Jako předkapela před vámi v Ústí v Národním domě zahraje ve středu 27. září od 20.00 (vstupenka stojí 200 Kč, koupit lze ZDE) nová téměř dívčí kapela Meluzína. Má zajímavou funky, zpívá i anglicky, má slušné fanouškovské zázemí. Stává se, že živě na koncertech potkáte kapelu, která stojí zato?
Hráváme dost sami. Ale pamatuju si, jak jsme kdysi hráli v Praze před neznámou kapelou Zrní. Ještě se o nich moc nemluvilo, ale měli překvapivě plný sál fanoušků z Kladna. Musím říct, že se mi to napoprvé moc nelíbilo. Ale uteklo pár let a stala se z nich má nejmilejší kapela.

Jaký repertoár hrajete, na které CD sázíte, ze kdy je?
Hrajeme téměř z každého alba pár písní. Máme jich pár, které jdou s námi a mění se jejich zvuk. Zároveň nevydržím hrát v kapele, která nezkouší přijít na něco nového, mezi staršími hity jsou nové písně, které v ideálním případě vyjdou na albu v budoucnu. Některé hrajeme chvíli, pak se jich vzdáme. Kdyby někdo točil naše koncerty 20 let, měl by z toho album písní, co nikdy nebyly zaznamenány jinde. Líbí se mi, jak se proplétají vzpomínky a příběhy z časů, kdy nám bylo 20 s tím, co zpíváme teď, ve čtyřiceti. Je to zajímavý, jako držet za ruku svoje mladší já.

Kdy se můžeme těšit na vaši novinku od Indies?
Nevím, kdy něco vydáme, u koho. Ale pár nových skladeb je nahráno, tentokrát je chceme pouštět postupně, jako singly. Před dvěma týdny jsme točili i klip, teď ho stříhá Jonáš Svoboda.

Jsou pro Vás osvěžující zajímaví autoři, dodávají inspiraci? Podle mě byla dobrá i zajímavá práce ve studiu s Janou Vébrovou i Janem Ficem… Škoda, že Jan je tu na severu vidět a slyšet málo kdy…
S Janou se kamarádím, ale ve studiu jsem s ní nebyl. S Honzou Ficem jsem udělal dvě alba, bylo to inspirativní, nechal mi volnou ruku. Občas jsem se bál, že ty aranže jsou už moc divoký. Když jsem mu to ale pustil, říkal, že to chce ještě drsnější, větší úlet.

Váže se k Ficově albu „Humunkulus“ i nějaký příběh?
S Honzou jsem dělal desky "Město" a "Potom". První jako dialog mezi námi, na druhé bylo víc hostů, ale paradoxně jsem ji vyráběl, lepil za covidu. Byl na to nekonečný čas. Technika umožnila napsat třeba dechařovi, ať mi pošle sólo. Točil ho doma, poslal mi ho, já ho pak přestříhal a ještě strčil jinam, než kam to myslel. Bylo to velký dobrodružství. Poslední album točil Jan převážně sám. S ním nemám nic společného, ale fandím mu.

Může se Ústí těšit i na vaše písničky z originální ho alba DUO dvojky Kyšperský a Pilgr?
Ano. Hrajeme skladbu o ufonech, píseň "Basketbal", o tu si lidé často říkají, někdy i jemnou skladbu "Milenci". Ty věci jsme posunuli tak, aby se v nich dobře použil zvuk současné sestavy. Tedy i basa a klávesy Jury Habarty, který s námi hraje poslední rok a skvěle.

Uslyšíme i skladby, co na albu Květů ještě nevyšly?
Máme nervní rockovou skladbu "Dům, ve kterém bydlela Dora", pak kontrastně houpavou "Paní z kanceláře", zasněného "Berlioze" s elektrickými bicími a mlhovinou kláves. Máme i reportáž z hodně divoké oslavy, co se jmenuje "Narozeniny" a skladbu o lásce a smrti "Jak asi vypadáš dnes". A možná i dojde na jeden rap!

Jak vzpomínáte na vznik TV seriálu „Světlu vstříc“ v roce 2018 v krematoriu v Ústí, kde hrál i Petr Čtvrtníček? Měl podtitul „Humor umírá poslední,“ u jeho vzniku jsem v Ústí byl…
To bylo skvělý. Dva měsíce jsem točil v krematoriu, v seriálu nejsou záběry odjinud. Na začátku byl Petr odměřenej, pak jsme se stali kamarády a myslím, že se máme fakt rádi. Dělal jsem k sitcomu i hudbu. A mimochodem - ubytovali mne v pokojích patřících Činohernímu studiu, z okna jsem koukal na sochu TGM. Přímo o těch pocitech a chvílích je skladba "Zkouška sirén".

Bylo pro vás důležité, i zajímavé, hrát v brněnské inscenaci o Jiřím Bulisovi a točit jeho písně na CD?
Pro tu inscenaci jsem dělal scénickou hudbu. Něco vycházelo z jeho melodií, většinu jsem složil podle přání režisérky. Hrálo se v brněnské Redutě a bohužel se stalo, že hlavní herec Ján Sedal po čase upadl, způsobil si těžké zranění, to mu znemožnilo pokračovat v práci. Ale je dobře, že se z toho dostal a žije. Jeho přátelé vydali sbírku básní z sms, které jim posílal, je to velká krása. O Jiřím Bulisovi často přemýšlím a teď i produkčně chystám vydání jeho první best of nahrávky na gramofonové desce. Oslovila mne Jiřího dcera Lucie, jsem za to rád.

Nahrál jste víc alb, podílel se na mnohých. Jak se prchá od Muchy, s níž jste točil dvě CD včetně Slovácké epopeje?
Neměl jsem s Nikolou v plánu hrát ani 2 a půl roku, co jsem tam byl. Okouzlil mě její talent pro psaní písniček, její skvělý hlas i charisma, čili jsem jí chtěl pomoci s nahrávkou, sestavil skupinu. Nedělal bych to, kdyby mne nežádala. Ale brzo se ukázalo, že jezdit s vytíženou kapelou není jen tak. Chtěl jsem stíhat vše: psát hudbu pro rozhlas i seriály, starat se o vlastní kapelu, organizovat akce, občas hrát jako herec… A tak jsem začal padat na hubu únavou. Když jsem odešel, tak se mi ulevilo a myslím, že Mucha funguje dobře i beze mne. Ale vzpomínky mám hutný!

Mohlo by vás zajímat: Dýňování v Chabařovicích nabídlo skákání, hry i vyrábění pro všechny

Akce Dýňování v Jiné zahradě v Chabařovicích | Video: Adéla Stejskalová