Slavné muzikanty, domácí naděje bigbítu, módní přehlídku i ohnivou show nabídl v sobotu festival Rocková Bílina.

Ani chlad noci nepřebil silný zážitek, který si po půlnoci odnášely na dva tisíce diváků z malého letního kina pod kopcem Bořeň. Z místa až mystického, které – zvlášť při show skupiny Kena Hensleye (ex–Uriah Heep) a skotských pop rockových Nazareth – zcela ovládla rocková nostalgie.

Velké Voči Pavouků

„Je nám ctí, že tu můžeme hrát,“ zahájil po páté minifestival zpěvák Pavouků ze Cvikova. „Počasí je fajn, přeje nám,“ byl rád. A absence deště vydržela až do konce. Pár kapek ve finále ani nestojí za řeč.

Úděl předkapely není snadný. Zatímco na Hensleyho tančilo u pódia pár set lidí a na Nazareth poté třikrát tolik, Pavoucy se museli spokojit s párem v černém, líbajícím se a předvádějícím, jak jemu vlaje dlouhá hříva vlasů.

Kapela stavěla na zapamatovatelných refrénech, jejich hard rock párkrát přešel až do punku. Začali údernou No tak se seber a dali i pomalý song Zpěněná voda.

Napíši–li, že pavoučí vokalista nepostál, zpěvák skupiny Votchi už byl hotový živel. Parta se zajímavou flétnou a výrazným anglickým zpěvem odkazovala na své vzory – britskou legendu Jethro Tull.

„Tohle je naše zásadní věc,“ tvrdil nervní zpěvák o songu Unicorn (Jednorožec), do něhož si Votchi půjčili hit klasické hudby In The Hall Of The Mountain King od Edwarda Griega. Pěkné, zajímavé, posluchačsky vděčné… „Určitě bych si je rád pustil i doma,“ tvrdil návštěvník Martin Zachar z Ústí.

„Holky měly pěkné účesy, to už by se mi pod klobouk nevešlo,“ hodnotil módní přehlídku šesti slečen zpěvák Blue Rocket z Teplic. Bylo zajímavé sledovat, jak jen málo oblečené dívky na vysokých podpatcích rychle sbíhaly po šikmé ploše z pódia převléknout se. A zatrnulo mi, když se jedné zachytily svatební šaty za stojan reprobedny.

Show Blue Rocket

Externistka Deníku Hanka Štrymplová Blue Rocket jako zajímavé doporučovala a Rocková Bílina dokázala, že má pravdu. Hrají jižanský rock – a jak! Se třemi kytarami jim to dobře zní, sází na češtinu, mají dobře napsané texty včetně refrénů, které si logicky zpívá i publikum.

Pokladem kapely z Teplic jsou dvě zpěvačky i zpěvák – showman, nejen proto dnes BR „šlapou na paty“ i Hejmově skupině Žlutý pes. Nerozpakoval bych se doporučit firmě Sony BMG, aby jim vydala CD. Tepličtí umí pobavit a slušně zní, snad jen s aranžmá hlasů, které jsou někdy zbytečně „v jedné lajně,“ by si víc mohli pohrát. Ale to už by byla práce pro šikovného producenta.

close zoom_in Hit Lady in Black

Nadšení vládlo i při show Kena Hensleye a jeho skupiny. Ex–člen legendárních britských Uriah Heep za klávesami, které dnes jeho bývalé kapele chybí, nevydržel. Zpíval i s kytarou a rozdával radost poctivým bigbítem.

Znalí ocenili skladby z jeho posledního alba Blood on the Highway i ukázky z chystaného CD, pamětníci jásali při velkých hitech Uriah Heep Circle of Hands, Easy Livin´ a Lady In Black. Tu, jednu z největších klasik 70. let, natáhl Hensleyho band se slušným zpěvákem na asi 10 minut. Diváci tleskali do rytmu, bylo to podmanivé a svým způsobem dokonalé.

Snění s Nazareth

Měl–li Ken jeden velký hit, skotští Nazareth je sypali z rukávu. „Přehnali to se zvukem,“ stěžoval si v úvodu rockové Telegraf jeden divák. Později už ale byl zvuk čistý, silný, intenzivní. Kdo se těšil na pomalé hity Dream On či Love Hurts, dočkal se.

Lidi si ale u pódia i na donesených polštářcích a dřevěných lavicích užívali i staré hity My White Bicycle, Bad Bad Boy, Shanghai´d in Shanghai, Razamanaz, This Flight Tonight. Nazareth si ji půjčili od písničkářky Joni Mitchell stejně, jako si svůj největší hit Love Hurts od Everly Brothers.

Síla vzpomínek

V letním kině na sobotním festivalu bylo moc nostalgie – a když tisíce lidí zpívaly s Nazareth, ukázala svou sílu a moc, když dámám vlhly oči.

„Na rok 2010 chystáme něco většího. Vše se odehraje pod Řípem, víc zatím neprozradím,“ dodal Aleš Majer z jablonecké agentury Sundisk, pořadatel festivalu.