Tak jako v klubu pro horních padesát tisíc, pardon padesát občanů (víc Max vsedě nepojme) jsem si připadal v útulném Café Max v sobotu navečer.

„Já proti našemu panu prezidentovi nic nemám. Vždyť on náš národ nerozděluje, ale sjednocuje," tvrdil herec Jiří Maryško v prvním povolebním guláši, one man show divadla Demago na velké mini akci Max Mumie Fest Vol 3. „Vítám vás v divadle U Zábradlí," komentoval fakt, že u malého zábradlí při vstupu do Maxu asi hodinku hrál. Popsal, jak prezident zachránil Česko před Islámským státem. Do děje zamíchal čárového rozhodčí Plichtu (publikum mu samo vybralo jméno). Byl zděšen, ztratila se mu červená karta. Nebyl sám, skončily v oknech občanů. „V jaké době žijeme," ptal se Jiří.

Slyšeli jsme důležitá je tu poznámka MIMO JINÉ krátký exkurz do krvavých dějin českého panenství. Čekali jsme ZÁBAVU a přišla ve své krystalické podobě; nic nebylo nemožné. Myšlenky páně Maryška poletovaly Maxem volně i zběsile, „schytal" to třeba divák, který herci připálil cigaretu. („Teď už bych měl končit. Asi zamknu zvenku a budu se na vás oknem koukat…"). Jenže mnohem víc to „odnesla" slečna, která přišla pozdě. Pan Jiří jí šel klub vlastnoručně otevřít… jasně že s patřičným komentářem.

Velký úkol hodný své pověsti řešil ve hře, odehrávající se v Matce měst, slovutný detektiv Blake. Měl se co ohánět, byly to těžce vydřené peníze. Došlo na pražské myslivce, nahánějící přemnožená pruhovaná podsvinčata v ulicích města, navštívili jsme s ním pražské kavárny…

A když už Jiří končil, vyšťavený jako jeho vděčné publikum, vše dorazil finální větou: „A druhá půlka začne za deset minut, přátelé!"

Max Mumie Fest, škoda, že poslední (v květnu Mumie končí), pokračoval koncertem pěkné nadané Slovenky Zdenky Trvalcové a její svěží kapely Voila! Utopeni v plyši sedadel sálku Mumie, užili si návštěvníci hity Zdenky i ty převzaté. Harmonika a další nástroje to rozjely k tanci i tišily, šraml si podával ruce s šansony, bylo dobře. Ideální zábava na sobotní večer.