Vánoční muž z Mostu kupuje kapra bez kostí a dělá lidem radost Rybovkou

Jak se svou rodinou trávíte Vánoce?
Dost jednoduše. Protože syn je sám a vnoučata nemáme, dlouhá léta udržujeme společně stejný styl. Stromeček, dárky, cukroví, kapr, zkrátka rodinná pohoda.

Kupujete živého kapra?
Ne, poslední léta kupuji vykostěného kapra, protože jsem měl vždycky hrůzu z kostí. Pak jsem zjistil, že někteří zpracovatelé ryb nabízejí kapra bez kostí, a začalo se mi to líbit. Na štědrovečerní večeři si vždycky dávám symbolicky kousek kapřího řízku, který připravuje manželka.

Děti z domova v Mostě dárky dostanou. Ukradené nahradí ty ze sbírky v Centralu

A salát k tomu?
Salát už nejím, dávám přednost zdravější bramborové kaši.

Dodržujete v panelákovém bytě nějaké vánoční zvyky?
Hlavně myslíme nebo vzpomínáme na naše příbuzné a před svátky se doma se synem snažíme pomáhat. Manželka je spíše domácí typ, zatímco my se synem jsme trošku lufťáci a bohémové. Ale o Vánocích jsme samozřejmě všichni pohromadě doma. Důležité je udělat si hezký Štědrý den a dát si dárky. Zvykem také je, že manželka peče podle rodinných receptů cukroví a dělá to ráda, což má po mamince, a také sama zdobí stromeček. Je to její radost, protože jako vychovatelka vychovávala děti ve škole a kreativita jí zůstala. Kdybychom měli dům a zahradu, určitě by ozdobila i všechny jehličnany venku. Do bytu si ale kupujeme pravidelně jen jeden malý živý stromek, jedličku, kterou máme rádi. Menší stromek máme v kuchyni, ten je ale umělý.

Zdroj: DeníkPatříte k lidem, kteří šíří vánoční atmosféru i mimo domov. Váš festivalový orchestr hraje v divadlech v Mostě a Chomutově každý rok během adventu Českou mši vánoční. Čím to je, že Rybovka lidi stále přitahuje?
Česká mše vánoční je staročeská tradice, která k Vánocům prostě patří. Na světě je spousta mší, ale ta od Jakuba Jana Ryby má zvláštní kouzlo, protože každá její jednotlivá část přesně vystihuje kolorit vánočního času. Na našem koncertu je atmosféra opravdu vánoční, protože na závěr nechám zpívat i publikum, třeba sloku z písně Narodil se Kristus Pán. V poslední době přidáváme i novější a populární melodie, které naše posluchače přenesou do moderní doby. Hrajeme Rolničky, rolničky, pak Purpuru, Vánoce, Vánoce přicházejí a končíme Tichou nocí. Lidé zpívají a já mám z toho velkou radost.

Jak byste zhodnotil letošní Rybovku?
Vládla při ní krásná atmosféra, ostatně jako každý rok. Loni ale byla možná zvláštnější v tom, že jsme Rybovku hráli poprvé po covidu a lidi byli hodně natěšeni, protože mše jim během epidemie chyběla. Ale i letos byly posluchači moc fajn a v Mostě zaplnili skoro celé hlediště. S orchestrem, který dirigovat Martin Peschík, tradičně vystoupil ženský pěvecký sbor Clavis Cordium a pražský mužský festivalový sbor.

Hlavně nezpožďovat vlak, tvrdí skauti, kteří rozvážejí Betlémské světlo

Je lepší hrát Rybovku v divadle než v kostele?
I když mám kostelní atmosféru rád, dávám přednost divadlu, kde je teplo, aby si lidé vánoční hudbu mohli užít a neklepali se zimou. Dnes se Česká mše vánoční hraje skoro všude, dokonce i na nádraží, což mi ale připadá divné. V kostelech, kde jsem kdysi pořádal hodně koncertů, Rybovku hrát nechci, protože by zimou trpěli i muzikanti. V červnu před pěti lety, kdy Vašek Hudeček slavil pětašedesát let, jsme společně hráli v kostele a bylo to úžasné. Venku bylo třicet nad nulou a lidi v chrámu měli letní oblečení. V prosinci by taková pohoda nebyla.

Byla letošní Česká mše vánoční jiná než loni?
Dlouho jsem usiloval o to, aby v Mostě vystoupil houslový virtuóz a člen České filharmonie Jan Mráček, nejmladší laureát Mezinárodní soutěže Pražského Jara 2010 a vítěz Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni. Nedávno mi volal, že si před Rybovkou přijede s námi zahrát. Vybral si obtížnou skladbu pro smyčce od Bartholdyho, kterou bravurně zahrál v první části večera. Pro posluchače, kteří přišli hlavně na Českou mši vánoční, to muselo být překvapení, ale přijali to s nadšením a já měl radost, že večer s Rybovkou se dá zkombinovat s náročnou klasickou muzikou. Příští rok pro změnu zařadím do programu možná zase něco lehčího. Loni jsem dal šanci trombonistovi Michalu Černému a trumpetistovi Jiřímu Šperkovi, kteří hráli před Rybovkou barokní hudbu.

Hudebník a kapelník Petr Macek z MostuZdroj: Deník/Martin Vokurka

Je těžké zvát do Mostu a Chomutova mladé a špičkové umělce z Prahy a dalších větších měst?
Není to tak těžké, pokud máte známé a zároveň dlouholeté zkušenosti s pořádáním koncertů. A náš festivalový orchestr si navíc získal za ty roky svého působení renomé, takže lidé z branže nás respektují. Vědí, že tu už 32 let provozujeme umění na vysoké úrovni paralelně s Prahou a že pomáháme dělat Ústecký kraj kulturnější. U nás si vážíme všech sólistů a mladých talentů, kterým dáváme šanci. Mně osobně se dobře spolupracuje s těmi, kteří se chovají obyčejně, ne povýšeně.

Proč hrajete nejdříve v Mostě a o den později v Chomutově?
Chomutov si stále držíme pro reprízu a také proto, že je tam výborné a vděčné publikum, které si zaslouží stejnou kvalitu jako Most. V Mostě, kde bydlím a kde máme hlavní zázemí, zkoušíme a pořádáme první koncert. Ale když si chci umělce udržet, musím jim dát ještě jednu příležitost den poté, aby se nacvičení jednoho koncertního programu vyplatilo. Proto je dobré dělat dva hudební večery za sebou. Oba jsou v divadlech a mají stejný program. Jen akustika je jiná, protože v každém divadle je osobitý témbr. A v Chomutově je akustika, jako když se hraje na zámku.

Jak se vám hraje po epidemii covidu, která koncerty dost omezila?
Covid kulturu dost zruinoval. Měl jsem obavu, jestli vůbec budeme hrát dál a jestli se koncertní dění vzpamatuje. Po prvních koncertech po covidu se ale naštěstí ukázalo, že lidi nepřestali mít živou muziku rádi. Pro nás podstatné, aby dál chodili, protože my jim chceme hrát krásné melodie, potěšit je a rozdávat jim radost.

Oběd hluboko pod stovku? Na Mostecku není problém. Musíte ale do školní jídelny

Teď je ale energetická krize a skoro všechno zdražuje. Je obtížné shánět na koncerty peníze od mecenášů, když prodej vstupenek nepokryje náklady?
Penězi nepřekypujeme. Furt o ně bojujeme, je to stále stejná písnička. Ale sponzoři, kteří nám fandí, nás podpoří vždycky, i když je těžko, i když je krize. Naši příznivci nám prostě dál chtějí pomáhat, za což jim patří velký dík.

Kolik stojí vstupenka na koncert festivalového orchestru?
Vstupné je stále 300 korun, studenti a senioři platí polovinu. Nezdražili jsme, protože chceme, aby krásná hudba byla dostupná co největšímu počtu lidí.

V Mostě se teď hodně mluví o chystané rekonstrukci kulturního domu Repre, kam se má stěhovat městská knihovna. Co si o tom myslíte?
Podle mě každý kulturák musí mít svůj kulturní styl a musí ho vést lidi, kteří tomu rozumí. Repre by nemělo být komerčním zařízením, které jen kupuje agenturní zábavu a putovní estrády. Nesmí v něm chybět kulturní linka duchovnějšího rázu. I na to by se mělo myslet, když má Repre Most reprezentovat. Proto je podle mě dobře, že se má do Repre stěhovat knihovna. Ona tam vnese něco jiného než populární show. Očekávám také, že kulturní dům umožní pořádání komorních hudebních akcí a nabídne příležitosti mladým muzikantům z regionu, ne jen celebritám, které plní stadiony.

Co chystáte na rok 2023?
Hudební večery v Mostě a Chomutově mám už naplánované a začnou v březnu. Zase vyberu krásné melodie a zase dám šanci mladým hudebníkům, to je naše zásada. Například na květen mám domluveného skvělého houslistu Josefa Špačka, který byl koncertním mistrem České filharmonie, nyní je na volné noze, patří mezi světové sólisty a v Mostě a Chomutově už několikrát hrál před covidem a rád se do obou měst vrací, což je pro nás velkou ctí.

VÝSLEDKY ANKETY: Čtenáři vybrali nejkrásnější vánoční strom Mostecka

Mladým sólistům byste mohl být dědečkem, protože patříte k nejstarším kapelníkům, hudebním manažerům a muzikantům v severních Čechách. Jak to zvládáte ve věku 76 let?
Muzika je moje droga, a proto se nepřestávám hudbě věnovat a nejsem typický důchodce. Chci naše koncerty udržet co nejdéle, ale samozřejmě jsem musel v seniorském věku zvolnit. Naštěstí mi pomáhají manželka a syn, protože jsme vlastně rodinná firma. Dělat hudbu a připravovat koncerty je dřina a často i stres, ale ve výsledku je to radost. A to mě stále naplňuje. Teď se těším na jaro, protože zimu nemám rád a protože v dubnu bych chtěl oslavit 45. výročí vzniku komorního souboru Nálady, kde jsem také kapelníkem. Toto výročí si připomeneme s naším festivalovým orchestrem v programu operetních a populárních melodií.

Jak relaxujete, když zrovna neděláte hudbu?
Nedávno jsem koukal na mistrovství světa ve fotbalu. To byl pro mě relax. Fandím Brazílii, Německu a Itálii a občas zajdu na utkání Baníku Most, který hrál dřív první fotbalovou ligu. Jako kluk jsem ale fandil české národní házené. Můj strejda Jaroslav Cingroš byl známý házenkář, Mistr sportu a nositel Ceny města Mostu a moje teta Jiřinka, která byla dlouhá léta mosteckou matrikářkou, mě brala na jeho zápasy, když Baník Most patřil k nejlepším házenkářským týmům v republice. Od té doby mám ke sportu blízko.