V první řadě seděly většinou malé slečny, Sváťa nejprve navázal kontakt s hledištěm. Představil mluvící oranžový balonek, kouzelnou černou buřinku, čertíka Popletu. Potom zval na pódium šikovné kluky a holky, před zraky rodičů zjišťoval jejich pěvecký talent. "Jsem krásná po mamince, zpívat umím, kluka v Chlumci prozatím nemám, ale pohádky mám ráda," tvrdila malá Rozárka.

Po čtvrtém křížovém výslechu se ozval zvoneček, začalo představení nazvané Kašpárek a Honza v pekle. Všechno dobře dopadlo, ale tím setkání s dřevěnými herci nekončilo. Děti si mohly prohlédnout všechny loutky, ale před tím odpovídaly na kontrolní otázky. Ta nejtěžší směřovala k princezně. "Tak si ji pořádně prohlédněte a potom mi řekněte, jak se změnila," úkoloval děti vlasatý principál. Kluci tvrdili, že je větší, hezčí, barevnější. Někdo dokonce tvrdil, že je hladovější. Holky se zaměřily na oblečení. Po několika minutách se ozvala z davu požadovaná odpověď. Je těhotná! Panečku, to bylo smíchu. Došlo na selfíčka, sladkou odměnu, někdo si koupil na památku nahou dřevěnou postavičku, někdo písničku.

"Sever je náš divadelní rajon, jezdíme do Lovosic, Štětí, Sokolova, Mostu, Jílového, Děčína. V Ústí jsme vystupovali na Střekově, v Trmicích, na Větruši, v Doběticích. Chlumec má krásný kulturní dům. Jezdíme i do Prahy, pokud je zájem, hrajeme i na Moravě, tam se narodila manželka Alenka," svěřoval se Sváťa. V Litoměřicích má domácí scénu, v kamenné věži stovky krásných loutek. Děti si získat umí, vyžaduje slušnost a pozornost během představení. Moudří lidé tvrdí, že dobře napsaná pohádka je víc, než drahá digitální hra. 

Za týden, 19. listopadu, se Sváťa představí v Ústí nad Labem, pekelníky přiveze do Domu dětí a mládeže.