Z jeho rolí v TV seriálech nelze pominout zamilovaného školníka z Gymplu, ženu mu tu hrála Daniela Šinkorová.
S ní, s Petrou Janů, s hercem – moderátorem Janem Šťastným a s Ústeckým dětským pěveckým sborem UJEP se potká na benefici Zpíváme pro Tebe v Severočeském divadle v Ústí. Společně pomohou handicapované dívce.
Nyní točí Václav Kopta pro Českou televizi v Brně prvních šest dílů seriálu Kancl. Tedy nejprve víc o něm…
Je točení Kanclu až martyrium?
Poslední dva roky jsem účinkoval na Nově v seriálu Gympl, hrál jsem školníka. I tam bylo obrazů na den požehnaně. A mozek je sval; prostě si zvyknete, že se to musíte naučit. Bez toho se k vám peníze nedokutálejí.
Tuto práci beru jako milou povinnost, jen je někdy náročnější, než si leckdo z diváků umí představit. Ale když se to pak sestříhá a přidá se legrační hudba, všechno je takové veselé, uvolněné…
Není to úplně zadarmo, ale nenazýval bych to martyriem. Je to práce náročná, ale živí nás a přáli jsme si ji dělat. Takže si nemůžu stěžovat.
Prozradíte, o čem seriál Kancl je?
Originální formát „Office" je odkoupená licence od BBC. Je to už kultovní záležitost, kterou koupily spousty televizí po celém světě a točily si své národní verze.
Práva má i Česká televize, příběh je to jednoduchý. Jeho kouzlo spočívá v tom, že jakoby dokumentární štáb přichází do kanceláře jakési oblastní firmy, v našem případě do brněnské pobočky firmy Papír a print. Je to svět bílých límečků, které nás zaplavily. Vždyť když se dnes něco staví, tak jsou to jen kanceláře…
Ale štáb v kanceláři záhy zjišťuje, že pobočce šéfuje naprostý kretén, sebestředný pablb, jehož humor i schopnost okouzlit ženy jsou na nule. Ten naprostý idiot natáčení využívá, aby sám sebe prezentoval jako neodolatelně vtipného a šarmantního člověka. Ale opak je pravdou… Je dost nenáviděný…
Pardon, a toho hrajete vy?!
Ano. Jmenuje se Marek Chvála a mám tu čest ho ztvárňovat já. Je to velká rozkoš. Už v podtextu má Kancl napsáno „Trapnost ještě nikdy nebyla tak zábavná".
Co je na Kanclu českého, respektive typicky moravského?
Všechno. Nemusíte se bát, že bychom tvořili plagiát a hráli si na anglické kulisy. Vždyť kanceláře nás obklopují všude, celá Evropa je má, celý svět. Všechny země, které jsou na určité civilizační úrovni… Ti lidé jsou v každé kanceláři i fabrice, všude se najde nějakej blbec. Každý okolo sebe nějakého zná.
Český je Kancl v tom, že ho režíruje Milan Šteindler, jehož smysl pro humor je pověstný. Navíc jsme dobří kamarádi, je spolužák mého bratra ze střední školy. Známe se velice dlouho a to už je zárukou, že se z toho humor našim přičiněním nevytrácí. A moravské na tom je, že se to odehrává v Brně (nasadí Václav Kopta typický přízvuk).
Tedy Hantec?
Ten naštěstí ne. Vždyť si ho vymysleli kamarádi někde u vína. Ale protože tam Chvála přišel, nebo byl přeřazen odjinud, není nutné, abych předstíral, že jsem z Brna.
Ale všichni ostatní jsou špičkoví herci z předních brněnských divadel. Z Národního od Moši, z Mahenky, z Provázku… Všichni mí kolegové jsou tam Brňáci, dávají tomu ten punc a působí věrohodně, jsou skvělí. Nemusíte se bát, nevytváříme pseudoanglický dokument. Nehrajeme si na Londýn ani na Bristol…
A co se rolí týče, „dáváte to sežrat" vy jim, nebo oni vám?
Všem sežrat to dávám já, Marek Chvála. Hraju pěknou svini. On celou dobu tvrdí, jak strašně má na srdci dobro svého týmu, ale jakmile se naskytne první příležitost, hodí je přes palubu. Celý ten seriál je o mě. O člověku, který celou dobu jen lidem znepříjemňuje život, ale domnívá se, že ho mají všichni rádi. Od začátku do konce je to o tom, že Marek žije v permanentním omylu. Je to ale hovado, kterému vůbec nic nedochází. A že jich známe, takových…
V Semaforu jsou benefice asi běžné. Je pro vás obvyklé, že nám na jedné zahrajete v Ústí?
Mě přizval herec Jan Šťastný, který bude koncert uvádět a seznámil mě se sbormistryní Martinou Zemanovou, která akci pořádá. A přidal jsem se k Dance Šinkorové, což je moje kolegyně z Gymplu, kde jsme dokonce byli partneři. Je to dobrá kamarádka a skvělá zpěvačka.
Slovo benefice jsem slyšel poprvé v Semaforu, mám dokonce pocit, že Jiří Suchý to slovo použil jako úplně první v Čechách. Benefice bylo velmi úspěšné představení Jiřího Suchého. Když se rozdělil s Jiřím Šlitrem, tak Suchý si udělal Benefici a Šlitr představení Ďábel z Vinohrad.
Znám tedy benefice už mnoho let, v Semaforu mají bohatou tradici a mnoho z nás toho využilo, včetně mě i Jolany Smyčkové. Všichni jsme si tam svoje benefiční večery odžili, takže nic nového.
Co s Danielou zazpíváte? Ona říkala, že asi společný duet…
Obávám se, že kvůli poklusu, ve kterém jsem, to nestihneme nazkoušet. Vždyť i hned z Ústí mě budou odvážet do Brna. Neměl jsem vůbec příležitost se s Dankou setkat, něco nazkoušet. A dát si to jen tak od boku bych si netroufl.
Sám v divadle Ústí zazpívám asi tři věci. Jednu písničku od Semaforu, dvě svoje.
