Dárek vánoční, Hvězda Countryon, Kamaráde, pusť ten kolotoč, Zvony (těmi snad symbolicky koncert začínal), Matterhorn, Komedianti nestárnou, Když odchází klaun…

BYLO BY MU UŽ 70

To jsou hity od legendárního countrymana Pavla Brümera, spoluzakladatele Fešáků i zakladatele kapely Cadillac, skupiny hrající tvrdší country. V pátek 29. dubna, kdy by se dožil 70. let, na něj v DK Ústí vzpomínali přátelé Tomáš Linka, Antonín Kny, kapelník Fešáků, Robert Moucha, Karel Poláček, Petr Kocman, Pavel Kaiser, Miloš Slezák a mnozí další.

Tam jsme se dozvěděli, co měl Pavel společného s US country legendou Waylonem Jenningsem, a čím se lišili. „Milovali country. Amík měl ale rád bourbon, zato Pavel Brümer fernet."

„Bylo skvělé, když se do toho kapela Cadillac s hosty a ex spoluhráči opřela naplno. Některé jejich hlášky mi přišly trochu hrubší, to asi patřilo k věci. Dojemné bylo předání nového CD & DVD 50 let české country dceři Pavla Brümera, Pavlínce," ohlížela se pro Deník divačka Pavla Černá.

„Mám z toho koncertu skvělý pocit. Vím, že Pavla Brümera šestnáct let držel na nohou ústecký chirurg Petr Kačer, že se o něj staral do poslední chvíle. To jsem chtěl na jevišti připomenout, ale pak jsem k tomu nedostal prostor," řekl Robert Moucha z Fešáků.

„Pavel byl srandista, skvělej kluk, velkej sběratel a ústecký patriot. Měl všelijaký koníčky; nejdřív sbíral známky a pak měl velkou sbírku pohledů Ústí a kolem Ústí. Nakonec dělal cínový vojáčky, ty až do poslední chvíle," dodal Moucha.

A poté dal Deníku rozhovor Tomáš Linka, zpěvák Fešáků i kapely Přímá linka.

POHODOVEJ I ROZŠAFNEJ

Jaké to bylo, spolupracovat s Pavlem Brümerem?
Bylo to těžký. On byl náladovej a někdy protivnej jak činže. Když mu to ale sedlo, byl pohodovej, rozšafnej a hlavně si dělal z každýho srandu. To byl jeho koníček, dělat si šprťouchlata z ostatních.

Jeho humorem žili i Fešáci, že?
Ano, tak se dělo. Ale tam si dělal legraci každej z každýho. Když jsme se rozvtipnili, tak to nešlo zastavit.

V čem byl Pavel Brümer jiný ve srovnání s ostatními českými country muzikanty?
On byl takovej svůj ať už ve hře na banjo nebo na kytaru. A taky zpěvem, nikdo jinej takhle nezpíval. Dnes to tady zkoušej kluci napodobit, ale nikomu jinýmu se to nepovede, pochopitelně. Měl takovej docela hezky posazenej hlas a uměl tu písničku prožít.

Čeho si na něm nejvíc ceníte?
Asi tohoto. Že miloval moderní country, Waylonga Jenningse a další highwaymany. A prosazoval to a zpíval to rád a bylo s ním dobře. Složil nejednu písničku, který tu s námi zůstaly, myslím, že toho tu po něm zbylo docela dost.

Jak je to pro vás dnes nostalgické? Je to hodně speciální koncert?
Je. Opravdu je to specifický, až mi někdy trošku zatrne. Když si vzpomenu, co jsme spolu zažili po hotelích… A najednou tu není, to je prostě blbý.

Prozradíte nějaký váš společný zážitek z turné?
(smích) To bych radši neventiloval. To jsou nepřístupný věci, všechno.

JAKO MICHALOVI TUČNÝMU

Je něco, co Pavlu Brümerovi nikdy neodpustíte?
Já vlastně ani nevím, jestli je něco takovýho. Mě ale třeba trošku mrzelo, že jsem mu sice zpíval všechny druhý hlasy jako Michalovi Tučnýmu, a všechny foukačky jsem mu hrál na jevišti na koncertech…Ale když potom natáčel desku, on si vzal někoho jinýho. Tak trošku mě to mrzelo (povzdech), ale už jsem mu to odpustil.

A to, že loni umřel?
To mu neodpustím.