V inscenovaném čtení za účasti samotného autora budou účinkovat Věra Hollá a Lukáš Hejlík. A čím nás pobaví?

Když kocour mluví

Řeč bude o tom, že Honzík Bačkora je docela obyčejný kluk z jednoho obyčejného městečka. Když ale jednoho obyčejného dne na toulkách po okolí náhodou natrefí na příšerně pomotaného mrzoutského vypaseného a na sušenkách závislého MLUVÍCÍHO kocoura, jeho život se rázem změní!

Je šťastný, že v podivném tvorovi konečně našel vlastního zvířecího kamaráda a chce si ho nechat. Ale jeho čistotou posedlá máma, otravná sestra a bláznivý starý plukovník se zálibou ve vycpávání neobvyklých živočichů to vidí jinak…

Dokáže Honzík svého chlupatého parťáka ochránit, či Šmodrchu čeká osud horší než jen pouhý nedostatek sušenek?

Knížku ilustrovala Kate Hindleyová, přeložila ji Jana Hejná a je pro děti od 8 let.

Více už v rozhovoru s jejím autorem Archie Kimptonem…

Jak vás napadlo sepsat Šmodrchův příběh?
Všechno to začalo s Dobby! To byla taková plastová panenka s velkýma očima. Patřila mé starší sestře. Když mi bylo pět, zjistil jsem, že snadno dokážu Dobby amputovat všechny končetiny i hlavu a dát je případně zpátky do nesprávných jamek, prostě ji trochu přeházet. Připadalo mi, že tak Dobby vypadala úžasně. Má sestra nadšení se mnou nesdílela, ale asi tehdy ve mně vzplanula ta vášeň pro neuspořádané tvory.

O Bačkorce

A co hlavní hrdina Honzík?
Jelikož je příběh knihy plný šílených postav, Honzík Bačkora měl být prostě někdo, s kým se můžou děti úplně ztotožnit. Kdo zažívá to samé, co oni. Bezstarostný kluk, nadšený, milý a trpělivý. Což se velmi hodí především, když začne pečovat o velmi náročného Šmodrchu.

Jak 'normální' je vaše rodina?
Řeknu vám to takhle: jeden, vlastně dva členové mé rodiny si opravdu myslí, že byli předobrazem těch postav v knize, tedy těch právě dost šílených postav. Věřili byste tomu?! Samozřejmě to není pravda. Víte, jak se to vždycky v knihách na začátku píše: „Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná." My Kimptonovi, jsme velmi normální a nekonfliktní famílie. Čistíme si zuby osmkrát za den a jsme vždy laskaví ke zvířatům. Někdy jsme normální až to bolí.

Co bude se Šmodrchou dál?
V ideálním případě? To by se Šmodrcha dostal do filmu. A pak by následoval Šmodrcha muzikál s originálními písněmi od Tima Minchina a Bona. Ve skutečnosti je to teď tak, že si Šmodrcha užívá svůj dobře zasloužený odpočinek, takový kočičí šlofík, zatímco já pracuji na své další knize. Ta už nebude o kočkách, tentokrát je to o zapeklité nechutné ovesné kaši.

Žádné monstrum

Jaké to bylo pracovat s Kate Hindley, ilustrátorkou?
Byl jsem nadšený, když souhlasila s ilustrováním Šmodrchy. Je talentovaná. Dala všem postavám podobu, jakou bych si ani neuměl vysnít. Nejtěžší bylo namalovat Šmodrchu. Nechtěli jsme, aby vypadal jako strašné kočičí monstrum. Ale zároveň aby zůstal takovým sprosťákem, jakým je. A Kate to zmákla na jedničku!

Rozhovor s Archie Kimptonem vznikl pro Brooke Hunter.