Věděli o něm třeba štamgasti v hospodě v nedaleké obci. Když okolo jejich hostince projížděly míchačky s betonem, museli si chlapi na stole přidržovat půllitry s pivem, aby jim necestovaly po stole. O tom, co se děje za vysokými zdmi bývalého ruského objektu v Újezdu s označením Javor 50, měli určité povědomí také vojáci z bílinského vojenského útvaru. Pomáhali tam totiž jako „levná“ pracovní síla na stavbě. Včetně Jaroslava Boháče z Ústí nad Labem.

„Abychom tam mohli dělat, museli jsme projít jakousi prověrkou kvůli přísnému utajení stavby. Na místo nás vozili tatrovkou. Čekali jsme na ni vždy ve smluvený čas v nedaleké obci. Někdy i v hospodě. Tam místní o tajné stavbě věděli úplně všechno. I když zprvu dělali, že nic netuší,“ vypráví pamětník výstavby.

V roce 1966 nastoupil na základní vojenskou službu do Bíliny k tamnímu útvaru s označením 8872. „Protože jsem povoláním stavař, byl jsem zařazen právě k tomuto útvaru, který byl v podstatě pokračováním útvarů PTP. Dalekonosná lopata a rychlopalný krumpáč,“ uvádí s trochou nadsázky. „Pracovali jsme například na výstavbě nového Mostu, stavěli pásovou dráhu z dolu Maxim Gorkij na výsypku Radovesice a také jsme byli nasazení na výstavbě skladů a sil u Hrobčic a Měrunic,“ pokračuje.

Bývalý atomový sklad v Červeném Újezdu na Teplicku..
Tajný sklad jaderných hlavic na Teplicku. Rusové ho do poslední chvíle tajili

Před vstupem na tehdejší sovětské území ukryté hluboko v lesích museli projít prověrkou, kvůli přísnému utajení stavby. Na stavbu je vozili po skupinách autem. „Organizováno to bylo tak, že stavbu tam měli rozdělenou do několika sektorů. Každý označený jinou barvou. Přidělení vojáci do jednotlivých částí v celém areálu dostali průkazy s odlišným barevným označením. Kvůli tomu, aby nikdo neměl přehled o rozsahu ani podobě celé stavby,“ líčí Jaroslav Boháč.

Adam Janouš.
Jak ušetřit? Plynulou jízdou, pomůže i správný tlak v pneumatikách, radí expert

To by ale nebyli Češi, aby si neporadili. „Tu prověrku a přidělené úseky jsme obcházeli víceméně ze zvědavosti. Průkazky jsme si mezi sebou vyměňovali, protože byly bez fotografie a nikdo nezkoumal, která patří kterému nositeli. Díky tomu jsme se také například dověděli, že se tam staví i několik odpalovacích šachet. Věděli jsme i jejich počet,“ vypráví.

Místní se dělníků v hospodě samozřejmě vyptávali, co se tam staví. Kolony míchaček s betonem nemohly ujít jejich pozornosti. „Zpočátku jsme se přímé odpovědi vyhýbali, že nevíme přesně (ačkoli jsme to dobře věděli), ale k našemu překvapení to oni věděli také, dokonce i počet šachet. U nás se zkrátka nic neutají,“ komentuje dřívější situaci ohledně tajného skladu jaderných hlavic v Červeném Újezdu. „Sklad se sice používal dál, ale už jaksi nebyl tajný. A pochybuji, že vůbec někdy byl,“ směje se pamětník.

Jaderný muniční sklad Javor 50 v Červeném Újezdu byl Sovětům předán do užívání v prosinci 1969. Na ploše kolem 150 hektarů se nacházelo malé kasárenské město, s kapacitou ubytování až 170 vojáků i s jejich rodinami, autoparkem a dalšími obslužnými budovami. Atomový útvar podléhal přímé kontrole Generálnímu štábu v Moskvě.