Jitka Zelenková, zpěvačka s nezaměnitelným hlasem i projevem, pobavila 18. ledna Ples města Štětí.„I když nejsem její fanoušek, musím uznat, že zpívala pěkně a vypadá dobře," řekl Radek Kulhánek, vedoucí KIZ Štětí.

Zelenková, kterou uvidíme i v Zedníčkově „hádacím" pořadu Kurňa, co to je? na TV Barrandov, už vydala pár kompilací. Ovšem její nové 2CD je výjimečné nejen tím, že nabízí patnáct písní, které ještě na CD nevyšly + tři novinky. Neobvyklé je také zaměřením dvojalba. Jak sama zpěvačka říká, album Já tě mám ráda „je skutečně lásky plné"…

Můj život i láska

Ve vašich písních prý posluchači nacházejí alespoň útržky odpovědí na věčné otázky života a lásky. Nacházíte v nich takové odpovědi i vy sama?
Takové odpovědi neexistují, alespoň ne úplné. Je ale pravda, že se mými texty už od začátku mého zpívání prolíná můj život. A tudíž samozřejmě také láska.

Ta partnerská?
Nejen ta partnerská; jde také o lásku k muzice, ke zpívání, k životu vůbec. Vždyť láska je součástí života všech lidí. Je to stále nekonečné téma 
a v dnešní době i poslední ostrůvek, který nás může udržet nad vodou.

Ale dát jednoznačné odpovědi na otázky lásky 
a života, to vůbec není jednoduché. Moje písničky jsou 
o pocitech, o životních zkušenostech. Z těchto pocitů a zkušeností vznikají kousíčky odpovědí. Ale opravdu jen malé kousky.

Štěstí na textaře

Těžko ale popřete, že lví podíl na tom vždy měli vaši textaři…
Ale ano, na textaře jsem měla velké štěstí. S Edou Pergnerem (otec Terezy Pergnerové – poznámka autora) jsme spolupracovali od roku 1975 a musím říct, že jsme byli hodně propojeni. Vyprávěla jsem mu, co jsem prožila, a on o tom psal. Uměl vždy věci přesně pojmenovat.

Uměl popsat třeba i moje představy, obrazy, které jsem měla v hlavě. Podobné to bylo s Pavlem Vrbou a Edou Krečmarem. Byli to mí přátelé. Znali mě a věděli, co můžu zazpívat. Bohužel, Eda Pergner a Pavel Vrba už mezi námi nejsou.

Texty pro vás tedy byly vždycky hodně důležité!
První, co vám u nové písničky zavadí o smysly, je hudba. Ale hned ruku v ruce s ní jde text. Jeho role je opravdu obrovská. Stane se třeba, že hudebně je nějaká písnička na první poslech složitá, méně stravitelná; text ji ale dokáže zpřístupnit, vyzdvihnout její kvality. S textaři jsem vždy spolupracovala hodně úzce. A vždycky mě to bavilo.

Proč to tak je? 
I proto, že máte
v repertoáru převahu písní převzatých ze zahraničí?
To je pravda. Důvod je jednoduchý: takové písničky, které mě oslovují a chci je zpívat, mi většinou čeští autoři nenabízeli. A přitom cover verze jsou v zahraničí zcela běžným jevem. Já si přitom na některé z nich myslím třeba 
i dvacet, třicet let. Chci je nazpívat po svém, dát jim svoji tvář. A k tomu určitě potřebuji dobrý text.

Byly to jen pokusy

Kolik textů jste si napsala sama? Jsou takové?
Žádný, i když jsme to samozřejmě zkusila. Většinou ale zůstalo jen u pokusů. Jsem totiž hodně sebekritická a nechci opakovat už vyřčené. Proto písničky nepíšu, což se týká hudby i textů.

Jak dopadly vaše pokusy? leží někde v šuplíku a čekají?
To ne. Stávalo se třeba, že jsem začala psát text, ale ten se mi začal větvit, a pak ještě víc; tak jsem ho zničila. A začala znovu. Jenže se celý proces opakoval. Víte, já nad vším moc přemýšlím. A pak, jsem především interpret. To není podle mne málo.

Má podobné cítění

Písně na nové dvojalbum jste vybírala s Janem Adamem, tajemníkem Karla Gotta, se kterým jste dříve zpívala, doprovázela ho v triu. Jak jste si při 
s Janem tom rozdělili práci?
Nebylo to poprvé, s Honzou jsem spolupracovala už na dvou předchozích deskách. Má podobné muzikantské cítění jako já, navíc si spoustu věcí pamatuje. Ví, kde co vyšlo, na koho se obrátit v případě získání zahraničních práv k vydání nahrávek. A známe se už dlouho – od dob, kdy studoval na právnické fakultě. Ví tak o značné části mojí tvorby. Řekl mi, že když celý život zpívám o lásce a o vztazích, měla bych sestavit kompilaci právě písní na téma LÁSKA. Každý jsme tedy sestavili svůj výběr – a ty výběry se téměř shodovaly.

Petřina, Neckář…

Spousta písní nové kompilace Já tě mám ráda přitom doposud nikdy nevyšla na CD!
Takových tu je celkem patnáct. Hodně z nich přitom pochází z elpíček, které nikdy nebyly překlopeny na cédéčka. K mé velké radosti jde často o písně českých autorů, Oty Petřiny, Jana Neckáře, Víti Hádla, Jiřího Zmožka.

A jsou tu i dva živě nahrané snímky. Jazzový standard Cole Portera Co znamená mít rád proslavila Marta Kubišová už v roce 1964 a když jsem v roce 1997 slavila třicet let působení na scéně naší pop scény, zazpívaly jsme si tuto píseň 
v duetu. Píseň Příběh nekončí, což je melodický motiv z amerického filmu Love Story s českým textem Michaela Prostějovského, je live nahrávkou z televizního pořadu Jsou hvězdy, které nehasnou.

Ještě k Martě Kubišové. Nikdy jste netajila tím, co pro vás a vaši kariéru znamenala!
Marta Kubišová byla můj vzor v době mých začátků, tak jako Eva Olmerová. Obě jsou senzační zpěvačky, škoda, že Evina životní pouť už skončila. Táhlo mě to k nim asi i pro jejich temnou barvu hlasu. Eva navíc zpívala jazz, i ten se mnou taky šel od prvních profesionálních krůčků.

Marta je altistka s úžasným repertoárem! S písní Co znamená mít rád jsem v roce 1967 vyhrála celostátní soutěž Talent ´67.

Smutné Čekej tiše

Zazpívala jste si někdy veřejně 
s Evou Olmerovou?
Ne. Ale zpívala jsem jí na její poslední cestě za doprovodu jazzového klavíristy Emila Viklického. Byly to písničky Čekej tiše a My Funny Valentine, přála si je její maminka. Od ní jsem se dozvěděla, že mě Eva Olmerová měla ráda.

Nová kompilace ale obsahuje také tři novinky, zcela nově natočené písničky…
To ano, ale i o nich jsem přemýšlela dvacet let! Píseň Still Got The Blues s českým textem Edy Krečmara Já v sobě dál mám blues napsal irský bluesový i rockový kytarista 
a zpěvák Gary Moore.

Ale Eda otextoval také píseň I Believe I Can Fly jako Najednou křídla mám. To je soulová záležitost, kterou napsal černošský skladatel a zpěvák R. Kellyho. Na desku se mnou písničku nazpíval soubor Gospel Limited.

Třetí novinkou mého dvojalba Já tě mám ráda je slavná mexická píseň Bésame Mucho, kterou už v roce 1940 napsala ConsueloVelásquez. Rozhodla jsem se ji nazpívat ve španělském originále. Dát jí zkrátka až dramaticko-šansonovou podobu.

Zpracovali: Zdeněk Brouček a Radek Strnad