„S Pavlem Hlušičkou alias Mnoháčkem jsem se seznámila ve Velkých Žernosekách, kde pracoval na vinici. Dozvěděla jsem se, že má Aspergerův syndrom a píše básně. To rozhodlo, abych ho oslovila,“ popsala filmařka setkání s inspirativním umělcem.
Jaké úspěchy má film za sebou?
Vysílala ho TV Noe, ze soutěže Rychnovská osmička má 1. cenu za dokument. Z výběrové filmové neprofesionální národní soutěže má 1. cenu v kategorii dokument. Na 51. ročníku Střekovské kamery jsem opět získala 1. cenu.
Co bylo na natáčení nejtěžší?
Jedním ze znaků Aspergerova syndromu, což je forma autismu, je problém s komunikací a pochopením základních sociálních vztahů. Bylo proto těžké komunikovat s Pavlem Hlušičkou tak, aby to přesně odpovídalo potřebám a scénáři filmu. Nakonec jsem zjistila, že Pavel komunikuje velmi dobře s počítačem, a toho jsem využila.
Co vám setkání s ním dalo? Posunulo vaše hodnoty?
Člověk si při práci na dokumentu s ním uvědomí, jak jsou tito lidé nešťastně hozeni na okraj společnosti. Jejich okolí je nespravedlivě vidí jako podivíny, nevychovance, obvykle jim nevěří, že syndrom mají. I paní úřednice, která organizovala filmovou soutěž Benátky filmových amatérů v Benátkách nad Jizerou, nevěřila, že je opravdu postižen syndromem, a film do soutěže nevzala s odůvodněním, že pan Hlušička hraje divadélko. Veřejnost by měla být lépe informována.
Zajímá vás další osud tohoto umělce?
Po dokončení dokumentu nikdy neházím své respondenty přes palubu. Proto mám asi víc přátel než dříve. Tak je to i s panem Hlušičkou, který si říká umělecky Mnoháček Zgublačenko. Prý to znamená, že mnógo zgúbnul. Našel na vinici dobrou práci i empatického šéfa, nevidím jeho budoucnost špatně.
Co na Pavlu Hlušičkovi obdivujete?
Jeho pravdomluvnost, pracovitost, ochotu pomoci na požádání, spolehlivost. Ale i smysl pro detail a verše, skládá je lehce. Literární kritika ho považuje za naivního umělce.
Pomohla jste mu v něčem?
Zatím pomohl on mně natočit dobrý dokument. Nyní už má zajištěné i lepší bydlení, než ukazuje dokument, má plat a plány do budoucna. Držím mu palce.
Je tento film ve vaší tvorbě výjimečný?
Každý můj snímek má jedinečnost. Dokumentuji kriminálníky, lidi odsouzené za politickou angažovanost, osobnosti literatury, faraony starověké egyptské společnosti. Všímám si dění okolo, tvořím reportáže. Mnoháček do této škály nezapadá, má svůj svět, lidé nerozumí jemu a on jim. Poprvé jsem se odchýlila od filmové abecedy ve snaze o vyjádření jeho autistického světa.
Jak film viděla porota?
Ocenila zajímavý výběr člověka i zpracování, dramaturgii, scénář. „Nevybalila“ jsem na diváka vše, v každé části filmu se dozvídáme něco nového. Diváka to udrží v trvalé pozornosti. Hodně si vážím kladného hodnocení režiséra Miroslava Janka, který točil film o Aspergerech s názvem Normální autistický film.
