Sedíte na gauči, sledujete film na počítači a najednou máte pocit, že jedete v rozjetém rychlíku, který najel na místo zvlněných kolejí. Žádný hluk, jen se to prostě houpá. Jak jinak, když bydlíte ve 45. patře, tedy výše než sto metrů nad zemí.

Mé první zemětřesení v životě nakonec skončilo dříve, než jsem se nadál. Těch patnáct sekund bylo velmi zvláštních a teprve až poté jsem vlastně pochopil, o co se jednalo.

Ze zpráv pak zjistil, že mělo sílu 5,4 stupně na Richterově stupnici a epicentrum bylo asi 100 kilometrů od hlavního města Filipín Manily, kde bydlím.

Zapomeňte na řinčeni nádobí či padání věcí z poliček, jak ho znáte z televize. Tak to vůbec nebylo. A žádná panika. Nikdo nevybíhal na chodbu. Ani se to nemá. Instrukce jsou zde jasné – zalezte pod stůl, což jsem nestihl, a tam zůstaňte. Moderní budova je prý bezpečnější než prostor na ulici. Navíc utíkejte 45 pater po schodech.

Zkušenost zajímavá, něco takového v Ústí zkrátka nezažijete. Ale rád si ji pro příště odpustím. V tomto případě opravdu platí jednou a dost. Neznámých věcí a zkušeností mě navíc čeká ještě celá řada. Daleko od domova váš překvapí každý den něco. Negativně i pozitivně.