Sice jsme s kolegou fotografem Mirkem Solařem pár kapel odpískali, ale zvolit jako prvního už v 16 hodin zábavného plešatého Pokáče jen s kytarou a ukulele byla fajn volba. Byl vtipný, odvázaný, dělal si legraci ze své lysé hlavy a maličko i z nás, za což ho návštěvníci odměnili potleskem a dlouhou frontou na autogramy. Zavděčil se „Kočičkou s erorrem“, vděčnou „Hokejovou“, přednášel své básničky z útlé knížky, kterou pak hodil do davu. A přidal sebekritiku „Úplně levej“ či milostné dobrodružství „Potkal jsem holku na disku“, vrátil se ke svým začátkům hitem „Vymlácený entry“. Bylo s ním zkrátka dobře.

Domácí hvězda UDG na sebe nechala chvilku čekat, mají přeci jen víc nástrojů i fanoušků, kteří patřičně dali najevo, jak si domácí rockové atrakce váží. Za kapelou s velkou tradicí přišli nejen fanynky a pohledné přítelkyně, ale také rodinní příslušníci, maminky i otcové a děti. Na UDG už byl letňák slušně plný a oni do nás své hity sypali s přehledem, profesionálně, rádi. Bubeník i lídr „Jugi“ Tomáš Staněk vzpomínal na své ústecké gymnázium a zase nezapomněl na svou apartní sukni. Tentokrát si vpředu před lidmi dal sólo na bicí ještě se saxofonem. Nechyběla dávná „Buď a nebe“. „Ruská raketa“, ani finální hity „Kurtizána“, „Motýl“ a „Hvězdář“. Fanoušci nepohrdli čepicemi, tričky a cédéčky UDG, i pro menší děti kapela něco měla. Stačilo vypláznout 250 kč a holčička si domů odnášela plyšového méďu. Tak nevím, dětinštím já či rockoví otcové od rodin?

Velkou radost mi jako vždy udělala úderná rocková Vypsaná fiXa, tedy kytarista, zpěvák a básník Márdi a jeho trojka. „Kdo byl někdy na Hnátě, možná ještě pamatuje pivo za 5,80,“ povídal si Márdi se zvukařem a připomněl tak časy, kdy studoval na ústecké Univerzitě J. E. Purkyně. Parta ze San Piega neboli Pardubic dostala na hraní jen 50 minut, ale využila to naplno. „Ivan Trojan to je frajer“, vzpomínala kapela na dávný hit. A sypala z rukávu další. Dala jistotu „1982“ z prvního alba, ale i „Stereoid“, projela se na kombajnu, nechyběl kousek „Kostel, Biohazard, McDonald“ a byl konec. Ale FiXa pak jela ještě dál, cestou domů to vzala přes studentský majáles v Kolíně. Nebýt to tak z ruky, hned bych jel s nimi… a rád. Jsou to dál mí koně!

Chvíli jsem večer váhal, jestli si užít ještě hřmotného Škwora, zvlášť když mi organizátoři zabavili deštník a já o něj nechtěl přijít nadobro, ale nakonec ho vrátili. No a Škwor nezklamal, duněl amfiteátrem, nešetřil hity ani ohni, ten rachot jsem si nechal líbit stejně vděčně jako spousta dalších fanoušků, kteří nakupovali hlavně trička a CD jako diví. A kapela se jim odměňovala ostrými kytarami, blesky, drsnou poetikou a upřímností. Škwor prozradil, že jeho kytarista brzo oslaví 25 let, a zval do Prahy na mejdan. Řekl i datum, ale já ho zapomněl… tak nepojedu. Nechám to vděčným slečnám.

Ale užil jsem si od nich v Ústí i hit „Sraž nás na kolena“, hitparádovou pecku od britských Tears for Fears známou jako „Shout“. Ta se jen tak nezapomíná, stejně jako vlastní tvorba Škvoru, a že umí hřmít i vyčítat vládě. Jdou tak sice s davem, ale když to tak cítí… Už na CD Uzavřenej kruh (2017) Škwor zpíval a pro Ústí si letos hit „Pokřivenej poled“ opět půjčil: „Pokřivenej pohled a jasnej plán, Jak by měl vypadat svět a nasraný slova. Na všechno tohle už dávno maj lék. Bude to dost bolet a je to tu znova.“ Kapela je dost nekompromisní, právě tohle publiku dost sedí. A ve finále parta pozvala fanoušky k písni „Síla starých vín“, pěkně se ten chorál amfiteátrem nesl. A široce do krajiny.

Pořadatelé mohli být spokojeni, majáles i letos slušně vyšel. Tak zase za rok, kdo nás asi pobaví v roce 2024? Jistě si to opět hezky užijeme i se svou oblíbenou muzikou!