Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděl o krocích města?
Začal jsem se smát a říkat si, že optimismus loňského roku velmi rychle povolil. Měli jsme tak trochu růžové brýle, když jsme si říkali, že dostaneme to, co chceme, a že máme zajištěnou existenci. To, co radní udělali, je k smíchu.
Jaká je mezi herci divadla nálada?
Velmi špatná. Sedím tady s kolegy a vzduch by se dal krájet. Všichni přemýšlejí, co s námi bude. Po dlouhé době si ani neříkáme žádné vtipy a veselé historky.
Chystáte nějaké protesty? Nebo víte, že by někdo něco takového připravoval?
Kontaktoval mne například režisér Honza Prušinovský, který se pohybuje kolem dejvického divadla a filmu, co vše může udělat. Lidé se ptají a nabízejí pomoc.
Musíme se dohodnout, jaké budou naše kroky. Chceme je dělat společně, jako parta. Situace nás velmi stmelila.
Nehledáte si nové angažmá?
Já ne. Za sebe říkám, že se z baráku nehnu, dokud mne někdo nevystěhuje. Je to totiž můj domov.
