Osmnáctý ročník zábavy na jeho náměstích i v klubech a restauracích či osvěžení v atriu ústeckého magistrátru. Z něj letos pořádající ústecká Poradna pro integraci vymístila stánky s občerstvením, zato více patřil dětem. Ovšem i tatínci s nadšením spočinuli okem na dámách ladných křivek, kráskách z ústecké skupiny orientálního tance Karima.

Krabice Teplice i malé slečny delfínky

Ztráty proto, že mi utekl koncert děčínsko-mezinárodní reegae kapely Los Pelotudos na hlavní scéně na Mírovém náměstí či mongolská komunita na náměstí Lidickém. Atrium tradičně patřilo zábavě pro děti, Divadlu Krabice Teplice, šikovným domácím modráskům Dolphins Cheerlanders i bubenickému workshopu černouška Papise s dětmi.

Tanec z Bali či skvělá Mama Africa

A dalších radostí tu bylo mnoho. Mile překvapila krásně oblečená tajemná tanečnice z Bali, v USA žijící Erin Elder. Tančili jsme na bojovnou ústeckou reggae kapelu Uraggan Andrew, velký zážitek i čistá radost byly koncerty britsko-italské dvojky The Yula. Směsicí reggae, punku a rocku bylo vystoupení italsko-africké kapely Mama Africa, spontánní show one man bandu maníka s kytarou jménem Rocky Leon.

Tata Bojs? Skvělá volba!

Finále patřilo strhujícímu koncertu pražské rockové kapely Tata Bojs. Bubeník i zpěvák Milan Cais, baskytarista a zpěvák Mardoša se spoluhráči nabídli dokonalou zábavu v podobě svých hitů Ztraceni v překladu, Opakování, Šťastnější a těsně před přídavkem legendární Pěšáci.

„To, co přivezli, ústecké Mírové náměstí zažilo naposledy na konci roku 1989, když sem na demonstraci přijeli Jiří Bartoška, Ivana Chýlková, Michal Tučný a Petr Poledňák,“ vzpomínal v sobotu po koncertě Ústečan Pavel Mareček.

Silná káva a stehýnka

Ale nesmím zapomenout na jídlo, nejrůznější občerstvení, nápoje a vína. Stánek Gril Baru to bohužel přehnal s cenami jídla, bílou klobásu za 70 korun a ani paprikovou jsem si vážně nedal. „Zapomněli asi, kde jsou,“ poznamenal můj známý. Také on tuto cenovou politiku odmítl.

Zato jsem rád ochutnal silnou kávu od krásky z Etiopie. A nepohrdl cvrčky a žabími stehýnky z Vietnamu, respektive od vietnamských mladíků, či oblíbenými mongolskými taštičkami. A těším se na další ročník festivalu. Na Planetě je vždy dobře!