Do práce tu byly nasazeny tisíce lidí, ať už civilní zaměstnanci, totálně nasazení, a především vězni z koncentračních táborů v Terezíně a v Litoměřicích. Řada z nich tu v náročných podmínkách zemřela. I proto se Tomáš Rotbauer snaží vyvolat diskusi o vybudování pietního místa u zazděného vstupu do továrny. Ten je nyní zarostlý nálety a plný odpadků.

Podzemní továrna Richard
Richard je soustava bývalých hlubinných vápencových lomů pod Radobýlem a Bídnicí. Nacisté ji přestavěli na utajenou podzemní zbrojovku. Rozsáhlý komplex má podle odhadů asi 25 až 30 kilometrů. Jde tak o největší podzemní továrnu z dob války v ČR. Na jejím konci tu pracovali i vězni z nedalekého koncentračního tábora. Většina štol kromě prostoru úložiště nezvratně chátrá a hroutí se. Pro veřejnost je Richard oficiálně nepřístupný. Bývalou podzemní továrnu připomíná a mapuje také expozice v podzemí pod Mírovým náměstím v Litoměřicích.

Proč vlastně usilujete o vznik pietního místa u vstupu do Richardu?
Dění kolem Richardu postrádá jakoukoli elementární úctu k tak vysokému počtu mrtvých a dalších zmrzačených a trpících lidí. Stejně tak k objektu s takovým památkovým významem, který je na našem území ojedinělý. Kdo je jiného názoru, ať se jede podívat do Německa do bývalého koncentračního tábora Dora (pobočný tábor Buchenwaldu, kde se v podzemí vyráběly rakety a letounové střely. Dnes je na místě památník - pozn. redakce). Dora a Richard mají jisté skutečnosti společné. Obě místa vznikla v rámci přemístění v roce 1944. Obě těžila z otrocké práce, obě zastavil postup spojeneckých vojsk a obě po válce vyrabovala sovětská armáda. A to dokonale.

V jakém stádiu se přípravy nachází a jaké kroky podnikáte, aby pietní místo vzniklo?
Loni v listopadu jsem inicioval schůzku, které se účastnilo vedení Litoměřic, ředitel Památníku Terezín, zástupci společnosti SÚRAO (Správa úložišť radioaktivních odpadů), která v části Richard II pod zemí ukládá radioaktivní odpad ze zdravotnictví, dále zástupci Báňského úřadu a také majitel dotčeného pozemku pan Soldatek. Shodli jsme se, že pietní místo je potřeba a nyní probíhají kroky k tomu, aby vzniklo.

Znáte jakýkoliv kontext této fotografie? Podělte se o cenné informace
Tajemná fotografie ukazuje vchod do podzemní nacistické továrny Richard

Vy i vaši kolegové se kromě historie zaměřujete na samotné podzemí, jehož skutečný rozsah se dá dnes už těžko zjistit.
To je další věc, kterou jsem na zmíněné schůzce sdělil. Existuje myšlenka, že by se provedly měřící práce právě za účelem odhalit reálnou velikost celého komplexu. Existuje sice mnoho map podzemí Richardu a různých nákresů, ale ty jsou nepřesné. Významným faktem je, že všichni máme mapy jen do listopadu 1944, přitom Němci prokazatelně ještě čtyři další měsíce pracovali na budování podzemního komplexu. My všichni badatelé, kteří se o Richard zajímáme, jen kopírujeme a opisujeme staré mapy. V roce 1965 bylo navíc výzkumem prokázáno, že se tam nacházejí štoly, které na těch původních mapách nejsou ani zakreslené. Takže chceme pro budoucí generace zjistit, jak je Richard vlastně velký.

Zdroj: DeníkCo na tento nápad říkají SÚRAO a Báňský úřad?
Na zmíněné schůzce zatím padlo, že to podpoří. A nikdo neřekl ne. Problém však bude získat potřebné finance.

Jakým způsobem by se skutečná velikost podzemí zjišťovala, když už kvůli závalům není možné celý komplex projít?
Pokud budeme chtít podzemí změřit, musíme se dostat dolů. Už v roce 1989 byl proveden vrt tehdejší Československou televizí, která o Richardu točila dokument. Tento vrt byl otevřený asi jen půl roku a pak byl zasypán. Já jsem nyní ohledně měření navrhl tři věci. Chtěl bych obnovit zmíněný vrt z roku 1989, dále provést kontrolní vrt na takzvané trase D a třetí vrt tam, kde bych předpokládal, že objevíme něco nového. To místo je v sadu mezi Richardem I a Richardem II. V tom místě se na povrchu nachází větrák, který je zakreslený na projektové mapě z roku 1944, ale chodby už pod ním zakreslené nejsou. Ale pravděpodobně tam jsou.

Zájemci o nelegální procházku podzemím nacistické továrny Richard mají smůlu. Terezínský památník, pod něhož vstup a několik desítek metrů v podzemí patří, po několika letech uzavřel jediný veřejně dostupný vchod.
Průzkumníci mají utrum. Památník zavařil vstup do nacistické továrny Richard

Jaký bude technologický postup tohoto průzkumu?
Pracuji v současné době na plánu, jak to bude celé probíhat. Oslovil jsem odbornou firmu. Jde především o chodby, které jsou nejspíše zavalené odstřelem. Odborníci z průzkumných vrtů poznají, zda jsou závaly přírodní nebo úmyslně odstřelené. Největší tajemství pro nás badatele je záhada levé části. Ta je v podstatě uzavřená. Jediným vchodem do ní byl právě vrt Československé televize.

Proč se domníváte, že závaly někdo způsobil úmyslně?
Mám k dispozici oficiální podrobnou práci o Richardu, o kterou se chci opřít. Vydaná je na počátku roku 1967 a jejím autem je profesor Šafář z Ústavu jaderného výzkumu, který byl v té době špičkou v oboru. Tato práce mimo jiné obsahuje i jeho mapy, které dokládají, že v roce 1966 byla právě levá část ještě volně průchozí a zavaleno bylo jen místo, které nese název Peklo. V současné době je tato levá část na dvanácti místech hermeticky uzavřená. Tyto řízené závaly musely vzniknout v období od jara 1967 do srpna 1968 a rozhodně to nebyla práce na dva dny. Zároveň ale netvrdím, že všechny závaly jsou umělé, některé z nich vznikly přirozeně. A právě během výzkumu bych chtěl tyto závaly vyfotit a dát je na expertizu. Ta určí, který je umělý, a který vznikl přirozeně.

Tušíte, proč k těm umělým závalům došlo?
Předpokládám, že tuto levou část odstřelili proto, aby vznikla iluze nacistických závalů a za nimi možných koncentráků, nacistických archivů a vlastně čehokoli. Do Richardu se ukryla celá lidová fantazie, co nese stigmata záhad. Objevovaly se i mýty o ukryté Jantarové komnatě, nacistickém zlatu, výrobě raket V1 a V2, to, že má komplex tři patra, nebo že v útrobách je velké jezero. Přitom po válce a dlouho po ní se nic takové netradovalo. To začalo až právě s příchodem zvláštních operací tehdejší STB a armády. Zpočátku šlo o snahu nepromlčet nacistické zločiny ze druhé světové války, což je pochopitelné.

Unikátní fotografii, která ukazuje vnitřek podzemní nacistické továrny těsně po osvobození v roce 1945 získali amatérští badatelé z Terezína Tomáš Rotbauer a Roman Gazsi.
Cenná fotka z Richardu ukazuje zajatce při nucených pracích v podzemní továrně

Můžete to přiblížit?
Víte, co mají společného akce Neptun – Černé jezero (červenec 1964) a akce Richard (1965 až 1966)? Mnoho zajímavých společných prvků. Jejich samotný počátek je ve Východním Německu. Byla to opodstatněná akce, aby nebylo promlčeno, čeho všeho se nacisté dopustili v období 2. světové války. Tato aktivní opatření provedl 8. odbor Československé rozvědky na popud Východoněmecké státní bezpečnosti Stazi. Ta také dodala zfalšované dokumenty na tehdejšího prezidenta Lübkeho, který se měl údajně podílet i na válečných útrapách v Richardu. To se samozřejmě novodobým bádáním nikdy nedokázalo. Vše bylo tehdy konzultováno se Sovětským svazem, který celé akci přisuzoval značnou nutnost.

Ví se dnes, jak tyto akce probíhaly?
V Černém jezeře se „náhodně“ při amatérském potápění svazarmovských mladých kluků našlo několik beden. Když je STB otevřela, byl v nich politický materiál na nacisty. Dnes už víme, i přes mnoho skartovaných materiálů (zničených v prosinci 1989 a v lednu 1990), jak to bylo doopravdy. Tato tehdy medializovaná akce vyvolala dostatečně silnou vlnu u společnosti, což byl účel. Podobná akce se pak odehrála i na Richardu. Trojice vojáků základní služby našla „náhodou“ v jeho útrobách ve štole 131 různé druhy kartoték francouzských a holandských vězňů, které pak putovaly na patřičné ambasády. Divné je to, že tito vojáci už v roce 1965 mluvili o tom, že jsou chodby zavalené. Podobná akce na Richardu proběhla v letech 1984 až 1990, kdy byl proveden takzvaný průzkum Československé televize s STB v pozadí. Podle mého názoru tento průzkum režiséra dokumentu Věrčáka už ale postrádal jakýkoli smysl.