Markéta chtěla zakřičet hrůzou, ale Izerína jí dlaní zakryla pusu. Žena přitiskla dítě k sobě a udělala mu na čele křížek… Markétka zavřela oči, protože nechtěla vidět, co bude dál. Když je otevřela, nebyl tu ani medvěd, ani žena s dítětem."

(Z knihy Putování s vílou Izerínou.)

V každém kraji a snad všude na zemi žije nesčetně démonických bytostí. Jizerské hory hlídá na Smrku duch Muhu, nerudný stařík, na Bukovci žije překrásná víla Izerína. Pohádkovou krásu spatřilo mnoho lidí a četným z nich splnila jejich přání. Stačí přinést o Štědrém večeru na horu Bukovec bonbon. Nevěříte?

Zázračně splněná vánoční přání

Jaroslav Procházka už vyfotografoval mnoho démonických bytostí, jeho „Podivní tvorové" prý skutečně v horách žijí, ale vílu se mu ještě zachytit nepodařilo. Spíš jeho paní Hana stvořila četné víly. Ale jen počítačem.

Jiní manželé ale tvrdí, že spatřili vílu právě těsně před Vánocemi, jak se bosa vznáší lukami pod Bukovcem. Další svědkové ji sice neviděli, ale jsou přesvědčeni, že žije, protože jim splnila mnohá přání. Tak třeba jedna vdaná paní dlouho toužila po děťátku. Na Štědrý večer se vydala k Bukovci a nechala na vrcholu mezi kamením omylem dva bonbonky. Do roka se jí narodila dvojčata. Jiná si přála, aby se jí dcera vrátila z Ameriky, kam odjela hledat štěstí. I ta nechala Izeríně na Bukovci bonbon a dcera se do roka vrátila domů.

Putování přírodou s vílou Izerínou

Spisovatelky Klára Hoffmanová a Líba Novotná se určitě s vílou i jinými bytostmi potkaly. Podobu Izeríny na důkaz vykreslily a popsaly. Jejich knížka Putování s vílou Izerínou přesvědčivě provází čtenáře Jizerskými horami do míst, která ani domácí lidé dobře neznají. Málokdo ví, kde jsou Ježíškovy kameny. Víla se dvěma děvčaty, Markétkou a Vendulkou, přilétla nad Liberec Brechschmiedovým kabátem a snesla se u Strážního buku. Stával tam snad staletí a do jeho kmene zarostl kříž.

A nejenom odtud ty tři putují po celých horách.

Krásy drsné krajiny

Nebyly by to ani Vánoce, kdyby víla nezavedla Markétku a Verunku do vílí jeskyně na Bukovci. V nitru hory ukrývá svůj drahocenný poklad. V nádherném skalním paláci se vše kolem jen třpytí. Izerína byla totiž dcerou bohatého vládce, který ji chtěl provdat za bohatého ženicha. Jenže ona si sbalila své šperky a utekla. Na Bukovci našla úkryt, kde veškeré své bohatství dodnes ukrývá.

Dívenky obdivují nejen krásné šperky, ale také jejich názvy avanturín, chalcedon, chrysopras, ametyst, křišťál, granát, morion, topas, rubín, safír a také izerín. Vedle polodrahokamů s ní poznají dívenky mnoho květů a rostlin horské krajiny. Jako melodie písně jim do uší zní jména orsej, mateřídouška, střevle, kapradí, ale třeba i křivatec, vstavače, svízel, ptačinec či rdesno…

Víla Izerína naučí dívenky poznávat drsnou krajinu hor, plnou všelijakých démonických postav i zlých duchů, jakými jsou čerti nebo i nerudný vládce Muhu. Ten zaklel vílu Nisu do jabloně jen proto, že mu nebyla po vůli.

Izerína s Divokým jezdcem je zavede do Čertovy komory a na větrných koních oblétnou i Čertovy skály. S vílou poznají památná svatá místa Hejnice, kostel v Lučanech, hřbitov v Nové Vsi a další sakrální památky spolu se všemi svatými, kteří ochraňují horaly…

Kde se setkáte s duchem Muhu?

Ducha Muhu najdete na Jizerce pod Bukovcem u muzea vedle Izeríny, ale tady žádnou kouzelnou moc nemá. V Libverdě jeho kouzlům vzdoruje Hejnická madona a teprve na Smrku je bezmezným pánem. Všude lze najít jeho dřevěnou podobu.

S vílou Izerínou se seznámíte také na Jizerce, anebo ji možná i potkáte. Má zlaté vlasy a někdy nosí džíny a pohorky s bílým tričkem. Na každého se usmívá a ráda poradí. Je vděčná všem, kdo se v horách chovají k přírodě s láskou.

Žínka se zlatými vlasy v bílých stříbřitých šatech se stala ochránkyní Jizerských hor a také jejich symbolem moudrosti. Prožít s ní a dvěma holčičkami čtrnáct vyprávění je poznáním nejkrásnějších míst Jizerských hor. To je kniha Putování s vílou Izerínou.

Zpracoval Milan Turek