Velkým překvapením 47. ročníku mezinárodní soutěže amatérských filmařů Střekovská kamera se stal snímek „Márinka" Marty Vančurové (23, scénář) a Lukáše Janičíka (25, kamera, režie). Oba jsou z Litoměřic, studují v Praze.
„Šestnáctiminutová Márinka je náš debut, přímé zkušenosti s filmem jsme zatím neměli. Ten náš vznikl na kurzech Free Cinema, které organizují bývalí studenti FAMU pro studenty nefilmových středních a vysokých škol," vysvětlil Lukáš.
„Film je o setkání vyhaslého učitele hudby, znuděného životem i prací, s holčičkou, která má zdravotní handicap. Navzájem se obohatí, něco předá on jí a něco ona jemu," popsala Marta Vančurová, studentka práv. Loni už v Litoměřicích vyhrála literární soutěž Máchovou stopou.
Působivý Mácha
Jak jste přišli právě na tento námět? Není právě neobvyklý…
Marta Vančurová (MJ): Kdysi jsem se učila o povídce od Karla Hynka Máchy, která je našemu filmu trošku podobná. Pro mě jako dítě byla emocionálně hodně působivá, zapamatovala jsem si z ní určitý pocit. Když jsme jeli na tvůrčí kurz, rozhodla jsme se k tomuto námětu vrátit. Napsala jsem povídku podle svých vzpomínek, ale pak jsme zjistila, že je to dost jinak, než ta od Máchy.
V čem bylo natáčení náročné a čím zajímavé, jak dlouho trvalo, kdo se na něm podílel…
Lukáš Janičík (LJ): Samotné natáčení probíhalo krátce, asi tři dny. Natáčeli jsme vše v jednom kuse, jen jsme to pak trošku rozdělili.
Spíše příprava trvala déle, na scénáři jsme dělali tři, čtyři měsíce. A sháněli jsme ještě i herce, zajímavé lokace, rekvizity… Zkrátka takové ty filmové drobnosti.
Porotu ústecké soutěže Střekovská kamera 2014 i publikum Márinka zaujala. Říkali, jak citlivě je natočený, že je chytil za srdíčko… Kde jste sehnali do filmu herce pro holčičku a učitele?
MV: Herce už jsem měla vymyšleného, když jsme psala scénář. Je to profesionální herec Petr Vaněk, který hraje učitele. Herec je to hlavně divadelní. Asi měsíc před natáčením jsem mu psala e-mail, jestli by do toho s námi nešel. Poslala jsem mu scénář, líbil se mu a kývl, že ano. A holčičku, Audrey Wangle, jsme našli v dramatickém kroužku v Litoměřicích. I v jejím případě jsme měli velké štěstí…
Byly to i nervy
Kdo z vás film režíroval?
LJ (směje se): Byla to spolupráce, ale víceméně já. Navíc jsme točil kamerou… Byly to celkem nervy, ale díky adrenalinu, který v sobě člověk má, a díky díky energii, kterou do toho filmu dal a na place cítil, jsem ty nervy skoro nevnímal. Že to bylo docela „ostrý", to jsem si uvědomil, až když byl film celý natočený. Když už bylo hotovo.
Prozradíte, co na filmu Márinka bylo úplně nejtěžší?
MV: Těžko říct, co bylo nejtěžší. Pro nás to spíš byla obrovská zkušenost od začátku do konce. Jenom najít tu energii, dodělat scénář… A taky oslovit ty herce a říci si: „Dokončím to!" Fakt jsme byli amatéři, kteří vůbec nevěděli, jak to chodí.
LJ: Byla to obrovská zkušenost, vždyť každý ten krok byl poprvé. A každý krok byl pro nás stejná výzva.
Jak důležitá je pro vás hlavní cena, vítězství na soutěži Střekovská kamera 2014 v Ústí?
MV: Je to pro nás obrovský povzbuzení, abychom dělali něco i nadále. Ti lidi, kteří to viděli, za námi chodí a říkají, ze se jim film líbil. Nemohou uvěřit tomu, že je to náš první film a říkají: „Určitě točte, dělejte něco i dál. Klidně i něco podobného…"
Totiž, když jsme film natáčeli, tak jsme se báli, aby to nebyl kýč. To proto, že je to tolik emocionální, až patetické. Stačilo málo a sklouzlo by to k tomu. Ale to, že to lidi takhle přijímají a něco to v nich probudí, je pro nás obrovsky inspirativní a povzbuzující.
LJ: Pro mě je nejdůležitější, že jsme ten film dotáhli do konce a že je hodně podobný tomu, jak jsem si představoval, že by měl být. S tím filmem jsem osobně spokojený, to je pro mě vítězství.
Marto, už se vám v hlavě rodí nápady na další film?
MV: Pár nápadů mám, a dokonce na celovečerní film. Ale to by byly ještě roky práce. A uvidíme, jestli budu mít sílu dotáhnout to do konce.
Zajímalo by mě: Je to kamarádský, nebo partnerský film?
LJ: (smích) Partnerský…
MV: Ale spolupracovala s námi na něm i Kateřina Šantrochová. Psala hudbu, která je na filmu moc důležitá.
Ta závěrečná scéna
Prozraďte, co je na vašem filmu litoměřického?
MV: V první řadě asi to máchovské téma. Vždyť Litoměřice jsou s Máchou hodně spojené, byť tam žil asi jen měsíc. A závěrečná scéna je na něm důležitá. Pro ni jsme použili pěknou lokaci nedaleko od Litoměřic, kde jsme zachytili pěkné okolí našeho města.
Co film Márinka ještě čeká?
LJ: Předně bych ho chtěl použít na přijímací řízení na FAMU. Kdyby tam uspěl, to by bylo pro mě úplně nejzlatější. (smích)
Marto, souvisí nějak vaše příjmení s výbornou herečkou?
MV: To ne, náš rod pochází z Moravy…
LJ: Ale je zajímavé, že existuje film Mácha, který natočil František Vláčil. Je o životě Karla Hynka Máchy , hraje v něm Marta Vančurová a hraje Márinku. A ten film jsme loni viděli na festivalu Filmové Litoměřice, kde jsme promítli Márinku v premiéře.
Marto, jak moc jste dýchala s hlavní hrdinkou, s holčičkou?
MV: Jak moc jsme jí podobná? Nevím, ale lidi mi občas říkali, že jsme si něčím podobné. Že je jako moje sestra.
Co je pro vás ve filmu nejsilnější?
LJ: (smích) To závěrečné. Je to oskarovka!
