Ten se nachází přibližně 200 metrů pod Tyršovým mostem a jsou na něm zaznamenány extrémně nízké stavy již po několik staletí. Proto jsou považovány hladové kameny, stejně jako například historický vodočet na zámecké skále v Děčíně, za důležitý historický pramen mapující život na řece. V moderních dobách totiž slouží ke sledování hladiny vodočty, v dobách minulých ale nic takového k dispozici nebylo.

První záznam je již ze 16. století

„První spolehlivý záznam, kterému odpovídá i dobový typ písma, je z roku 1616," říká Vlastimil Pažourek, který se historii plavby především na Labi dlouhodobě věnuje.

Na kameni byly záznamy i se staršími daty, ale ty byly již zničeny. V těchto místech totiž často přistávaly lodě. Navíc se nepodařilo spolehlivě doložit, že opravdu byly vytesány v době, na kterou odkazují. Ty měly pocházet z let 1417 nebo snad 1473.

Další záznamy pak pocházejí například z let 1707, 1746 nebo 1842.

Na děčínském hladovém kameni je také slavný nápis v němčině Uvidíš-li mne, zaplač. Ten tam nechal v roce 1911 vytesat Franz Mayer. O necelé čtyři desítky let později, v roce 1938, pak na kámen přibyl nápis Neplač holka nenaříkej, když je sucho, pole stříkej. Ten nechal vytesat tehdejší majitel současné továrny na pumpy, která dnes nese název Sigma Lutín.

V okolí Děčína se ale nejedná o jedinou podobnou hydrologickou památku. V minulosti takových kamenů bylo více.

Před nedávnem se pak znovu podařilo pracovníkům děčínského muzea zdokumentovat další hladový kámen, tentokrát u Dobkovic. Jeho fotky z počátku 20. století již byly v archivu muzea, nyní tak bylo možné přidat ty aktuální. Umožnil to velmi nízký stav hladiny Labe, jehož vodní hladina mnoho dnů nedosáhne ani jednoho metru.

Další podobné kameny byly v Dolním Žlebu. Jeden z nich byl pravděpodobně nenávratně zničen při úpravách plavební dráhy. Další se ale podařilo před časem znovu objevit. Na tom pochází nejstarší nápis z konce 18. století.

Hladové kameny, jak značí jejich pojmenování, byly před-zvěstí bídy, která v obdobích sucha přicházela do většiny měst na řece. A ačkoliv mají přímou souvislost se suchem, nevztahují se ke špatné úrodě.

Sucho přineslo bídu šífákům

„Ve městech jako byl Děčín nebo Podmokly přinášela velkému množství lidí obživu právě plavba. Jenže tu nebylo možné v období sucha provozovat, a tak byli šífáci a další lidé existenčně závislí na plavbě v tu dobu bez příjmů," vysvětluje původ názvu těchto výrazných kamenů Vlastimil Pažourek.

Ještě v polovině 19. století znamenalo zastavení plavby, že nemohly plout lodě o ponoru padesát až šedesát centimetrů, v Labi tak muselo být kolem jednoho metru vody. Takové lodě ale uvezly jen několik tun nákladu. Velké lodě pak měly ponor okolo jednoho metru a uvezly přibližně 80 tun nákladu. I tak se jednalo v porovnání s dnešními loděmi na Labi o drobečky. Současné lodě totiž zvládnout při dostatku vody uvést i více než tisíc tun nákladu. Potřebují ale pro to také výrazně více vody. Metr, jako v polovině předminulého století, stačí někdy jen pro osobní dopravu.