Nevidomá Ústečanka Marie Hanousková se neobejde bez pomoci průvodce.

Pokud může, tak ji při nutných pochůzkách po městě doprovází manžel, ale jeho zdravotní stav se horší, a tak žena s povděkem využívá i průvodcovskou službu ústeckého TyfloCentra. „Sama bych si ani nenakoupila," řekla.

Vůbec si nedovede představit, že by průvodce, když ho bude potřebovat, už nemusel dorazit. Přesto se to může stát, a brzy. Obecně prospěšná společnost, která ho zaměstnává, se topí v dluzích, musela utlumit svou činnost a obává se, že jí nezbude než skončit úplně .

„Naše služby nevidomým v Úeckém kraji poskytujeme 12 let, v současnosti máme registrované dvě, sociálně rehabilitační a průvodcovskou spojenou s předčitatelskou," uvedla ředitelka ústeckého TyfloCentra Blanka Krotilová a dodala: „Nikdy jsme neměli peněz nazbyt, ale nějak jsme to vždy zvládli. Letos jsme však od ministerstva práce a sociálních věcí dostali místo požadovaných 2 milionů dotaci jen 450 tisíc korun. Od kraje a z fondu hejtmanky jsme žádali dohromady 2,3 milionu a dostali 200 tisíc. I když nám pak ještě přispěla některá města desetitisícové částky, nemůžeme z toho vyžít."

Společnost dluží za nájem, telefony, na mzdách zaměstnancům i na odvodech z nich, přes 400 tisíc korun. A tyto dluhy její situaci zhoršují, úřad práce jí kvůli nim odmítl poskytnout příspěvek na handicapované zaměstnance.

Většině z původních osmi už společnost musela dát výpověď. V pátek zavře svoji pobočku v Litoměřicích, na konci prosince i v Lounech. Jestli bude pokračovat alespoň hlavní středisko v Ústí, neví. Už teď jede v útlumovém režimu jen 2 hodiny denně.

„Po 41 letech práce pro nevidomé, z toho 10 tady, jsem skončila jako nezaměstnaná," posteskla si Olga Mihalovičová, sama nevidomá. Stejně jí to ale nedá, chodí a pomáhá stejně postiženým lidem dál. „Jsou z toho, že středisko může zaniknout, vyděšení," dodala.

Pravidelných klientů má TyfloCentrum přes 200, různých akcí, které pořádá, se ale účastní i další, nejen nevidomí, ale i slabozrací. Vedle využívání průvodcovské služby se učí zacházet se složitějšími kompenzačními pomůckami, s hlasovým počítačem i mobilním telefonem, se zvětšovací lupou, dostanou zde potřebné sociálně právní rady, absolvují kurzy přípravy na zaměstnání či vaření, cvičí, chodí společně na vycházky a výlety nebo si přijdou jen tak popovídat. Často je to pro ně jediná možnost společenského vyžití.

Jen pár tisíc

„Těm nahoře je to jedno. Zúčastnil jsem se třeba besedy s ministrem Drábkem, ptal se ho na tyto věci a dozvěděl jsem se jen, že není povinen odpovídat soukromým osobám," trpce si postěžoval Karel Mihalovič, jeden z klientů centra, že jejich volání ze tmy nikdo nechce slyšet.

Ředitelka už rozeslala desítky proseb o pomoc firmám i podnikatelům, většina ale ani neodpověděla. Získala jen pár tisíc. Podobnou zkušenost učinil dle svých slov  předseda správní rady ústeckého TyfloCentra, senátor Jaroslav Doubrava. „Všichni krčí rameny, že je těžká doba. Bezvýsledně jsem apeloval i na Drábka. Řekl jsem mu, že by si měl čtrnáct dnů vyzkoušet, jaké to je nevidět, pak by změnil názor," uvedl.

Teď se prý ještě chystá za novým vedením kraje, aby pomohlo. „Snad bude vstřícnější než to bývalé. Půl milionu by TyfloCentrum zachránilo. Snad uspěji," doufá.