Terezínskou tryznu připravil Památník Terezín ve spolupráci s Ústředním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu, Terezínskou iniciativou, Ústeckým krajem, městem Terezín a Federací židovských obcí v ČR. Záštitu nad ní převzal ministr kultury Daniel Herman. Čestné místo mezi hosty zaujali přeživší vězni koncentračních táborů.

Slavnostní akt zahájil nástup čestné stráže, vojenská hudba poté doprovodila přes 70 delegací s věnci a kyticemi ke čtyřem pylonům na Národním hřbitově. K centrálnímu pylonu putoval věnec prezidenta republiky a pěti ústavních a státních institucí. Přítomné přivítal ředitel Památníku Terezín Jan Munk, slavnostní projev přednesl předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Víc než minulostí se zabýval současností a budoucností Česka a Evropy.

„Ohlížíme-li se nyní za minulostí a děsivými výsledky druhé světové války, musíme se spolu s našimi politiky, ale i vratkou EU, zamyslet nad tím, jak bránit tisícileté hodnoty našich kultur před invazí kultury jiné s cíli, jež si můžeme domyslet, se zájmy, jež můžeme vytušit. Evropa potřebuje klid a mír, za který umíraly miliony lidí. Je třeba ho uchránit."

Hlavní projev přednesl předseda Senátu Parlamentu ČR Milan Štěch. Připomněl hrůzy nacistické krutovlády v koncentračních táborech Terezín a Litoměřice i v terezínském ghettu. Na příkladu návštěvy delegace Červeného kříže v ghettu ukázal, jak můžou být lidé i v době války naivní či slepí.

„Bylo to naaranžované divadlo, ve kterém se hosté nechtěně zapojili do rolí herců. Netušili, že nacisté krátce předtím deportovali z ghetta do koncentračních táborů staré a nemocné obyvatele, aby nepokazili zdejší „skvělou" náladu. Během války bylo z Terezína deportováno do vyhlazovacích táborů přes 87 tisíc lidí, z nich se domů po válce vrátilo něco přes 3 600. Jsou to strašná čísla. Nemohou být dávána do jedné roviny s odsuny Němců z českého pohraničí. Byli to Němci, kteří vyvolali válku, rozpoutali hrůzu a zřídili koncentrační tábory. Každý seriozní člověk, který chce poválečnou dobu hodnotit, musí vzít v potaz Terezín a vyhlazovací tábory. Dívejme se na sebe, na své dějiny objektivně a nepodléhejme momentálním geopolitickým náladám a dále se dívejme s hrdostí na ty, co se za naši svobodu obětovali a bojovali proti nacistickému teroru."

Po projevech následovala křesťanská a židovská modlitba a oficiální část tryzny zakončil Děčínský pěvecký sbor uvedením sboru z třetího dějství opery Nabucco od Giuseppe Verdiho.

Tryzna v Terezíně se každoročně koná vždy třetí neděli v květnu na závěr Mezinárodních pamětních dní odboje jako odkazu Buchenwaldské přísahy. Jejím obsahem bylo prohlášení osvobozených vězňů koncentračního tábora Buchenwald, že neustanou v připomínání válečných událostí, dokud nebudou vymýceny všechny kořeny nacismu.

Terezínské tryzně předcházelo kladení věnců na bývalém popravišti v Malé pevnosti u příležitosti výročí poslední a zároveň největší popravy, která se zde konala na samém sklonku války 2. května 1945.