Dobrovolníci v kraji nabízejí sousedskou výpomoc. Ochotných je hodně

Zájemců o sousedskou výpomoc v časech koronaviru není vůbec málo. Aspoň podle poznatků pracovnic ústeckého Dobrovolnického centra (DC). Tady už měsíc a půl propojují lidi nejen v Ústí, ale v celém Ústeckém kraji, kteří potřebují pomoct, s těmi, kdo takovou pomoc nabízejí. Vyzvednutí léků či nákupům seniorům, posílání roušek do litoměřického centra pro drogově závislé nebo i přípravě antibakteriálního roztoku se v uplynulých dnech věnoval také 18letý student Tomáš Drha z Božtěšic na Ústecku.

Redaktor Deníku v uplynulých dnech navštívil krajské dobrovolnické koordinační centrum u kina Hraničář v Ústí. Vyzpovídal tu zaměstnankyni DC Danielu Höhn i vedoucí jedné ze směn Petru Hečkovou. „Od 15. března jsme lidem na telefonu k dispozici od 9 do 14 hodin, včetně víkendů,“ ohlédla se Höhn. Lidem, kteří to potřebují, tu nabízejí i potravinovou pomoc nebo doučování dětí. Letáčky informující o možnostech pomoci v minulých týdnech mohli lidé na Ústecku zaregistrovat i na vchodech paneláků nebo zastávkách MHD.

FOTO: Ústí zrušilo výběrové řízení na projekt přestavby Corsa

Pomoc DC se neomezuje pouze na krajskou metropoli. Pokud sem na číslo 732 893 232 zavolá někdo z jiných měst v regionu, rozhodně neprohloupí. Spolupracují tu totiž se spřátelenými organizacemi, například v Teplicích se spolkem Spolu proti samotě či v Litoměřicích s místní charitou. Anebo s děčínskou Slunečnicí. „Částečně jde o dobrovolníky, s kterými spolupracujeme už déle, ale zároveň se nám hlásí spousta nových,“ řekla Höhn k profilu nynějších dobrovolníků s tím, že zvlášť po prvních 14 dnech od vyhlášení nouzového stavu se přihlásilo hodně středoškolských i vysokoškolských studentů.

Do DC často volají vystresovaní senioři. „Je potřeba s nimi mluvit příjemně, pomalu a zřetelně. A většinou se během 10 minut uklidní,“ popsala Hečková. Té v paměti uvázl případ starší paní, která se nedávno potřebovala dopravit na fyzioterapii. „Obávala jsem se, jestli seženu dobrovolníka, který by se jí při tom musel i dotýkat. Ale fyzicky zdatnější třicátník z řad registrovaných dobrovolníků, kterého jsem vytipovala, řekl: Jasně, dejte mi na ni číslo,“ popsala Hečková.

Mezi dobrovolníky připravenými pomoct jsou nejen mladší lidé, ale i ti ve středním věku. A třeba i ti starší 60 let. V DC jim nabízejí proplatit benzín, pokud musejí kvůli dobrovolnické práci cestovat autem. Ale zpravidla to nikdo nechce.

Tomáš Drha, který na ústecké střední škole třetím rokem studuje sociální obor, měl teď mít praxi. „Bohužel se teď všechny sociální organizace zavřely,“ připomněl. Spolu s dalšími svými spolužáky tak kontaktoval ústecké Dobrovolnické centrum. Díky němu mohl nejen pomoct, ale udělat si i „strýčka“ do školy. Pro jednoho seniora se mu dokonce s kamarádkou podařilo sehnat droždí, kterého nebylo dostatek.

„Počítačovou karanténu“, kterou mu současná situace přichystala, Tomáš zrovna nekvituje. „Hodně mě to odrovnalo, hlavně hlavu a oči,“ popsal student. „Proto jsem rád, že jsem nemusel být pořád doma, mohl jít do Dobrovolnického centra a někomu pomoct. Pomohlo to i mně,“ konstatoval Tomáš, který letáčky nabízející pomoc zprostředkovanou ústeckým Dobrovolnickým centrem vylepil i v domácích Božtěšicích.

VIDEO: Policisté zachránili ženě život. Ta chtěla skočit z okna

Dalším dobrovolníkem, který se zapojil, je Petr. „V podstatě už od dětství jsem aktivní ve složkách záchranného systému, proto jsem tu. A mé pocity? Cítím se spokojený, vůbec nejsem nervózní, líbí se mi tým a práce v něm,“ uvedl Petr.

Jak v centru vzpomínají, jedna z prvních žádostí o pomoc přišla od 80leté seniorky ze Střekova. Pomoc jí nabídla dobrovolnice Štěpánka. „Paní došlo skoro všechno jídlo a potřebovala preventivně paralen. Byla moc milá, já jí řekla, že jsem z Dobrovolnického centra. Ona řekla přesně, co potřebuje, peníze mi dala do obálky, já jí dala nákup k vrátkům. Řekla jsem jí, že si vezmu ochranné rukavice a roušku, ona to samé. Prostě úžasná komunikace. Mám z toho dobrý pocit,“ vylíčila Štěpánka.