdy to vydali Sony a ti už tu nemají pobočku. Dohadovat se teď s Maďary či Poláky, kterým je nějaká Illustratosphere někde… Dohodli jsme se tedy s Warner Music, kteří na tom udělali velkou práci. My si jen hlídali, aby nám to nevlezlo do doby vydání nové desky J. A. R., která už je hotová a vyjde snad před prázdninami.

Co lze dnes prozradit k novince J. A. R.?

Bude určitě zábavná, myslím, že se nám tentokrát docela povedla. Uvidíme, jak to lidé nakonec přijmou.

Cítíte se ještě na nějaký muzikál? Nebo jsou časy Jesus Christ Superstar a dalších děl už vážně ty tam?

Necítím, a už mě to ani nezajímá. Na to dnes není už vůbec čas. Pro mě je muzikál dead.