Uspěl vídeňský architekt Alexander Graf, divadlo za necelý rok stálo. Budova je pseudobarokní s použitím tehdejšího moderního stavebního prvku železobetonové konstrukce stropu. V secesním interiéru je stropní freska Eduarda Veitha s alegoriemi Podnikání, Pilnosti, Obchodu, Dopravy a Průmyslu. Coby novodobé Múzy provázejí Apollóna.

Slavnostně bylo otevřeno 21. září 1909 představením Grillparzerovy hry Sapfó. V hlavní roli vystoupila první ředitelka ústeckého divadla Marie Pospíšilová (později Maria Pospischil vl. jménem Vondřichová, rodačka z Karlína). Divadlo díky umělecké úrovni rychle získalo dobré jméno, k čemuž přispěl i výběr klasických dramat (Egmont či Hamlet) a hry moderních autorů. Zařazeny byly i operety a opery. Doby válečné divadlu nepřály, v určitou dobu bylo i uzavřeno. Nikdy ale nebylo více poškozeno, a 28. 7. 1945 krátce po skončení II. světové války mu pod názvem Městské divadlo v Ústí nastala nová umělecká etapa.

Divadlem prošla řada operních zpěváků, tanečníků, muzikantů, dirigentů i ředitelů. I název měnilo, ale opera, balet i orchestr vždy přispívaly k tomu, aby mělo divadlo v kulturním životě města Ústí přední místo.

Do nedávna divadlo neslo název Severočeské divadlo opery a baletu, od dubna 2012 je to Severočeské divadlo.

Řada sólistů operního i baletního souboru se dostala do užšího výběru na Cenu Thálie, dostali ji Vladimír Gončarov (role Čobana v představení tanečního divadla s názvem Cikánské kořeny/í), Anna Klamo (role Lakmé, stejnojmenná opera), Monika Absolonová (Fanny Briceové v muzikálu Funny Girl) i Roberts Skujeniks (Jim Morrison, taneční představení The Doors).

Divadlo působí v Ústeckém kraji, po ČR a v zahraničí. 105. výročí oslaví slavnostním koncertem a výběrem z české hudební klasiky v podání hostů a sólistů Severočeského divadla, jeho orchestru a pěveckého sboru s trubači Pražského Hradu pod taktovkou dirigenta Miloše Formáčka.