Ta v půdní vestavbě ústecké knihovny v Churchillově 3 předvedla své osobité pojetí zábavné, pro Čechy v mnohém poučné, ale i potemnělé knihy polského autora Mariusze Szczygieła.

Gottlandu plného paradoxů, postřehů, bizarních situací a osudových okamžiků našich dějin.

Pravda „od cizího"

Pravda se totiž těžko přijímá. Zvlášť, utají-li vám domácí mnohé a zjistíte to „od cizího". Ale zajímavě a osobitě, s nadhledem, bez zášti a závisti, bez zlomyslností.

I když z některých politiků minulých i současných (Hitler, Stalin, Klaus…) si tu autor nepokrytě „střílí". Ovšem může to tak vyznít i díky Hejlíkově herecké licenci.

Na ústecké Listování byl sál knihovny plný. Přišlo 145 lidí, převažovaly slečny intelektuálky, většinou studentky. Ty, které Lukáše Hejlíka milují.

Ovšem ve frontě na jeho podpis, když se po představení změnil v knihkupce a nabízel publiku knihu Gottland, záznamy starších Listování na DVD i audioknihy, stáli v jednom šiku školáci a senioři, hospodyňky, knihomolové, maminky, které svěřily kojence na pár hodin chůvě, i kavárenští povaleči.

Tak pestré vděčné publikum Hejlík Company v Ústí mívá vždy.

„Hejlík byl boží, ten malej tlustej Hitler byl hnusnej," rozjařeně i zhnuseně hlásila po show před knihovnou středoškolačka kamarádkám. Ty jen spokojeně pokyvovaly.

Stalin a Baarová

Během večera bylo smutno i veselo, rozjařeno, rozjitřeno, pestro. Knihu Gottland jsem nečetl, film Gottland neviděl. Chystám se na obojí, jen mám strach, že i od nich budu čekat „vděčný hejlíkovský cirkus".

Změť hlasů dvou herců a herečky, řízený chaos, tanečky, živé obrazy. Ty jsme na Listování viděli v Cause Stalin, herci tu předváděli, jak stály za sebou na Letné postavy monumentálního sousoší velkého Stalina, než ho soudruh odstřelil dynamitem. Velký muž (a masový vrah) nad Prahou měl velký konec.

Prásk! Smutné ovšem jsou osudy jeho stavitelů…

Zajímavě kniha „Gottland" přibližuje i osud herečky Lídy Baarové (1914, Praha 2000, Salzburg). Komunistický režim ji odsuzoval za „kolaboraci s nacisty", nechal jí to zkrátka „pěkně vyžrat". Autor knihy ale dodává, že její poslední rolí už v emigraci byla Marlene Dietrich, velká bojovnice proti nacismu.

Zajímavý byl v Listování moment ze života podnikatele a mecenáše, obuvníka Tomáše Bati. Nesnesl prý ve své prodejně, když měl zákazník rozvázané tkaničky. Poklekl tedy k jednomu a jal se botu zavazovat. A přitom kouká obuv zdobí tři pruhy!

Martička, porno, Gott

Z knihy se dozvíme, jak režim po roce 1969 Martu Kubišovou nesmyslně obvinil, že nafotila pornografické snímky. Po Neckářovi, jejím kolegovi z tria Golden Kids, chtěl, aby to odsoudil.

A když už bylo jasné, že opět vyhraje Marta v kategorii zpěvaček Zlatého slavíka, režim kategorie sloučil a Marta byla až sedmá.

Vyhrál překvapivě Gott. Ten miláček národa, který v roce 1977, spolu ostatními umělci, v Národním divadle podepsal Antichartu. No co, byli tam tenkrát všichni.