Její vernisáž předlickou síň na konci ledna slušně zaplnila…„Tvorba Jiřího Bartůňka se mi líbí, je zajímavá. Byť využívá různá média, vždy řeší koncept svého díla," řekl Miloš Makovský, absolvent PF UJEP a Bartůňkův žák.

Chytré, pěkné řemeslo

„Má srozumitelné příběhy, jen občas je třeba doříci je názvem obrazu. Pokaždé mě ale pobaví, protože vím, že je za tím něco dalšího a to je důležité. Je to ale také pěkné řemeslo, obraz, na který se dá koukat," prozradil žák.

„Polovinu obrazů znám z různých výstav třeba v Chomutově nebo v Ústí, ostatní vidím poprvé. Jsem rád, že tu je dost často humor, názvy obrazů jsou pojaté s nadhledem. Třeba tady vzadu v kukani je Fešák a vedle lebka se stříbrným zubem, je to lehce sebeironický humor. Jako jeho student vím, že Jiří Bartůněk není extra vážná osoba. Vždy ví, co říct, aby odlehčil situaci, aby to nonšalantně uzavřel."

Na vernisáž přišla i docentka Kateřina Dytrtová z UJEP. „Jsem tu proto, že Jiří Bartůněk je můj bývalý kolega i významná osobnost, která ovlivnila nejméně dvacet let výtvarné scény v severních Čechách. Pravidelně navštěvuji všechny projekty v armaturce, navíc by by byla velké škoda o shrnující výstavu Jiřího Bartůňka přijít, nevidět ji," vysvětlila.

O taktním humoru

„Z jeho novější tvorby mě překvapilo, jak do ní Jiří Bartůněk neuvěřitelně stíhá zapracovávat všechny umělecké proudy. Jeho humor je nesmírně vtipný, taktní, několikanásobný, vyhovuje mi i jeho velká schopnost být nad věcí, mít nadhled. A moc mu věřím, jak vše prožívá, když na obrazech pracuje. Bez jeho výrazného nadhledu by jeho tvorba nebyla tak chytrá," řekla Kateřina Dytrtová.

Také ji těší, že výstava nabízí též Bartůňkův cyklus „Anoneneví" (2000), který viděla už v pražské Špálově galerii. „Tím, že používá strategie z běžných médií, mě už tenkrát velmi oslovil. Má zde zajímavé dotazy a já se vždy bavím tím, jaké by to asi bylo, kdyby se v novinách tyto konkrétní dotazy objevily. Co by si s tím asi běžný respondent počal," pousmála se.

„Je tam třeba dotaz: Můžete být pyšní na svou vlastní skromnost? Jsou vtipné a přejímají cizí strategie, byla by škoda, kdyby tu chyběly. Kdyby je autoři do nové výstavy Jiřího Bartůňka nezařadili."

Všechno po kupě

Netušila ale, ze kterého období umělecké tvorby autora jsou jeho „lebky". „Posledních pět let už nejsou naše vztahy tak intenzivní. Téměř jsme se nepotkali, šel pracovat jinam než já. Pro mě je tedy důležité, že jeho tvorbu vidím po dlouhé době po kupě."