V restauraci ústeckého hotelu Bohemia je postavená hudební aparatura. Nechybějí bicí, kytary, obří reproduktory a zesilovače. Na stole jsou rohlíky, salámy, jablka a piva. Tak přesně vypadá během zkoušení svačinka rockových bardů, kteří už 60 let vystupují pod názvem Bonifanti (v 70. letech kvůli zákazu se na čas přejmenovali na Ad libitum). „Bubeník Milan nás tu rozmazluje, udělá nám i kávičku,“ chválí baskytarista, zpěvák a zakladatel kapely Ivan Dostál (74 let) svého služebně nejmladšího kolegu. Bubeník Milan Morava (73) je totiž v Bonifantech pouze 3 roky. Pečivo z pytlíku si vybaluje kytarista a zpěvák Vladimír Kettner (75), druhý ze zakládajících členů kapely. Před deseti lety se k Bonifantům přidal ještě kytarista Pavel Šula (73).

Šedesátku kromě vás slaví také ústecký Dům kultury. V pátek 24. května k tomu uspořádá koncert několika kapel a vy tam nebudete chybět. Jak bude vypadat váš koncert?
Ivan Dostál (ID): Nechte se překvapit, ale ještě uvažujeme i o podzimním samostatném výročním koncertě.

Kdy jste v místním kulturáku hráli poprvé a pokolikáté tam asi vystoupíte? 
ID: Hráli jsme tam hned první rok, co jsme vznikli - tedy v roce 1964. A po kolikáté? To se těžko dá spočítat. V 60. letech jsme tam mohli hrát každý týden. Takže to mohou být stovky koncertů.

Kdy jste přesně vznikli? 
ID: V říjnu 1964, to jsme se potkali s Vláďou. Bylo nám kolem 14 let.

Ústecká bigbeatová legenda Bonifanti slaví letos své 60. výročí. Dnes vystupuje ve složení: Ivan Dostál basa a zpěv, Vladimír Kettner kytara a zpěv, Pavel Šula kytara, Milan Morava bicí.Ústecká bigbeatová legenda Bonifanti slaví letos své 60. výročí. Dnes vystupuje ve složení: Ivan Dostál basa a zpěv, Vladimír Kettner kytara a zpěv, Pavel Šula kytara, Milan Morava bicí.Zdroj: Archiv kapely Bonifanti

A hned jste se jmenovali Bonifanti? 
Vladimír Kettner (VK): Jeden náš známý nám vymyslel jméno, když se inspiroval jedním řádem zvrhlých mnichů ve Francii. Pojmenoval nás Les Bons Enfants, ale lidem se to špatně vyslovovalo, tak nás postupně přejmenovali na Bonifanty.

Jak se často se nyní scházíte? 
ID: V průměru jednou za 14 dní. My jsme důchodci, takže nemáme více času (smích). Sejdeme se vždy dopoledne asi na dvě hodiny.

Kolik dnes máte ve svém repertoáru písniček? 
VK: Asi 80, možná víc, ale klukům se je nechce zkoušet. Ale těch hlavních je asi 40. Například máme jeden unikát. Od kapely The Kinks hrajeme známou skladbu You Really Got Me v podstatě nepřetržitě od našich začátku do dneška. Je taková nadčasová.

A co vás vlastně ještě po tolika letech na tom baví?
VK: Ta hudba! Když ucho slyší hudbu, tak hned naskočí zvláštní pocit. Když ráno vstávám na zkoušku, tak už trošku svírám zuby. Ale jak začneme hrát, tak už mi je krásně. Hudba nás oživuje.

Ředitel Montessori mateřské školy Ústí nad Labem Daniel Hoffman
Ředitelem ve 32 letech. Ústečan na Klíši otevře Montessori školku, děti se hrnou

Jak vypadá vaše zkouška? 
VK: Při zkoušce spíše opakujeme repertoár. Ivan jako kapelník vybírá, co budeme hrát. My nevystupujeme tak často, tak musíme opakovat.

Kolik koncertů máte nyní za rok?  
ID: Asi dva, rádi bychom hráli více. Ideálně třeba jednou měsíčně.

Kolik si na vás pořadatelé musí připravit peněz? 
VK: Nejsme vůbec drahý, třeba 10 tisíc korun.

Pavel Šula (PŠ): Nikdo z nás už to nedělá pro peníze. Ta doba, kdy jsme to dělali pro peníze skončila tím, že jsme začali hrát s Bonifantama. Dělat muziku pro peníze je dneska těžké. Máme veliký generační odstup od publika, které chodí na akce a konkrétně já už nemám chuť. Nechci se podbízet věcmi, které mi nic neříkají.

Kdy jste si hudbou nejvíce přivydělávali? 
ID: V těch 60. letech asi. Hráli jsme třeba třikrát týdně. My jsme nebyli nikdy profesionálové. Náš první honorář jsme dostali od Československé lidové armády, když jsme na sále hráli vojákům a byl tehdy 200 korun. Což bylo 50 korun na osobu. Ale pozor, v roce 1965 to bylo třeba 100 piv.

Nehoda motorkáře na Střekově? Křižovatka je správně, selhal člověk, říká expert.
Nehoda motorkáře na Střekově? Křižovatka je správně, selhal člověk, říká expert

V těch 60. letech jste byli asi nejslavnější?
ID: Stoprocentně. Pak částečně i v 70., ale už to doznívalo.

PŠ: Já je právě v těch 70. letech poslouchal, chodil jsem na jejich vystoupení. Tehdy se kapela přejmenoval z politických důvodů na Ad libitum.

Co byl váš největší hit? 
ID: Ten jsme měli v 60. letech. Byla to upravená verze singlu, který vyšel u Supraphonu. Byla to skladba od neznámé skupiny ze Skandinávie a jmenovala se Cadillac. A byla zajímavá tím, že se tam měnila hodně dynamika – chvilku byla strašně potichu a pak narostla. Museli jsme jí hrát na zábavách minimálně dvakrát.

VK: Já bych ještě dodal naší vlastní skladbu Mário.

Bonifanti, 60 let na hudební scéně

Skupinu v říjnu 1964 založili Ivan Dostál a Vladimír Kettner a u jejího zrodu stál Zbyněk Jelínek. Jejich nejslavnější éra začíná 27. října 1965 v pořadu Spirála, což byl nejpopulárnější bigbeatový pořad v 60. letech v Ústí a okolí. Koncem roku 1968 se skupina personálně mění. Bonifanti měli své pořady, fanklub, zpravodaje a v letech 1968 a 1969 vyhráli několik beatových festivalů. Zlom nastává v listopadu 1969, kdy Ivan Dostál na koncertě v Děčíně se souhlasem skupiny vyzve k odchodu sovětských vojsk. V době nastupující normalizace následoval oficiální zákaz vystupování a policejní vyšetřování. Po roce se skupina v pozměněné sestavě vrací pod názvem Ad libitum a až roku 1978 se vrací ke svému původnímu názvu a mění sestavu. Díky výbornému muzikantovi Pavlu Havránkovi za klávesami hrají i skladby s náročnějšími aranžmá. Skupina Bonifanti je dnes legendou ústeckého hudebního života. Celých 60 let existence je výjimečné i v celé České republice.   Zdroj: bonifanti.estranky.cz

Jak byste popsali tu nejlepší dobu vaší kapely?
PŠ: V té době v kulturáku probíhaly týdně dvě akce. Nedělní čaje a pak ve středu pořad Spirála. Tam kluci hráli a já byl návštěvník. Tehdy bylo neustále plno, chodilo kolem 500 lidí.

ID: Byli jsme mladí arogantní frajeři (smích). Pořadatelé z nás měl vždycky bolavou hlavu. Byli jsme trošku blbí, prostě jsme trochu zlobili.

VK: Máme jednu příhodu, která to popíše. Při jedné skladbě jsem přestal hrát, vytáhl jsem jablko, snědl ho a ohryzek vyhodil do publika a hráli jsme dál. A ty lidé tam celou dobu stáli a koukali na mě, jak jim to jablko. Takže takové blbosti jsme dělali.

Obžalovaný Roman O. s advokáty u krajského soudu v Ústí
Tragický konec drogové jízdy v hotelovém wellness: žena zemřela, muž jde sedět

ID: V té době jsme měli jednu velkou výhodu. Jakmile byla někde porota, tak jsme tu soutěž vyhráli. Byli jsme dobří muzikanti.

PŠ: Musím přiznat, že jim to prostě hrálo.

Co považujete za svůj největší úspěch?
ID: Bezpochyby 60. léta. To jsme vyhráli několik festivalů v kraji. Asi největším úspěchem byla postupová soutěž ve Štětí. Vyhráli jsme to a šli jsme na 1. československý beatový festival, což bylo největší, co mohl člověk tenkrát dosáhnout. Našel jsem výstřižek z tehdejších novin, kde se psalo o soutěži ve Štětí. Byly tam hodnocené všechny kapely a na závěr: Skupiny Bonifanti měla profesionální úroveň, ale zároveň také překonala vrchol nevkusu ve svém oblékání.

Co jste měli na sobě? 
ID: V časopise Bravo vždycky uprostřed byl plakát kapely. A nás tam zaujala jedna kapela a podle ní nám náš manažer nechal ušít kostýmy. Byla to taková šílenost, prostě samé kytičky, zvony, já měl zlatý brokát.

Co hrajete za styl hudby, kam byste se zařadili? Máte nějakou svou škatulku? 
ID: Vystřídali jsme několik stylů. Nejdříve jsme hrávali instrumentální skladby od kapely Shadows.

VK: Většinu času jsme hráli bigbeat, který měl různé uličky. Začátky byly čistě instrumentální po vzoru Shadows. V posledních letech jsme malinko zabrousili i do blues.

Mezinárodní den biodiverzity a otevření nové expozice klokanů v ústecké zoo.
Zoo Ústí má novou klokaní expozici. Přibudou v ní i králíci coby invazní druh

Nyní zkoušíte v hotelu Bohemia, ale vystupovali jste tu někdy? 
ID: Hráli jsme tady plesy nebo také na silvestra. Tehdy tady byly velké akce, hrálo se na třech různých scénách. Žilo to tady.

Váš kapelník a baskytarista Ivan Dostál byl dlouhá léta ředitelem ústeckého Kulturního střediska. Co vy ostatní členové kapely?  
Milan Morava (MM): Já dělám všechno. Tady v hotelu Bohemia dělám kuchaře a číšníka. Hraji s několika kapelama na plesech, svatbách, firemních oslavách nebo na lodi. A nyní ještě hlídám u různých natáčeních filmu.

PŠ: Já jsem 53 let dělal na dráze na jednom místě v depu v Ústí. Souběžně s tím jsem hrál.

VK: Nejdříve jsem 9 let dělal toho nejhrubšího dělníka na dráze. Pak jsem najednou byl projektantem, dokonce mám tři zaregistrované patenty. Následně jsem se stal vrchním mistrem na štěpícím stroji v plynárně. Potom jsem se začal živit datařinou, pracoval jsem například i pro škodovku. Na pár let jsem byl v České školní inspekci. Nyní už jsme v důchodu a v kulturáku dělám zvukaře a osvětlovače.

Tornádo u Valtířova na Ústecku.
Tornádo ve Valtířově na Ústecku. Meteorologové potvrdili rotaci

Řekněte každý jednu příhodu, samozřejmě kapelní. Máte takovou, na kterou nikdy nezapomenete?
ID: My máme jeden zážitek, který nemá nikdo v téhle zemi. Hráli jsme v bývalé Jugoslávii nedaleko Splitu. Bylo to na verandě restaurace nedaleko moře. Zrovna v tu dobu tam byla skupinka turistů a mezi nimi americký herec Anthony Quinn. Já byl v té době velký filmový fanoušek, takže jsem tuhle světovou hollywoodskou hvězdu znal. Například z filmu Řek Zorba. A najednou k nám přišli jeho bodyguardi a poprosil nás, zda bychom mohli zahrát nějakou písničku pro mistra Quinna.

Herec a amlíř Anthony Quinn v šedesátých letech.Herec a amlíř Anthony Quinn v šedesátých letech.Zdroj: wikimedia.orgCo jste mu zahráli? 
ID: Lady Madonna od Beatles a pak za chvíli přišli zas ti dva bodyguardi a přinesli nám panáky. Nakonec jsem si od Quinna nechal podepsat nějaký pohled. Anthony pak chytil slinu, tancoval, až zbyl na parketu jen on.

PŠ: Já mám na Bonifanty největší vzpomínku, ještě z doby, když jsem u nich nehrál. Viděl jsem je na jednom koncertu v kulturáku a oni z ničeho nic kompletně zničili aparaturu. Bylo to na konci roku 1969 a oni to udělali jako protest. To byl nejsilnější zážitek s nimi (smích).

VK: Určitě jeden z největších zážitků byl ten, když jsme několikrát doprovázeli zpěváka Petra Nováka. To bylo něco neuvěřitelného. Člověk se bál, že skoro na jeviště nevyjde, ale jakmile jsme začali hrát třeba Náhrobní kámen, tak on zpíval krásně procítěně. Mám husí kůži ještě teď.

MM: Já jsem s hrával kapelami na zámořských lodích, takže tam jsem zažil hodně. Ale s Bonifanty si nic extra nevybavuji.

Vlak u Povrlů srazil muže, totožnost mrtvoly je neznámá.
Vlak u Povrlů srazil muže, totožnost mrtvoly je neznámá. Můžete pomoci