Máte tedy rádi kladenskou brut folkovou kapelu Zrní? Já je miluju, i když to takto ve vztahu ke skupině jen ze samých kluků vypadá „ divně".

Baví mě jejich poetika i rytmy, ulítám na jejich často „podivných melodiích a náladách", je to zkrátka v nich a fajn to přenášejí na své posluchače. I proto je mám rád. A ráda je má, věřím, i písničkářka Radůza, která v nich (oprávněně) vycítila potenciál a vydala jim album. Je stejně dokonalé jako jejich desky, jsou to jejich příběhy, které skvěle souzní s atmosférou jejich často potemnělých klipů.

„Už snad miliontej kilometr sedíme v dodávce. Projíždíme nekonečnym kroutivym hradem dálnice pod Tatrama na turné s Korbenama a před i za náma se natáhlo šedý plátno, a tak musíme jet opatrně. Příroda si asi chce dáchnout od všech těch kochačů, čumilů a smart-fotografů.

Takže hodí na svět vlhký šedo, ztichne zvěřinu a člověče, máš smůlu. Koukej si jak chceš, dál než na pár metrů kolem sebe neuvidíš. Třeba někde hluboko v tom mlíku vylejzaj z doupat houfy skřítků, co naskakujou na stromy a barvěj listí do podzimu," ohlíží se Zrní za svým turné s kapelou Korben Dallas. A víc už v Nároďáku, kde to opravdu bude stát zato.