„Na otázku, zda modrou skalici používat či nikoli, nedokážu jednoznačně odpovědět. Její aplikace začíná být problém, neboť předpisy se neustále zpřísňují. Na druhou stranu, pokud se koncentrace udrží pod normami pro pitnou vodu, nevidím v tom nic špatného," řekl vedoucí odboru životního prostředí litoměřické radnice Pavel Gryndler.

Právě jeho odbor na koncentrace aplikovaného roztoku každoročně dohlíží. „Ta látka se používá desítky let. Účinkuje přitom už ve velmi malých koncentracích," uvedl Gryndler.

Přesto věří, že ji na jezeře v Píšťanech nebude nutné letos použít. „Zatím je chladno, takže by znečištění nemuselo být takové," řekl s tím, že se situace bude řešit, až to stav vody bude vyžadovat.

Výhody a nevýhody modré skaliceModrá skalice je synonymní označení pro síran měďnatý pentahydrát. Je označována jako zdraví škodlivá a nebezpečná látka pro životní prostředí, zvláště pak pro vodní organismy, ryby a plankton. Její rozhodující riziková složka (Cu) se kumuluje v tělech rostlin a živočichů. Roztok modré skalice se používá k omezení nadměrného rozvoje řas. Její výhodou je vysoká účinnost a nízká cena. Použití však nese určitá rizika, proto se přechází na metody méně nebezpečné pro vodní ekosystém.

Podle ředitele Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje Josefa Trmala je používání roztoku modré skalice ve volné přírodě na rozdíl od bazénů a koupališť nezvyklé, důvodem pro opatrnost je podle jeho slov také vrt pitné vody v Píšťanech.

Jiné, šetrnější způsoby, jak vodu udržet bez sinic a čistou, se podle Pavla Gryndlera však zatím hledají. „Obdrželi jsme nabídku od firmy, která hubení mikroorganismů provádí speciální metodou na principu elektrolýzy. Náklady jsou ale obrovské," sdělil Gryndler. To potvrdil i provozovatel resortu Marina Labe, který se o Píšťanské jezero stará, Miroslav Cink.

„Stříkání skalicí dvakrát ročně nás vyšlo na 50 tisíc korun, tohle by mělo stát zhruba milion," uvedl. „Neumím si představit, jak jinak bychom jezero udržovali čisté. Skalice stačí opravdu málo a voda je křišťálová," dodal.

Podle starosty Píšťan Pavla Krejčíka by v boji se sinicemi mohlo pomoci také obahnění jezera. „Neumím si ale představit, jak by se provádělo. Vypustit jezero nejde, neboť má stálý přítok vody, a rozvířit dno by asi nebyl dobrý nápad," vysvětlil Gryndler z odboru životního prostředí.

V Úštěku problém se sinicemi nemají

Na druhé straně například na úštěckém jezeře Chmelař modrou skalici podle tamního starosty Pavla Kundráta nepoužívají už roky. „Není to třeba. Domluvili jsme se s rybáři, že před létem neprovádějí dokrmování ryb a od té doby se sinicemi nemáme problém," řekl starosta Úštěku.

Nyní bude třeba najít vhodné řešení také pro jezero v Píšťanech. „Objevil se i nápad zadat to studentům fakulty životního prostředí ústecké univerzity jako výzkumný úkol. Jak jsou na jeho splnění vybavení, ale nevím," doplnil Pavel Gryndler.

Kraj: Přemnožené sinice v Píšťanech jsou potíž

Ohledně problému se sinicemi a jejich hubením na Píšťanském jezeře  jsme oslovili také kraj. Odpověď připravil Zdeněk Rytíř z kanceláře hejtmana spolu s odborníky z odboru životního prostředí a zemědělství.

„Přemnožené sinice a živinové zatížení jezera jsou komplexním problémem, jehož jednoduché a rychlé řešení podle názoru krajského úřadu není k dispozici. Situaci v tomto případě navíc komplikuje neujasněný právní statut tohoto vodního útvaru, který vznikl těžbou štěrkopísku. Je volně propojen s korytem Labe a zároveň slouží jako recipient odpadních vod, a to jak legálně vypouštěných, tak možná i v důsledku nedovoleného či skrytého vypouštění odpadních vod z některých lokálních zdrojů. V případě Píšťanského jezera je dále namístě předpokládat významnou zásobu uvolnitelných živin v sedimentu na dně jezera, která však rovněž nebude přispívat k rychlému vyřešení problému. Skutečností je, že aplikace jakýchkoli chemikálií podléhá vodoprávnímu povolení a její účinnost nelze zaručit. Je velmi pravděpodobné, že efektivní řešení problému se v tomto případě neobejde bez zevrubného limnologického a hydrochemického průzkumu jezera a jeho povodí, trvající minimálně jednu vegetační sezonu. Dle našeho názoru by nejspíše bylo nutné vyvinout pro lokalitu speciální postup, který se bude opírat o laboratorní i terénní zkoušky a vyhodnocení jeho rizik i účinnosti. Iniciativa by však měla vzejít předně z okruhu uživatelů či vlastníků jezera."