Na hradní blues zve osmý rok Martin Kráľovský, dramaturg pražské Malostranské besedy, na ústecký Střekov.

Martine, letos máme za sebou unikátní hraní Vladimíra Mišíka s ČDG i hostem Mirkem Kováříkem či akustické hraní nemocného Radima Hladíka a Blue Effect. U Mišíka to vyšlo po třech letech, co marodil, a byla vedra, ani u Hladíka to nebylo snadné. Můžeme ve vašem případě a lehce extrémních podmínkách hradu (pro Radima) mluvit o splněném snu či snech?
Bylo to splněné přání, v obou případech to byla krásná hraní. Jestli budeme na nějaké koncerty vzpomínat, budou to tyto dva.

DRŽÍME RADIMOVI PALCE

Budete mít v dohledné době oba interprety i v Malostranské besedě v Praze, tedy v klubu, jehož jste dramaturg?
Vladimíra mám v Besedě často: 30. srpna, pak 12. října. S Blue Effectem to není tak časté; přivítám je 27. října. Nyní čekáme u Radima na vývoj s transplantací plic. Uvidíme a držíme mu palce.

Přeji Radimovi, který pro naši hudbu dost udělal, další plodné roky i zdraví. Co pro něj můžete udělat vy? Moc ho nezatěžovat, „nenutit ho šplhat po hradech, což je pro něj dnes extrémní sport? Ale nenutit ho hrát by nebylo fér; bez muziky by nemohl žít…
Na pořadateli je připravit mu komfort. Schody na Střekově ho potrápily a vím: zatím ho tam zvát nemohu, ač hrál s přehledem a velkou chutí. Dost koncertů v létě teď rušil, nebyl ani na Lokti, kde Michal Prokop slavil 70. narozeniny. Bylo štěstí, že koncert na Střekově byl. Vážím si toho. Máte pravdu, že kdykoliv volám paní Zlatě (manželce) a ptám se na Radima, je odpověď téměř stejná: „Sedí tu a brnká si." Přejeme mu všichni, aby „brnkal" ještě dlouho a aby vše se kolem té transplantace podařilo.

V jaké formě dnes je recitátor Mirek Kovářík? I to vyšlo?
V neuvěřitelné formě, s dokonalou pamětí, nasazením. Hodně se to pánům povedlo! Ještě po půlnoci mi došla zpráva z auta, jak si Vladimír s Mirkem povídají o povedeném večeru.

Překvapil vás něčím?
Překvapil mě Vladimír Pavlíček, houslista ČDG a Etc… Poslouchal Mirka s takovým zaujetím, že chvílemi zapomněl hrát. Odcházel z pódia a jeho první věta byla: „To je neuvěřitelný muž!" Takový zážitek to byl. A věřím že nejen pro něj.

ŽVANILI PŘI POEZII

Máte i negativní zážitek?
Nemile mně překvapila hrstka lidí při poezii. Nebavilo je to, povídali si. Ani prosby návštěvníků je v povídání nezastavily. Škoda, nedokážeme-li se tolerovat a respektovat navzájem.

Čím vás Mirek nejvíc potěšil na hradě? Snad ne „jen" tím, že přijel a předvedl excelentní výkon jako vždy?
„Jen" tím. V příjezdu obou protagonistů večera se skloubil dojezd na hrad a to, co opravdu umějí. Vlídnost, profesionalita, nasazení, cit pro prostředí, užili jsme si je v nejlepší formě. Nebylo znát, že od koncertu Vladimíra s Mirkem v pražské Redutě, které bylo zaznamenáno a vydáno na CD pod názvem „Reduta blues", uplynulo už dvacet let.

A hodil by se k němu spíš Hladík, nebo Mišík?
Když si to mám představit, určitě Hladík, kytarista světových kvalit. Laurence by byl asi překvapen, jakého kytarového mága tu máme. Mám pro Jonese připravené CD Blue Effectu a Etc…, dostane je jako dárek a vzpomínku na ústecký koncert.

Čím vás Jones zaujal, čím baví?
Baví mě tou mladickou energií a zvládnutým muzikantským řemeslem.

A čím bude bavit publikum na hradě Střekov?
Myslím, že tím samým. Publikum na Střekově ví, co je dobré, a dokáže to ocenit. Tohle bude vrchol tohoto ročníku a vyjdeli počasí, návštěvníci, které to přiláká, nebudou litovat.

Obdivujete ho za něco?
Laurence vyniká virtuozitou a dokonalým tahem na bránu. Vzhledem k jeho věku má můj obdiv.

A závidíte mu třeba něco?
Nezávidím. A předpokládám, že on mně taky ne.

Prozraďte, jak se člověk k takovému muzikantovi dostane? Jsou k tomu třeba kontakty v zahraničí, či stačí být dramaturgem Besedy?
Spíš dramaturgem Blues sklepu, dělám hudební dramaturgii deset let. V jednu dobu jsem byl provozovatelem portálu Czechblues.com a úzce spolupracoval s polským vydavatelem časopisu Twój Blues Andrzejem Matysikem hlavně v Blues sklepu, tam jsme s Andrzejem přitáhli kdekoho. On už dlouhá léta vozí zahraniční muzikanty a představuje je v České republice, na Slovensku, v Polsku. Jsem jedna z jeho českých spojek. Naštěstí ne jediná.

JÁ SE MOC NEDÍVAL

Která písnička z YouTube vás od něj zaujala a proč?
Já se moc nedíval, poslechl jsem si pár úryvků a nechal to být. Těším se na živé hraní na Střekově, po koncertě v pátek řeknu.

Můžete ho srovnat s jinými muzikanty z venku, kteří už bavili Střekovské hudební léto, ke komu by měl nejblíže?
Nikdo takový na Střekově zatím nebyl, poprvé do Ústí dorazí tak mladý, ale vyzrálý muzikant s takovým drive.

A ke komu ze světových legend? Kopíruje některou, kráčí v jejích stopách?
Laurence nebude nikoho kopírovat. Walter Trout ho v jednom z rozhovorů „vsunul" mezi Erica Claptona a Buddyho Guye. Možná je jeho vzorem Joe Bonamassa. Myslím, že není kopie nikoho. Je to originál čerpající ze sebe, i z velkých bluesmanů zároveň.

Co vše ho v Česku čeká? Hrad nad Ústím a hurá domů?
Určitě ne. Z Ústí jede na Slovensko za mým kamarádem, Střekovu dobře známým Lubošem Beňou, který má v rodné Skalici 15. ročník festivalu „Hudba v meste". Poté jede polskou část turné, pak zas Česko, nato Rakousko, zas Slovensko a končí v Polsku. Přijíždí představit se.

NA STŘEKOVĚ ZAČÍNÁ

Využil jste tedy jeho přestávku v turné?
Střekov je startovací místo jeho turné. Je velká čest, že si nás vybral a že jsme ho dokázali díky generálnímu partnerovi Petru Houškovi do Ústí dostat.

Vypadá dost mladě, co už vlastně vše dokázal?
Získal před dvěma lety na British Blues Awards prestižní ocenění Mladý umělec roku. Ve svých pouhých třiadvaceti letech sklidil několik ocenění a úspěchů také na světové scéně.

Mladý bluesman již podepsal smlouvu s renomovaným vydavatelstvím Ruf Records, jeho debutové album vzniklo na stejném místě jako alba velikánů B. B. Kinga nebo Dereka Truckse. Není toho málo! Máme se na co těšit!