CD, které kapela Definitivní Ententýk pokřtí v sobotu od 20.00 v Gama Hospodě v Mostě, ale snese srovnání s naší ska špičkou, alby Sto zvířat.

Dost neobvykle pokřtí své třetí album „Desať mŕtvych veveričiek" mostecko-litvínovská ska pop kapela Definitivní Ententýk.

Kouda křtít nebude

„Křest máme v sobotu 15. září od 20.00 v Gama Hospodě. Jen předem neřekneme, jak ke křtu dojde, už by to pak nebylo překvapení. Ale šampaňským to určitě nebude. Původně jsme chtěli za kmotry pány Koudu, Markvarta a Kušnierze, ale bohužel to z blíže nespecifikovaných důvodů nevychází. Zveme tedy místo nich z méně korupčního prostředí kapely DiscoBalls a El Gaučo, obě jsou z Prahy," prozradila Deníku Hanka Dernerová z Ententýku.

Definitivní Ententýk vznikl v roce 1994. Název kapele poradila podnapilá kamarádka Kýťa po jednom mejdanu. Už tehdy stál u zrodu skupiny Kryštof Derner, současný kapelník, kytarista, textař a frontman. Zato post zpěvačky se měnil, nyní zpívá „mladá krev". Markéta Gregorová je v kapele od loňska, spolu s ní je na pódiu osm lidí.

Kryštofe, kolikáté CD jste právě vydali a zítra ho pokřtíte?
Za dvacet let je to naše třetí album. Přibývají nám jako krápníky v jeskyni. (smích)

Také vám padají na hlavu?
Budou. Jen ne nám, ale lidem, až jim je budeme rozhazovat. Už máme takové velikášské manýry…

Jak pestré spektrum činností, povolání, v kapele máte?
To je zajímavý. Nehrajeme sice tak dobře jako ostatní kapely, ale vedeme na tituly a dioptrie naprosto jednoznačně. Jen zpěvačka to dne trochu kazí, nevzala si brýle.
Markéta: Ale mám čočky. Můžu i vrážet do lamp, ale vzít si brýle mě nikdo nedonutí.
Kryštof: V naší kapele je jeden zkrachovalý doktor, psychiatr, právník, spousta studentů v pojišťovnictví a jeden dělník. Ten zastupuje punk.

A jak jste na tom věkově?
I to je obrovský rozptyl. Nejstarší jsem já, je mi 38…
Markéta: A nejmladší jsem teď určitě já, je mi 19.

Co vás drží takto pohromadě?
Markéta: Kluci jsou možná věkem ve věku třicátníků, ale pro mě jsou mladí duchem. Spíš mi dnes přijdou jako zastydlí puberťáci.

Řekněte, co pro tuto kapelu znamená legrace?
Kryštof: Legrace pro nás znamená úplně všechno. Bez ní bychom nemohli hrát.

Víc než láska?
Kryštof: Každopádně. Na tu jsou popaři, mezi ty se moc nepočítáme. Ale o legraci se dost snažíme, spíš by teď už pro nás byl problém vymyslet nějakou vážnou písničku.

Kolik je tedy podle vás na nové desce „Desať mŕtvych veveričiek" vážných textů?
Kryštof: Asi jen jeden, „Na staré Senkrovně". Ale tu písničku na koncertech moc nehrajeme, dost vybočuje. Je o rozkládající se mrtvole. .. takže vlastně černý humor.
Markéta: Ale asi čtyři lidi mi nezávisle na sobě řeklo, že právě tahle je nejlepší z CD.
Kryštof: To je zajímavý.
Markéta: Že to skoro nezní jako my, ale je to dobrý.
Kryštof: Tak to je dobrá pochvala. „Je to dobrá písnička, protože to nezní jako my…"

Vždyť vy teď můžete tvrdit, že je to vaše nová cesta…
Kryštof: Pro nás je spíš nemožný, udržet si jeden styl. Někdo by mohl říct, že „valíme" pořád to samý ska, ale to bych neřekl. To by mě ani nebavilo, byla by to nuda.

Můžete být v případě nové desky konkrétnější?
Kryštof: Trošku jsme vybočili směrem k punku ve Skořici, má dravý rytmus a ten text mám rád. Pro dost lidí je nesrozumitelný, ale mě se do něj podařilo zašifrovat něco vážného. Takže ani to už taková legrace není. (smích)
Markéta: Mám hodně ráda „Tenkrát v Pokaszepeck", té pracovně říkáme „Funky". Je pěkně rytmický, v ní se střídáme s Kryštofem ve zpěvu… Ráda mám i „Prso Grande", protože jsem ten text ve španělštině napsala já.