V Hudebním salonku se sešli, v rámci Hudebních setkání III, Michal Mašek, znamenitý pianista, jehož hudební projev zanechává silné obohacující dojmy, a jeden z nejvýznamnějších violoncellistů dneška Petr Nouzovský. Zazněly zde společné skladby od Beethovena i Dvořáka. A v závěru opakovaně i Slovanský tanec pro violoncello a klavír v originální úpravě Dvořáka.

Mašek v první části koncertu hrál jímavý, dech beroucí Lístek do památníku Bohuslava Martinů. Dojal k slzám, Mašek hrál skvostně. Ani Frederic Chopin nechyběl v neopakovatelném provedení mistra klavíru.

Celý večer se nesl ve znamení výjimečnosti, skvělí interpreti, geniální hudba. Svita pro sólové violoncello byla hudební lahůdkou večera, Bach ji psal původně jako etudu a vznikla z toho naprosto geniální záležitost.

Vděčné nadšené publikum bavilo i zajímavé povídání s protagonisty koncertu. Umělci dokonale ovládají své nástroje, ale umějí být i příjemnými společníky večera. Ve druhé části došlo na malou improvizovanou besedu s posluchači. Petr Nouzovský prozradil, že se ke svému nástroji violoncellu, dostal náhodou. Protože už ve školce rozpoznali výjimečný talent, měl hrát na klavír. Ale ten se jaksi nevešel do garsonky, tak se rozhodlo, že bude hrát na violoncello. Nebyl pilným žákem, ale když ho profesorka hudby chtěla vyhodit ze třídy, ač věděla, že je talent, teprve začal pilně cvičit a výsledek na sebe nenechal čekat. Dnes je držitelem řady ocenění, jezdí po celém světě, odehraje v průměru 150 koncertů ročně. Ve Velkém Březně hrál na violoncello z roku 1886, až nedávno ho získal; v Česku to byla vlastně jeho premiéra. S Michalem Maškem na otázku, kterého ocenění si váží nejvíce, svorně, byť každý jinak, vyjádřili přesvědčení, že největší ocenění nejsou od kritiků, ale od publika. Kontakt s vnímavým publikem je to, co je nabíjí, uspokojuje. Ten večer byli spokojeni všichni. Už se těšíme na další setkání!

Zpracovala Ladislava Prokůpková