Patří k nemnoha německým umělcům, kteří dlouhodobě a systematicky zobrazovali Romy," říká Blanka Mouralová, ředitelka Collegia Bohemica, které výstavu připravilo.

Odvážný umělecký projev odporu

Na začátku nacistické diktatury Otto Pankok vytvořil cyklus šedesáti velkoformátových uhlokreseb s výjevy ze života Ježíše Krista, biblické postavy měly rysy jeho romských a židovských přátel, který vydal knižně. Příběh Ježíšova utrpení přitom pojal jako projev uměleckého odporu proti novým mocipánům. Nacisté kritiku rozpoznali a obrazovou publikaci Ježíšova utrpení vydanou v roce 1936 zkonfiskovali. Už vyexpedované výtisky v knihkupectvích i v Pankokově bytě vyslídili a zničili.

Tragické čistky a snahy o odškodnění

Jedna Pankokova grafika portrét romské dívky se objevila i na propagandistické výstavě „Zvrhlé umění", kterou v červenci 1937 v Mnichově zahájil Hitler a později putovala po řadě velkých německých měst. V rámci následných rozsáhlých „čistek" bylo z německých muzeí odstraněno a zničeno 56 Pankokových děl. Otto Pankok, který i s rodinou až do konce nacistické diktatury žil v ústraní, i přes zákaz nadále tvořil.

Romové, které Pankok zobrazoval, byli téměř všichni v roce 1943 deportováni do likvidačního tábora Osvětim -Březinka a zavražděni.

V roce 1948 Otto Pankok vytvořil konvolut velkoformátových uhlokreseb přeživších Romů. V jejich tvářích se zrcadlí tělesná i duševní bolest lidí, kteří přežili hrůzy a ztratili takřka všechny příbuzné. Pankokova díla patří k nejvýznamnějším uměleckým pokusům vyrovnat se s vyhlazováním Romů. Jeho zájem o rodiny düsseldorfských Romů daleko přesahoval jeho uměleckou činnost. U německých úřadů se neúnavně zasazoval, aby Romy zařadily k lidem pronásledovaným nacistickým režimem a odškodnily je.

Pohnutý osud romské dívky Gaisy

V ústeckém Museu můžete vidět několik velmi silných obrazů romské dívky Gaisy. Na obraze „Zpátky z Osvětimi" z roku 1948 ji zachytil opřenou o stěnu mladou, dospělou, štíhlou ženu v sukni po kolena a s pěknými ústy, ale s hlubokými, temnými kruhy kolem očí. Na zemi stojí hrnek a miska, jsou prázdné. Perspektiva místnosti „nehraje", rozplývá se. Podlaha, na níž Gaisa stojí, jakoby padala. Na zdi vidíme kresby dvou jedlových větví, mezi nimi tvář, hrázděný dům se dvěma komíny, z nichž stoupá dým.

Gaisa strávila většinu života v nacistických lágrech, nejdřív v internačním táboře v Düsseldorfu, následovala Osvětim-Březinka.

Pankok zachytil dítě v těle ženy, která přežila osvětimské peklo. Naivně nakreslený domeček, v pozadí obrazu je plynová komora. Nacisté zřídili první plynovou komoru v Březince ve venkovském domku uprostřed lesíku. Pozdější velké komory s krematorii byly postavené z cihel a měly několik komínů.

Romové žili v Březince v takzvaném cikánském táboře, který měl k plynovým komorám nejblíž. Gaisa viděla „hrob v oblacích". Vrátila se jako jediná z velké rodiny. Otto Pankok ji nejen maloval, ale také jí prakticky pomáhal. Gaise se podařilo vrátit do normálního života, vdala se a doháněla školní vzdělání, o které ji připravily lágry.

Výstava je hlavně o statečnosti

Ojedinělá a unikátní výstava „Svoboda a láska" neukazuje jen obrazy a knihy, ale přibližuje osudy autorek a autorů nemilosrdně pronásledovaných nacismem.

Pokud se vypravíte do Musea, udělejte si dost času. Kromě jedinečných uměleckých děl tady poznáte mnohé osudy statečných lidí, kterým život změnila nacistická diktatura.