Běžný turista jdoucí na vrchol 573 metrů vysokého Lovoše nad Lovosicemi pravděpodobně jen o pár desítek metrů mine zdejší zajímavý botanický fenomén. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace a vstup na vrchol k horské chatě je umožněn pouze po značených turistických cestách. Ovšem ta přes lokalitu amerických kaktusů nevede. 

I proto si jich málodo z turistů všimne. „O výskytu amerických kaktusů u nás jsem nikdy neslyšela. A to tu bydlím přes půl století,“ řekla například Marie Lopourová, optička z Lovosic. 

Opuncie hnědoostná se přirozeně vyskytuje na jihozápadě USA a v Mexiku. Miluje pouštní vyprahlá místa a skalnaté půdy.

Jak se dostala na Lovoš? Šlo o amatérský pokus, který se nebývale povedl. Teplomilné opuncie se na Lovoši uchytily a v současnosti se zabydlely na části jižní kamenité stráně. Byť se jedná o mrazuvzdorný druh, tak pravděpodobnost, že by se šířily dál, je minimální. Hnědoostný druh navíc není jediným exotem na zdejších svazích. 

Dětský den otevřených dveří ve vozovně DPMUL Všebořice.
FOTO: Spousta zábavy i techniky. Ústecký dopravní podnik otevřel své brány

„Celkem na Lovoši rostou tři druhy opuncií a my jako botanici z toho příliš nadšení nejsme. Spíše by se dalo říct, že je trpíme a pokud hrozí přílišné přemnožení, dojde k alespoň lokálnímu omezení. Ovšem zdá se, že tamní opuncie sehrály i pozitivní úlohu. Zdá se, že když byli na Lovoši přemnožení mufloni, tak opuncie svah alespoň trochu bránily,“ říká botanik správy CHKO České středohoří Roman Hamerský.  

„Záznamy v literatuře uvádějí pro severoamerické opuncie nejen Lovoš, ale i další místa. Například opuncie hnědoostná se vyskytuje pod hradem Kalich,“ doplňuje Romana Hamerského původem lounská botanička Naděžda Gutzerová.             

Agentura ochrany přírody ve svých oficiálních podkladech udává, že předmětem ochrany na Lovoši jsou „přirozené lesní porosty tvořené především společenstvy suťových lesů, teplomilných a acidofilních doubrav, hercynských dubohabřin a acidofilních a květnatých bučin; společenstva širokolistých stepních trávníků; štěrbinová vegetace skal a drolin; populace druhu živočicha přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria), včetně jeho biotopu.“

Otužilci z Litoměřicka při zimním koupání v Ohři.
Otužilci chtějí lepší přístup do Labe, koupaliště i v zimě. Radní na to slyší

O severoamerických kaktusech ani slovo, přestože zdejší opuncie zde rostou už od padesátých let minulého století. Rezervaci zde ochránci přírody poprvé vyhlásili ve válečném roce 1942, poslední vyhlášení proběhlo poslední den roku 2013, ale zavlečené rostliny pod zákonnou ochranu nespadají.

Na opuncie se ochrana nevztahuje

Ploché až okrouhlé stonkové články s až osmicentimetrovými trny nenechají nikoho na pochybách, že do naší přírody nepatří. Přestože všechny kaktusy, tedy i opuncie, spadají pod mezinárodní úmluvu CITES, která je chrání před nelegálním obchodem, v případě opuncií se ochrana vztahuje pouze na jedince z původních lokalit.

Pěstovaných a zavlečených rostlin se ochrana netýká, takže v rámci managementu chráněných území je možné sáhnout k jejich likvidaci.

Zdá se, že opuncie se v Českém středohoří stanou trvalou, byť z hlediska biodiverzity velmi spornou součástí zdejší flory. Podobně se to stalo i u Mohelna v přírodní rezervaci Mohelenská step, na jihomoravské Pálavě, v pražském Prokopském údolí nebo na svazích vytvořených stavbou dálnice do Hradce Králové.

Topi Pigula