Kliknutím zvětšíteFrantišek Haase z Litvínova se fotografování věnuje již celou řadu let. Vášnivě fotografuje zejména přírodu Krušných hor a Českého středohoří. Mimo jiné v litvínovské městské knihovně vede Fotoklub 11.11, kde se pravidelně schází spolu s ostatními nadšenci do fotografování a vzájemně si předávají nabyté zkušenosti. Za sebou má již mnoho výstav a teď přidává další. Ta je zaměřená na soubor jeho nejoblíbenějších fotografií z cesty po Kambodži. Výstava bude v prostorách Městské knihovny Litvínov k vidění až do poloviny června.
Kdy jste navštívil Kambodžu a jak dlouho jste se zdržel?
Navštívil jsem ji na přelomu loňského února a března. V té době je tam turistická sezona, protože panuje období sucha a je tam krásně. Když jsme s partou přátel odlétali od nás, bylo nějakých šest nad nulou. A když jsme tam vystoupili z letadla, přivítalo nás 32 stupňů. V Kambodži jsem strávil bezmála dvacet dní.
Proč jste se rozhodl zrovna pro Kambodžu? Je to spíše netradiční místo na výpravu…
Byl jsem hodně zvědavý na Asii, kterou jsem nikdy předtím nenavštívil. Zároveň jsem chtěl poznat zemi jako takovou, znal jsem totiž její tvář jen ze zpráv či z filmů. Měl jsem ji trochu zafixovanou jako zemi, kde částečně proběhla válka ve Vietnamu a chtěl ji vidět na vlastní oči.
Jak proběhla vaše cesta tam? Potkalo vás něco zajímavého?
Řeknu vám, cesta nebyla žádná legrace. Částečně jsme se dopravovali letecky, několikrát jsme přestupovali. Nejprve jsme letěli z Prahy do Berlína, poté jsme přestupovali ve Spojených arabských emirátech a následně přistáli v Thajsku. Z Thajska do Kambodži jsme jeli po zemi. Využili jsme k tomu takový taxík nebo spíš minibus. Zajímavostí by mohlo být to, že samotnou hranici mezi Thajskem a Kambodžou jsme museli přejít pěšky, protože auta mezi těmito dvěma státy nesmějí přejíždět. Na kambodžské straně jsme využili takzvané tuk-tuky.
Kolik jste toho z Kambodži viděl? Co vše se vám během vašeho pobytu podařilo navštívit?
V podstatě jsme projeli Kambodžu napříč po turistické trase. Navštívili jsme nejznámější místa - třeba největší sladkovodní jezero v jihovýchodní Asii Tonlé Sap nebo vražedná pole v hlavním městě Phnonmpenhu. Prošel jsem se také džunglí. Naše úplně první zastávka byla v provinčním městě Siem Reap, což je výchozí bod všech turistů, kteří chtějí navštívit nejznámější památku Kambodži - chrámový komplex Angkor Vat. Návštěvami chrámu jsem strávil tři dny.
To na vás asi musel udělat velký dojem…
Chrám je obrovský. Zajímavé na něm je, že je jak turistickou atrakcí, tak i nábožensky funkčním místem. Turisté se tam mísí s věřícími, kteří tam chodí praktikovat obřady. Nejvíce atraktivní je toto místo zejména při východu slunce. Nacházejí se tam obrovské vodní příkopy, které jsou široké přes sto metrů. Ráno se na místě sejdou stovky ale možná i tisíce turistů, kteří si tu nádheru nemohou nechat ujít a fotografují.
Co bylo z vašeho pobytu nejzajímavější?
Je těžké vybrat jednu věc. Je to úplně jiný svět, takže zajímavá a nová pro mě byla většina věcí. Lidé, struktura ubytování, jídlo… Nejvíce mě ale zaujala taková všeobecná vstřícnost a spokojenost místních obyvatel. Lidé tam žijí z našeho pohledu s minimem a přitom se pořád usmívají. Místní jsou také hodně pracovití, nevidíte někoho jen tak sedět – každý něco dělá, něco prodává, něco nosí… Večer se schází, povídají si. Je to hezké.
Jako jednu zajímavost jste zmínil tamní kuchyni. Měl jste možnost něco ochutnat?
Nejsem žádný gurmán, ale místní jídlo jsem samozřejmě zkusil. Asijská kuchyně mě upřímně příliš neoslovila. Nejčastěji se tam jedla rýže, nudle, kuře či polévka – pokud možno vše hodně pálivé. Samozřejmě jsme tam viděli i neobvyklé věci jako třeba žáby či hmyz. Zdálo se mi ale, že to zdaleka není strava místních, neviděl jsem, že by to jedli. Spíše to bylo připraveno pro turisty. Jídlo bylo velmi laciné, za málo peněz byla velká porce.
Setkal jste se během svého pobytu i s něčím negativním? Odvezl jste si nějakou špatnou zkušenost?
Zkušenosti jsem měl jen pozitivní, ale bylo tam samozřejmě několik věcí, které se mi nezdály ideální. Kupříkladu odpad se tam nijak neřeší. Ekologa by tam trefil šlak, kdyby to viděl. Lidé jdou, jí něco v obalu a poté to, tam kde stojí, prostě pustí na zem. Když přijde období dešťů, voda to spláchne a země je uklizená. Řeky a kanály jsou tam pak úplně zanesené. Největší problém tam je s elektřinou, na některých místech funguje třeba jen tři hodiny denně. Veřejné osvětlení jsem viděl jen v hlavním městě.
Co vás nejvíce oslovilo z vašeho pohledu fotografa?
Jednoznačně lidé a konkrétně děti. Měl jsem trošku obavy, ale setkal jsem se s obrovskou vstřícností všech lidí i rodičů. Samozřejmě jsem se vždy dopředu dovolil, zda mohu pořídit snímky. I když tamní obyvatelé anglicky neumí a já koneckonců také ne, domluvili jsme se pomocí posunků. Mohl jsem si fotit jejich příbytky, rozpadající se loďky i již zmíněný všudypřítomný nepořádek. Lidé jsou sami o sobě hodně zajímaví, nemusí ani nic dělat.
Bylo fotografování v tamních podmínkách rozdílné od toho v Čechách?
Ano, nebyla to žádná legrace. Zejména kvůli vlhkosti vzduchu, která tam je opravdu vysoká. Měl jsem z toho docela obavy, ale musím říct, že mi neselhalo vůbec nic. Všechno vybavení obstálo na výbornou a nestal se mi žádný problém s fototechnikou.
Na co se lidé mohou těšit na vaší výstavě, která je k vidění v litvínovské knihovně?
Čeká je výběr čtyřiadvaceti nejlepších a mých nejoblíbenějších snímků z této cesty. Celkem jsem tam nafotil kolem 3000 snímků, 220 jsem jich nechal vytisknout a 24 vybral do vystaveného souboru. Ten jsem pojmenoval Kambodža pohledem fotografa. Osobně mezi mé nejoblíbenější snímky patří portréty dětí.
Uvažujete o tom, že se do Kambodži ještě vrátíte?
Kdybych mohl, jel bych hned. Vzhledem k tomu, že už nejsem nejmladší, je to pro mě ale plýtvání časem a raději bych viděl nějakou další zemi. Rozhodně bych si znovu vybral nějakou v Asii.
15
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
