V režii Martina Novotného zazpívají hlavní role hostující Dominika Richterová (Winnifred Goodmanová) a ústecký pěvec Jaroslav Kovacs (Limonádový Joe). Publikum čeká humor i šlágry, i ty psané pro Karla Gotta.

Muzikál má více hitů než slavný film, zahraje je orchestr ústeckého divadla. Herci tu střílejí ze tři kila těžkých zbraní z Itálie. „Lidé se dnes chtějí bavit, Joe je odlehčení a zábava," řekl režisér Novotný.

„Na publikum zapůsobí jako mohutná přílivová vlna nasazení sboru," dodal. „Svou Tornádo Lue si užívám," tvrdí pěvkyně Iveta Dufková.

Upír Krejčí: Ale radši bych hrál Limonádníka

Osobitý herec Václav „Upír" Krejčí se proslavil v Česku už na přelomu 70. a 80. let v Mimtriu se Světlanou Nálepkovou a Michalem Nesvadbou. Nyní hraje v zájezdovém divadle Arthur, také u Pavla Trávníčka a aktuálně má premiéru v Severočeském divadle v Ústí jako pistolník-hrubián Grimpo ve slavné české westernové parodii „Limonádový Joe aneb Koňská opera". O ní více v rozhovoru s Upírem.

V muzikálu Limonádový Joe vám režisér Martin Novotný dal roli Grimpa, to je ten co chroupe housle a skleničky. Ve slavném filmu ho hraje Josef Hlinomaz, byla to pro vás neobvyklá nabídka?
Ten film se mi strašně líbí, Lipský ho výborně udělal. Radši bych tu tedy hrál Limonádníka, ale už nejsem nejmladší a ani tak hezkej. A protože režiséra Novotného dobře znám, neváhal jsem, nabídku vzal. Když mi navíc řekl, že to bude v ústeckém divadle, a já už vím, kolik má na svém kontě Thálií, říkal jsem si: „Jdu si pro Thálii!"

ŽER HOUSLE A KOULEJ

Co je na roli Grimpa těžkého?
Nějak ji uchopit. Nejdřív jsem ji vzal hodně energicky a najednou jsem zjistil, že je tam té energie moc. On se ten Hlinomaz měl, ve filmu je totiž hodně detailů. Když mu řekl režisér „sežer housle a koulej očima", dalo se to opakovat pětkrát šestkrát, to se to koulí. A pak máte dvoje housle; jedny hrajou v jednom záběru a druhý se jenom „sežerou". Ale na divadle mám jen jedny, hledal se kompromis. To všechno je na domluvě s režisérem a technikou, aby to bylo efektní a já nebyl „za trapáka". Snad tyto nuance divákovi dokážeme dát tak, aby se bavil. Navíc pomáhám Martinovi s jevištním pohybem, učil jsem ho totiž rok na konzervatoři. Pro mě je to složitý v tom, že dnes jsme tu asi po pětatřicátý. Doma se vždy rodina schází jen u snídaně, obě dcery a žena a já vždycky říkám to památný: „Víte co dneska dělám? Jedu do Ústí." (smích) A ony hrajou: „Fakt: Tos nás překvapil, to jsme nečekaly…" Je to únavný, na cestě z Prahy do Ústí zjišťuju, co tu jezdí zbytečných kamionů. A jak jsou nebezpečný. Jak je tam padesátka a on na mě najíždí zezadu… Ale jak by mě určitě pokutovali, že já zbrzdil jeho, ale ne za to, že mě někdo tlačí. Je to bláznivej svět! Bydlím na druhé straně Prahy, takže to mám sem hodinu a půl, pak čtyři hodiny dopoledne, nato pauzu kterou si vymyslely odbory, abysme si tu odpočinuli…

Jaké je jíst housle?
Je to role. Ivan Mládek, se kterým jsem jedenáct let točil Čundrkántryšou a jsme velcí kamarádi, prohlásil: „Upíre, člověče, jak tě pozoruju, ty neuděláš co nemáš ve scénáři. Skočil bys bungee jumping? Já na to: „Ty ses zbláznil!" Ale on mi ho napsal a já fakt skočil. Ta klapka u filmu je mocná čarodějka, anebo když se na divadle otevře opona. Nejkrásnější film od Felliniho jsou Klauni; z celého světa stáhne klauny, kteří jsou o berlích, na vozejku. Narve šapitó divákama, rozsvítí, oni odhodí berle, vstanou a hrajou divadlo. To je nejkrásnější. Jednou mi kamarád říká: začal jsem dělat adrenalinový sporty. A já na to: „Už jsi byl někdy na jevišti? Ne? Tak nevíš, co je adrenalin!! A to je veliká pravda.

Jsou vám dodnes užitečné gagy, které znáte z Mimtria?
Co se člověk jednou naučí, už jen rozšiřuje dál. Nejdůležitější na divadle je napětí, timing. Udělat to ve chvíli, kdy to máte udělat, přesně říct ve chvíli, kdy to má zaznít. Jinak to není vtip, chybí tomu tah na branku, lidi to přestává bavit a neví proč. Musíte házet do lidí energii, ať je pozitivní nebo negativní, a hned se vám vrací. Proto někteří herci hvězdy jsou a jiní prostě ne.