VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Norské Lofoty: Ostrovy „půlnočního slunce"

Třetími nejpřitažlivějšími ostrovy světa jsou údajně Lofoty při norském pobřeží. Nalézají se sice hodně na severu, ale i přes svoji polohu na nich vládne poměrně mírné, spíše oceánské, klima.

25.7.2012
SDÍLEJ:

Norské Lofoty: Ostrovy „půlnočního slunce“.Foto: archiv Ervína Dostálka

Leží asi 100 až 300 km severně od polárního kruhu, tj. mezi 67. a 68. stupněm severní šířky (tedy podobně jako centrální Grónsko nebo severní Aljaška), ale Golfský proud dělá divy a podnebí zmírňuje.

Jih Lofot je nejsevernějším místem na zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak mimořádnou klimatickou anomálii. Od norské pevniny je souostroví odděleno Vestfjordem, nejvýznamnější ostrovy jsou propojeny tunely a silničními mosty. Je to kolem 80 ostrovů.

Název Lofoten je moderní formou slova Lofotr, což je starý název ostrova Vestva°goy. Existuje několik způsobů, jak se na ně i přes jejich poměrnou odlehlost, dostat. Nejrychlejší je samozřejmě letecké spojení do hlavního města souostroví Svolvaeru.

Překrásná tmavě modrá hradba

Na Lofotech je krásné, že nikdy nevíte, v jaké náladě vás uvítají. Jednou jsou majestátní štíty zahaleny těžkým mlhovým oparem a stálé mrholení se slanou příchutí časem promočí i to nejodolnější oblečení, podruhé se mraky jakoby zázrakem ztratí, azurově modré nebe dokonale ladí s horským masivem a zelenými loukami a na pobřeží se usmívají červené domečky s všudypřítomnými dřevěnými sušáky na ulovené tresky.

Jako jeden z prvních popsal své dojmy z Lofot spisovatel Bjoernstjerne Bjoernson v roce 1869, když se k nim přibližoval na plachetnici: „Lofotské pohoří začíná modrat. Nevím, co jest krásnější, vidět je z dálky jako tmavě modrou ucelenou hradbu s tisícem věží, blýskajících se na slunci, kam až oko dohlédne, nebo nechat je na sebe působit matoucím způsobem, kdy se jeden vrcholek sklání k jinému před ním i za ním, a noří se ve vodě jako hrající si velryby, nebo křičící ptáci, anebo pomalu se k nim přibližovat a vplout do otevírající se hradby, na které se pomalu zvýrazní každý vrcholek, jenž je divočejší než ostatní…"

Stejně tak připadaly nám. Jsou opravdovou dominantou Lofot. Hory, Lofotenveggen, se táhnou od severovýchodu na jihozápad celým souostrovím a přestože nejvyšší vrcholky měří kolem tisíce metrů, vzhledem k impozantnosti si v ničem nezadají s velehorami.

Nejstarší hory vytvořené bohem

Strmé štíty ční přímo z mořské hladiny a tím se zdají být mnohem vyššími, než ve skutečnosti jsou. Patří mezi nejstarší hory na světě. Vznikaly před mnoha miliony lety a jsou vulkanického původu. Základ tvoří syenit, žula, magnetit a rula. Typický hornatý vzhled vtiskl Lofotům ledovec. Dnes se někdy mluví o Lofotské zdi. Podle legendy je vytvořil bůh Thor, aby z nich měl dohled na všechny rybáře. Mnoho lofotských vrcholů má svoji vlastní historii.

Například Vagakallen je hora okouzlujícího obra. Po přistání ve Svolvaeru (neoficiální hlavní město Lofot, 4150 obyvatel) nás vítá Svolvaergeita, 569 metrů vysoký štít. Je to hlavní dominanta města a také jeden ze symbolů celého souostroví. Je zvaná Svolvaerský kozel, má dvojitý rozeklaný vrchol a je výzvou odvážlivcům. Ti šplhají na vrchol a pak skáčí z jednoho rohu na druhý. K úpatí hory se dostane každý, ale vydrápat se na „roh" Storhornet nebo Lillehornet představuje 40 m obtížného lezení. Skok mezi rohy je dlouhý 1,5 m.

Vrchol hory byl poprvé zdolán v roce 1910. My jsme to nezkoušeli, míříme do Sildpollnes Sjocamp. Do kempu na poloostrově s kostelíkem s výhledem na pobřežní hradbu horských štítů nad Austnesfjordem na jednom z větších ostrovů Vestvagoy.

Dřevěná katedrála v Kabelvagu

Navštěvujeme Lofotskou katedrálu v Kabelvagu. Je to největší dřevěný kostel na sever od Trondheimu, do kterého se prý vejde až 1200 sedících návštěvníků. Po většinu roku zeje prázdnotou, plní ho pouze turisté. Jenom v zimě, v tresčí sezoně, jej zaplní rybáři. Další zastávkou je Mořské akvárium. Je sympatické, že jsou zde vidět pouze ti živočichové, kteří v okolních mořích skutečně žijí. Tuleni, ryby, mořští raci a krabi, sasanky, hvězdice. Venku leží i lebka velryby a obrovská kotva. A jedeme dál.

V době Vikingů žilo na území Lofot několik vikingských náčelníků a sídlo jednoho z nich se zde dochovalo dodnes. Největší objevená hodovní síň ve Skandinávii z té doby, zde turisty navštěvovaná, má úctyhodnou délku 83 metrů. Tady se dnes nachází vikingské muzeum v Borgu, zvané Lofotr. Představuje vedle vikingských lodí také každodenní aktivity tehdejší populace.

Kdo byli Vikingové?

Byli to mocní námořní bojovníci Skandinávie a Dánska v době mezi 9. a 12. stoletím, kteří zakládali u fjordů, hlubokých mořských zálivů, své osady. Podle toho dostali i jméno („vik" = hluboký fjord). Motivy vikingských výprav byly různé. Buď šlo o pirátské, ale zároveň objevitelské, výpravy za účelem obstarání potravy a výstroje, nebo o větší výpravy s politickými cíli.

Hlavním výměnným zbožím byli otroci z dobytých území a kožešiny. Základem moci a nejcennějším majetkem Vikingů byly jejich lodě, vrchol tehdejšího technického a stavitelského umění. Ale nežili jen bojem, byli i zruční řemeslníci.

Tresky a sledi jsou základem života

Již v lednu roku 1432 napsal Benátčan Pietro Querini (při cestě z Kréty do Flander ztroskotal a ocitl se vinou mořských proudů na jednom z neobydlených ostrovů Lofot): „Bylo to tak a zůstane to tak. Jestli se nám tresky vyhnou, co nám pak zůstane? …A během čtyř dní jsme jedli bez jakékoli změny…"

Od smrti hladem je zachránily ryby. Zotavené námořníky odvezla pak na pevninu loď naplněná po okraj treskami. Zprávy pozorovatele Queriniho byly pak důležitým zdrojem poznání oblasti.

Novým impulzem hospodářské prosperity znamenající i příliv obyvatel byla i velká migrace sleďů v 19. století. Ta položila základ dnešního osídlení. Hlavní lovecká sezona tu začíná koncem ledna, kdy sem připlouvají do relativně teplých vod třít tresky. Za nimi se sem už od nepaměti stahují rybáři z celého Norska. Sezona trvá do dubna. Tresky se suší na dřevěných sušácích hylerech. Pro ubytování sezonních rybářů slouží zejména tradičně červené domky zvané rorbu, které jsou postaveny na kůlech přímo u vody. Červená barva je pozůstatkem z dob, kdy byly domky natírány tresčím tukem a krví. Dnes sem už pronikly i modernější nátěrové hmoty. Rorbu jsou navíc dnes pronajímány i turistům.

Půlnoční slunce

Další z nádherných zážitků, které Lofoty nabízejí, je půlnoční západ slunce. Uprostřed léta vrcholí půl roku trvající polární den. Slunce je na obloze přítomno téměř 24 hodin denně, ale na nepřetržité světlo si člověk rychle zvykne. Nejkrásnějším okamžikem je pak „západ" ohnivé sluneční koule nad mořem. Ke konci července se sluneční kotouč okolo půlnoci totiž jen na okamžik kratičce dotkne horizontu oceánu a hned se zase vyhoupne zpátky a opět stoupá. A pozor na Lofotech vzhledem k jejich poloze slunce nezapadá na západ, ale na sever!

Městečko jménem Å

Na úplném konci souostroví, dál na jih už cesta nevede, leží malé rybářské městečko s nejkratším názvem na světě A. Píše se jako „A s kroužkem" a čte se to jako „dlouhé Ó". Je to dnes spíš už jen skanzen a mají tam poštu s pekařstvím a dobrým chlebem. V A najdeme ve skanzenu další historické objekty. Kromě barvírny také tradiční domek rybáře (rorbu), kovárnu a další. Byli jsme si to tam prohlédnout. Autobus nás pak zavezl do obce Nesland na pobřeží. Odtud putujeme, někdy trochu krkolomně, asi 20 km podél pobřeží přes skály a potoky, podél zálivů, někdy i jištěni řetězy, do obce se značkou UNESCO Nusfjord. Je to malebná obec, do které z druhé strany, od silnice, vybírají vstupné. Ale je tu i informační středisko s internetem.

Odplouváme ze Sorvangenu

Za pěkného počasí se poslední den naší návštěvy Lofot naloďujeme v přístavu Sorvangen. Svítí slunce, ale je větrno. Všichni fotografují vzdalující se horskou modrou hradbu Lofot, norská vlajka vlaje na zádi trajektu, za lodí je tradiční zpěněná brázda. Rackové se už vrátili k ostrovům. Prudký vítr rve oděvy, mě odnáší do nenávratna památeční plátěnou čepici, ale nešť. Těšíme se ještě na další přírodní zajímavost, kterých není na světě mnoho. Na obrovský mořský vír Maelstroem, popsaný již Julesem Vernem (Dvacet tisíc mil pod mořem) a Edgarem Allanem Poem.

Tento neobvyklý přírodní jev se vyskytuje na jediném místě na světě, a to v oblasti Lofot. Maelstromů je několik. Ten nejmohutnější se nachází mezi lofotskými ostrovy Vaeroy a Moskenesoya. Pozorovat se dá letecky nebo na lodích. Jeho intenzita kulminuje na přelomu července a srpna. Vzniká střetnutím dvou příbojových vln vnikajících do mořské úžiny ze dvou protilehlých stran. Vír se zároveň velmi pomalu pohybuje a jeho nebezpečí pro námořní dopravu je značné. I dnes navigační koordináty pro lodě proplouvající touto oblastí korigují svoje záznamy a předpovědi v několikahodinových intervalech. My se vydáváme na přístupnější víry v tři kilometry dlouhé a 150 m široké Saltstraumenské úžině.

Přes úžinu vede vysoký betonový obloukový most. Toto místo leží 13 km od městečka Loding na silnici Bodo Fauske. Díky přílivu a odlivu se zde čtyřikrát denně přemisťuje 400 milionů kubických metrů vody rychlostí 20 námořních uzlů. Je úplněk, takže síla víru je silnější než jindy. Silné proudění kulminuje po 21.00 hodině. Voda se řítí do oceánu a pod mostem pozorujeme krásné víry, ozářené nízkým sluncem. Malá motorová loď má starosti s plným výkonem plout proti proudu, my fotografujeme. Poté nasedáme do autobusu a směřujeme už na jih. Do dalších krásných míst Norska…

Zpracoval Ervín Dostálek

Autor: Redakce

25.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Škoda Octavia - Čína
AUTOMIX.CZ
22

Tohle opravdu není Superb. Škoda v Číně prodává jednu zvláštnost

Projekt Naši prvňáci. Ilustrační foto

Naši prvňáci: Už zítra představíme žáčky ze ZŠ Vinařská

Obešli hlavní jistič a nakradli elektřinu za skoro 200 tisíc

Verneřice – Policisté řeší masivní černý odběr elektřiny ve Verneřicích.

Spory mezi zahrádkáři gradují. Za neshody v Habrovicích můžou pozemky

Habrovice - Zahrádkářská kolonie u Habrovického rybníka vypadá poklidně jen z dálky. Za jejími ploty doutná spor o pozemky.

Labuť se chytla na háček. Díky strážníkům už zase brázdí Labe

Ústí nad Labem - Labuť, která krvácela z krku, se v neděli ráno procházela po labském břehu. Na pomoc ji na základě oznámení vyjeli ústečtí strážníci. Ti na místě poraněnou labuť našli a pomocí odchytové sítě ji odchytili. 

Politolog Zdeněk Zbořil předpokládá rozpad Okamurovců

Ústecký kraj - Co voliči volbami v Ústeckém kraji vzkázali politikům? Politolog Zdeněk Zbořil k drtivému vítězství hnutí ANO uvedl, že z výsledků voleb z Ústeckého kraje, podobně jako v celé ČR, cítí touhu občanů po zázraku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT