Tragédie se odehrála v roce 2020 v domově Kavkaz, kde žijí mentálně postižení muži. Osm lidí se tehdy udusilo kouřem, devátý život vyhasl později v nemocnici.

Podle posledních informací policie trestně stíhá ředitele ústavu Viktora Koláčka. Viní ho z obecného ohrožení z nedbalosti. Ten obvinění odmítá, brání se stížností.

Ředitel MSSS Vejprty Viktor Koláček.
Po požáru ve Vejprtech: Trestně stíhaný je ředitel ústavu, podal stížnost

Požár se 19. ledna časně ráno šířil ze společenské místnosti. Jako viníka kriminalisté následně označili klienta zařízení, který zapálil polštář na pohovce. Na základě znaleckého zkoumání byl hodnocený jako nepříčetný a jako osoba neschopná rozpoznat protiprávnost jednání a ani své jednání ovládat. Krajské zastupitelství pro něj zažádalo o zabezpečovací detenci, která je přísně střeženým zařízením na rozdíl od běžné psychiatrické léčebny. 

Událost otřásla celou zemí a zaznamenala ji i zahraniční média. Na obnovu domova posílali peníze "obyčejní" lidé, stranou nezůstala ani krajská a státní pokladna. Vybrané peníze přislíbili známí divadelníci a například i vietnamská komunita z Chomutova.

V domově pro mentálně postižené den po požáru stále pracovali policisté a hasiči. Na snímcích jsou starostka obce, dobrovolný hasič z Vejprt, který byl na místě jako první a vedoucí domova.
Lidé, Ústecký kraj i stát. Finanční pomoc se do Vejprt hrne z více stran

Nemenší pozornost pak veřejnost věnovala pohřbu obětí. Jmenovaly se Petr Altman, Miloslav Císař, Zdeněk Duna, Oldřich Gabriel, Martin Jano, Vladimír Klepetko, Daniel Ščepka a Roman Tinz. 

Rozloučení s oběťmi požáru ve Vejprtech
Vejprty se loučily s osmi muži, které má na svědomí lednový požár v domově
Tragický požár ve Vejprtech na Chomutovsku
Je to šílené. Kluky jsme znali, smutní po požáru lidé z Vejprt

Hrůzný zážitek si z požáru odnesli snad všichni. Klienti Kavkazu, občané Vejprt a především pak lidé, kteří přímo přispěchali na pomoc, když šlo o životy. Velmi náročná a emotivní byla pro hasiče evakuace osob z domova. Postižení lidé byli zmatení. Probudili se a nevěděli, co se děje. Tiskli k sobě hračky a měli velký strach. I chlapi jako hory, profesionálové v uniformách či zkušení dobrovolníci, se museli srovnat s velkou tragédií. 

Velitel zásahu.
Zásah ve Vejprtech byl pro hasiče velice emotivní. Postižení se třásli strachem
Místostarosta Vejprt Vlastimír Volín, který pomáhal se záchranou lidí z hořícího domova pro mentálně postižené.
Ve Vejprtech vyváděl lidi z ohně. Nejsem žádné ořezávátko, ale sebralo mě to

Rok po těchto událostech se klienti mohli vrátit zpátky do domova. Opraveného, zmodernizovaného a bezpečného Kavkazu. Městská správa sociálních služeb mohla část darů využít i k úpravě dalších budov s klienty.

Kavkaz ve Vejprtech na Chomutovsku je rok po tragédii celý opravený.
Z pokojů postižených ve Vejprtech, kde zahynuli lidé, jsou třinácté komnaty

Leckomu se po těchto událostech vybavil ještě mnohem větší požár, který se odehrál jen pár kilometrů od Vejprt před téměř čtyřiceti lety. Požár Ústavu sociální péče v Měděnci v roce 1984. V plamenech tehdy zahynulo 26 mladých žen, vesměs bezmocných, mentálně postižených klientek zařízení. Oheň založila jedna z dívek, tehdy šestnáctiletá Eva, která přitom do podobného zařízení vůbec nepatřila. Touto tragédií se inspiroval režisér Filip Renč a v roce 1992 vyšel známý film Requiem pro panenku. Jde však spíše o dramatizaci námětu, než o věrné vykreslení tehdejší reality. 

Měděnec. Místo, kde v roce 1984 uhořelo 26 chovanek ústavu.
„Ještě dnes mi jde mráz po zádech, když jdu kolem ..."
Měděnec. Místo, kde v roce 1984 uhořelo 26 chovanek ústavu.
Místo tragédie: Pod plevelem zarůstá pozemek i příběh