Snad se někdo i bál, že duo Jiří Suchý a Jitka Molavcová zapomene na některý ze svých velký hitů napříč dlouhou historii Semaforu; ty strachy byly ovšem liché. Představený seznam hitů byl na koncertu, který se konal ve čtvrtek 23. března v ústeckém Domě kultury, sáhodlouhý. Ať už Jitka zpívala swing, blues anebo i jiný žánr, bavili publikum báječně, s přehledem i radostně a zasvěceně. Kdo si chtěl s duem J + J i jejich cestovní kapelou zazpívat, byl potěšen o to víc.

Nebylo vše ale jen o hudbě. Jiří Suchý, čítankový klasik i svěží principál divadla Semafor, vydal v roce 2017 knížku krátkých úvah „Klaun si povídá s Bohem“. Vzbudila dost velký zájem, proto po pěti letech vydal volné pokračování „Klaun to zkouší znovu“. Obě knihy sám Suchý citlivě načetl jako audioknihy, k té druhé přidal ještě závěrečný hit „Já věděl jsem, že se to stane“ coby dárek svým posluchačům.

29. Střekovský ples na Větruši s Petrem Kotvaldem
Střekované přišli tančit na Větruši. Petra Kotvalda přivítali na plese srdečně

V audioknize „Klaun to zkouší znovu“ si Jiří Suchý opět dopřává potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo sloužit jako inspirace těm, co jim to potěšení nepřišlo na mysl. Neopomíná ani velké téma, které se v jeho předchozí knize vůbec neobjevilo – tedy smrt.

„Co je Smrt? Zatímco křesťanovi opustí duše tělesnou schránku, ateistovi selžou orgány, ale výsledek je stejný. Oba přestanou být živými…,“ přemítá. Na jiném místě se tu pak vrací ke své dřívější, hojně citované poznámce o tom, že Bůh neexistuje, neboť to nemá zapotřebí. „Začal jsem přemýšlet o té větě, která ze mne vyhrkla jen tak do prostoru, a moje jediná zásluha tkvěla v tom, že jsem nedopustil, aby se v tom prostoru rozplynula…“ Úvah, které stojí za pozornost i zamyšlení, zazní v audioknize „Klaun to zkouší znovu“ bezpočet.

Jiří Suchý
*1. října 1931 v Plzni. Český divadelník, básník, spisovatel, textař i výtvarník a muzikant, zakladatel i principál pražského divadla Semafor. Pod vlivem Voskovce i Wericha a meziválečné poetické avantgardy začal psát první básně a písňové texty. V polovině 50. let začal vystupovat se skupinou Akord club Viktora Sodomy st. v Redutě, kde se mimo jiné seznámil s Miroslavem Horníčkem, který Suchému představil svého přítele Jiřího Šlitra.
Jiří Suchý s Ivanem Vyskočilem, Ljubou Hermanovou i dalšími založili Divadlo Na zábradlí. Po uvedení první hry „Kdyby 1000 klarinetů“ však Suchý odešel a založil v roce 1959 se Šlitrem a Ferdinandem Havlíkem vlastní divadlo – Semafor. To se brzy stalo legendou. Vrchol divadla Semafor kulminoval v 60. letech, hlavně dvojicí her s postavou kabaretiéra Jonáše. Po tragické smrti Jiřího Šlitra (1969) Suchý pokračoval v divadelní činnosti dál i za normalizace.
Suchého občanské postoje mu hned zavřely cestu do televize, rozhlasu i nahrávacích studií, knihy vycházely jen v zájmových či omezených nákladech díky Jonáš klubu. Jisté uvolnění přinesla 2. polovina 80. let, ale až listopad 1989 vrátil Semafor plně do jeho rukou. Jiří Suchý se objevil před svými fanoušky i jako autor knih a interpret na albech.
Suchý je autor několika desítek divadelních her, více než tisíců písňových textů, vydal dvacetidílnou „Encyklopedii Jiřího Suchého“ (zatím neúplnou) i řadu básnických sbírek. V roce 2007 měla v Národním divadle v režii Miloše Formana obnovenou premiéru Šlitrova i Suchého hra „Dobře placená procházka“.