Vyzařovala světlo. Květa Koníčková byla pilířem ústeckého divadla

Na Květu Koníčkovou, která do Ústí přišla v roce 1960, pro Deník vzpomínal Ladislav Muška, spisovatel a bývalý pěvec ústecké scény. „Měla za sebou pěvecké školení u profesorky Raupové, která sice neuměla pořádně česky, učit ale uměla. U Květy toho byl výsledkem plnozvučný soprán s výškami, které jí dovolovaly zpívat i koloraturní pasáže," vypráví.

Pěvkyně zářila jako Rosina (Lazebník sevillský), Gilda (Rigoletto) i Violetta (La Traviata) to byl objev, zpívala a hrála ji za sebe. Jak vzpomíná pěvec Richard Haan, výborná byla v roli Bess ve slavné jazzové opeře Porgy a Bess.Kv

„Květa byla ozdobou éry Františka Vajnara i Roberta Snítila, pod jejichž vedením, i zásluhou Květy, dospěla ústecká opera k tehdejšímu vrcholu. Působil už její zjev, byla štíhlá, krásná, vyzařovala světlo. Až do konce se stala pilířem divadla," líčí Muška.

ŽÁDNÉ HVĚZDNÉ MANÝRY

Měla suverénní postavení, ne však hvězdné manýry. „Byla přátelská, ráda se smála. V osobním životě neměla moc štěstí, snad je nalezla po boku dirigenta, později ředitele Petra Jonáše.

Potkali jsme se, když už jsem byl mimo divadlo. Zavzpomínali jsme si, stěžovala si na chorobu, která ji trápila delší čas," opět posmutněl spisovatel.

Pak byla umístěna do domova důchodců ve Velkém Březně. A „zlobila" tam. „Chtěla vstávat, a nemohla, bylo mi z toho smutno. Její odchod byl pro ni vysvobozením z utrpení. Kůry andělské budou mít novou sólistku," dodává Ladislav Muška.