Píše stati do časopisu Biblio, Lexikon vlajek a znaků zemí světa mu vydala Kartografia Praha už ve dvou vydáních. Sepsal knihu o osudech domů a obyvatel Churchillovy ulice v Ústí, v jedné z jejích budov, Weinmannově vile, knihovna sídlí. Loni zavedl půjčování čteček elektronických knih i donášku handicapovaným čtenářům, získal pro ni dobrovolníky.

Zkraje 688 čtenářů

Pane řediteli, kolik měla ústecká knihovna na začátku čtenářů, kolik jich má nyní? Půjčujete i cizojazyčné knížky a CD?

Když ústecká knihovna v roce 1945 vznikla, měla na konci roku zaregistrovaných 688 čtenářů a její ředitel dr. František Hejl byl na toto číslo hrdý, protože to bylo období, kdy do Ústí nad Labem přicházeli noví obyvatelé z vnitrozemí a měli jiné starosti než chodit do knihovny. Počet čtenářů postupně stoupal až na více než sedmnáct tisíc čtenářů v roce 1990. Tehdy ale knihovna měla ještě pobočky v Trmicích, Chabařovicích či Chlumci, které se později osamostatnily. Navíc se tehdy ještě nehledělo na přesnost statistického vykazování čtenářů, takže to číslo obsahovalo jak mrtvé duše (čtenáře, kteří se dříve zaregistrovali, ale do knihovny daný rok nepřišli) i ty, kteří chodili na více poboček současně, byli započteni několikrát.

Těší mě, že za dobu, co řídím knihovnu, se daří udržet počet čtenářů na 11 12 tisících, ač se v 80. letech za legitimaci neplatilo či jen symbolicky. A nebyly takové možnosti, nyní je internet takřka v každé domácnosti.

Máme sedm poboček i zvukovou knihovnu pro nevidomé. Ve fondu máme knihy ve všech světových jazycích, ale i v řadě méně užívaných, třeba ve vietnamštině 130 titulů. CD máme přes šest tisíc, takže je nejlepší si v katalogu vytvořit jejich seznam přes http://katalog.svkul.cz.

Převažují čtenářky, ženy?

Do ústecké knihovny chodí hlavně ženy, 67% z celkového počtu čtenářů. Středoškolských a vysokoškolských studentů je 45%. Proto není překvapující, že nejvíce navštěvují knihovnu čtenáři ve věku 20 29 let. Tvoří plnou třetinu našich čtenářů. Mládež do 15 let se podílí 14%, ti starší do 19 let 10%. Těší mne, že máme i čtenáře starší 80 let. Je jich 180…

Nedbalé čtenáře musíte pokutovat… Stojí je to hodně?

Stejně jako většina knihoven pokutujeme čtenáře za pozdní vracení vypůjčených knih. Výše je odstupňována podle toho, s jakým zpožděním knihu vrátí. Vrátí-li ji do 14 dnů po uplynutí stanovené doby, platí pokutu 10 Kč, pokud ale přijde za 29 dní i později, pokuta už je 30 Kč.

Od 1. července máme nový ceník, zvýšili jsme poplatek za poslání Pokusu o smír ze 100 na 200 korun a nově zavedli pokutu za pozdní vrácení rezervované knihy ve výši 100 korun. To proto, že si čtenáři rezervují knihu a nevrátí ji po skončení výpůjčky. Vyšší taxa je nutná, na tu knihu čekají další čtenáři.

100 stran za 320 Kč

Stává se, že při ztrátě knihy musíte pořídit fotokopii? Kolik to nedbalého čtenáře stojí?

Tyto případy jsou poměrně časté. Za ztracený či zničený výtisk, který je pro knihovnu nepostradatelný, je účtována cena fotokopie: dvě koruny za stránku, 70 Kč za vazbu knihy, 50 Kč za knihovnické zpracování. Za náhradní stostránkový knižní výtisk zaplatí čtenář 320 Kč.

Vychází mnoho knih, ale jejich ceny rostou. Podle jakého klíče, podle čeho je nakupujete?

Pokud mluvíme o českých publikacích, tak tam se snažíme nakupovat tak, aby v knihovně byl alespoň jeden exemplář od každého titulu. Pokud je o knihu velký zájem, tak v případě beletrie se kupuje několik exemplářů do lidové půjčovny a po jednom exempláři na každou pobočku. U naučné literatury se počet knížek řídí cenou. Je-li kniha příliš drahá, koupíme alespoň jeden exemplář pro studovnu. Tam má pak ke knize přístup čtenář kdykoliv.

Existuje u vás skvělá služba možnost rezervace knížky za 10 Kč. Jak je využívána?

Dost, někteří čtenáři ji dokonce zneužívají. Ten poplatek se vybírá i tehdy, když si čtenář knihu rezervuje a nevyzvedne, protože ji tak blokuje dalšímu čtenáři v pořadí.

Každoročně konáte burzy knih, jak byla úspěšná ta letošní?

Čtenáři nám donášejí ze svých knihoven spoustu knih, které se nám do fondu nehodí, protože je máme a ve skladech pro ně není místo. Nabízíme je proto na burzách a jsme překvapeni zájmem lidí. Burzy jsou vždy úspěšné.

Dostáváte i dary, že?

Ano, jsou to desítky darů ročně. Jejich jména uvádíme ve výroční zprávě. Často i celou knihovnu nám čtenáři věnují. V poslední době to byla mj. knihovna esperantské literatury. Díky tomu máme ve fondu přes 300 titulů knih v esperantu, jsme jednou z největších knihoven v Čechách s literaturou v tomto jazyce.

Zůstala u vás zachována služba internetu, i když hrozilo její zrušení… Kolik počítačů v současnosti slouží čtenářům?

Na konci loňského roku jsme měli pro čtenáře zapojených 69 počítačů, z toho na internet jich bylo napojeno 38. Jsou ve všech budovách a na pobočkách. Vloni na podzim jsme dali internetové počítače i do vstupní haly v budově ve Velké Hradební, aby čtenáři kvůli této službě nemuseli chodit do studoven.

Z celého světa

Máte v čítárně veškerý tisk, časopisy často i drahé a odborné. Zvládáte to finančně?

Naší výhodou je, že jako krajská knihovna máme nárok na povinný výtisk periodické literatury. Odebíráme tak na tři tisíce titulů. Nejdražší jsou zahraniční, odebíráme jich 84 (nejvíce z Německa, Slovenska a USA). Do čítárny musíme noviny a časopisy kupovat, protože po čase jsou, jak říkáme, „očtené"; nemohli bychom je vázat. Finančně to zvládáme, do čítárny kupujeme jen tituly, o které je největší zájem.

Poskytnete ke studijním účelům třeba i staré ročníky Deníku či někdejšího Průboje?

Samozřejmě, máme kompletní sbírky Průboje i Deníku a vše půjčujeme do studoven. U Průboje je situace jednodušší v tom, že tyto noviny postupně digitalizujeme, takže je může studovat více zájemců najednou na počítačích na více místech v knihovně. Bohužel, autorský zákon nám neumožňuje, aby si je studovali naši čtenáři na počítačích doma, ačkoli technicky by to nebyl problém.

Knihovny navzájem spolupracují, posíláte své knihy i jinam?

Té službě se říká meziknihovní výpůjční služba, je o ni stále větší zájem. Jen loni jsme dostali téměř pět tisíc žádanek z jiných knihoven a jen v deseti procentech případů jsme nemohli vyhovět. Naši čtenáři podali přes 400 žádanek, které jsme vyřizovali s pomocí kolegů v jiných knihovnách. Patnáct žádanek jsme museli poslat do zahraničí, požadovaná kniha v českých knihovnách nebyla.

Pod hlavičkou vaší knihovny ve spolupráci se Severočeským klubem spisovatelů vycházejí prózy, sbírky básní a almanachy severočeských autorů… Kolik takových knih už vyšlo?

Spolupráce trvá od roku 1998, za tu dobu vyšlo více než 70 titulů. V roce 2005 nejvíce, 11, v roce 2006 devět.

Vzácné podpisy

Máte ve fondu i vzácné knihy, třeba s podpisy autorů?

My se na ně dokonce specializujeme! Snažíme se získávat co nejvíc knih s podpisy autorů. Nyní se počet těchto vzácných titulů už blíží ke čtyřem stovkám. V knihách najdeme podpisy žijících autorů Michala Viewegha, Ericha von Dänikena, Marka Ebena, Ludvíka Vaculíka, Ondřeje Neffa, Tima Parkse či Zdeňka Svěráka, ale i již nežijícího Petra Bezruče, J. S. Machara či Jaroslava Vrchlického.

Od žijících autorů si knihy necháme podepsat při besedách u nás v knihovně nebo zajedeme jinam na autogramiádu. Knihy s podpisy zemřelých spisovatelů nám většinou někdo daruje.

Jaké máte přání, co byste vzkázal čtenářům?

Přál bych si, aby se o knihovnu zajímalo i město Ústí, aby se Magistrát nespoléhal na to, že nás zřizuje Ústecký kraj. Aby se podařilo postavit tzv. Evropskou knihovnu a vyřešit tak rozšíření nabídky služeb a nedostatek skladových prostor. Aby zde dál pracovali skvělí lidé a aby čtenáři odcházeli spokojeni.

Zpracoval Arnošt Herman