Konec emocí je příběhem dívky, která se musí vrátit do minulosti, aby našla svou budoucnost. Zdá se, že konečně může žít vysněný poklidný život, ale začne se nudit a podvědomě hledat napětí. „Máme to tak všichni, jinak by se nikdo večer nekoukal na zprávy,“ myslí si Jan Stejskal. Po úspěchu jeho povídek, poté, co se diváci smáli hrám, na kterých se jako spoluautor podílel, se rozhodl vyslat do světa také svou knižní prvotinu. 

Jan Stejskal
• Bydlí v Žatci
• Je ženatý a má dvě děti 
• Pracuje jako odhadce nemovitostí převážně pro bankovní sektor 
• Rád sportuje 
• Působí také ve spolku Opera Žatec jako scenárista a herec

Dovolila si přiznat, že je šťastná. Ale chceš-li Boha pobavit, sděl mu svoje plány… Tak v anotaci představujete svou knižní prvotinu Konec emocí. Co v ní čtenáře čeká? 
Jde o příběh dívky, která se musí vrátit do minulosti vlastní rodiny, aby tam našla svoji budoucnost. Věřím, že je to vyvážený mix napětí, příběhu a samozřejmě sarkasmu, kterého se asi nezbavím, i kdybych psal pohádky. 

Co přiměje odhadce nemovitostí, který ve volném čase hodně sportuje, k napsání románu? 
Chybělo mi v životě něco kreativního, co by doplňovalo práci a sport. Něco, co by mělo přesah. A tak jsem začal psát. Byla to povídka Konec emocí. Ve stejné době mi Jarda Wagner nabídl, jestli spolu něco nenapíšeme pro ochotnický divadelní spolek Opera Žatec. Zjistil jsem, že mě to baví a pár lidem se to i líbí. Bylo to, jako bych objevil něco, co už jsem dávno měl a nevěděl o tom. Jako bych našel ve sklepě pod hromadou haraburdí brusle, na které jsem zapomněl. Nasadil jsem je a zjistil, že bruslím rád a ani to pro mě není moc velká námaha. 

Evangelický farář Richard Vlasák.
Potřebujeme zrození Ježíška v nás, říká evangelický farář Richard Vlasák

A co ho přiměje k napsání knihy, kde je hlavní hrdinka žena? 
Inspiroval mě komiks Předstírat je prostě lhát, kde je taky hlavní postava žena. Má to i další výhody. Vyhnu se podvědomé autocenzuře a čistě pragmaticky – většina čtenářek jsou ženy. 

Žatecký autor Jan Stejskal vydal nedávno svou knižní prvotinu Konec emocí.Zdroj: Deník/Hynek DlouhýJaká je hlavní hrdinka Aneta? 
Asi jako většina z nás. Myslí si, že touží po klidném životě, ale jakmile toho dosáhne, začne ji to nudit a podvědomě hledá zdroj napětí. Máme to tak všichni, jinak by nikdo večer nekoukal na zprávy. 

Jak těžké je v této době pro neznámého autora vydat knížku? 
Já mám celý život problém s načasováním. Takže jsem všechna nakladatelství obeslal s nabídkou rukopisu zrovna, když ve zprávách probleskávaly první zmínky o narychlo postavených nemocnicích ve Wu-chanu. V prvním covidovém roce samozřejmě nikdo nechtěl vydávat neznámé autory, zvlášť prvotiny. Naštěstí jsem už předtím poslal dva roky po sobě povídky do nakladatelství Gorgona a obě vyhrály v soutěži. Domluvili jsme proto společně s tímto nakladatelstvím, ať už jim žádnou další povídku neposílám, že mi vydají knížku. 

Petr Karlíček s novým průvodcem
Stezku proklestil archivář s motorovkou, lidé si ji našli. A už má i průvodce

Zmínil jste úspěšné povídky. Vydání knihy pro vás tedy není první literární úspěch. 
Já toho zase tolik nepíšu. Kromě spoluautorství čtyř divadelních her jsem napsal zatím jen tři povídky do soutěží a všechny vyhrály, většinou mezi stovkou dalších. Poslední byla mezi dvanácti vybranými v soutěži nakladatelství Dobrovský. Takže pomalu přestávám věřit, že je to jen shoda náhod. Ale pořád je pro mě neuvěřitelné, že někdo chce číst, co jsem napsal. Nebo za to dokonce platit! 

Zdroj: DeníkCo píšete teď? Vzniká další román? 
Na román to asi nevidím. Průběžně dokončuji scénář ke krátkému televiznímu seriálu, což by měla být hlavně legrace, ale musím najít někoho, kdo by ho chtěl zrealizovat. Teď dopisuji další povídku do soutěže a snad letos stihnu ještě nějakou novelu. Ale chceš-li Boha pobavit… 

Už jsme zmínili, že máte na svém kontě několik divadelních her pro žatecké ochotníky. V souboru také působíte. Jaké to je hrát své vlastní hry? 
S divadlem jsem začal hlavně kvůli penězům. Měl jsem jich moc, a navíc spoustu času. Ne, to kecám, proto jsem se ženil. Ale zpátky k otázce. Tak za prvé, kdo hry viděl, pochopil, že tam zrovna moc nehraju. Navíc, u všech her jsem jen spoluautorem, a právě Jarda Wagner navrhoval, ať si tam taky něco zkusím. Nakonec v obou hrách mám nějakou větičku, hlavně abych na zájezdech nepřišel o raut pro herce. 

Milan Tóth s umělecky zpracovaným koženým pouzdrem na lovecký nůž.
Pouzdra na nože s orly a vlky. I po mrtvici hledá Jirkovan nové tvůrčí cesty

Hry jsou ale hlavně komedie? Je to trochu jiný koncept než klasické divadlo. 
Žatecký autor Jan Stejskal vydal nedávno svou knižní prvotinu Konec emocí.Zdroj: Deník/Hynek DlouhýKurz sebedestrukce a Večírek pro otrlé ano. Snažili jsme se vymyslet, jak přiblížit divadlo k lidem. Stačilo se zamyslet nad tím, kolik se v Žatci uživí hospod a jak prázdné bývá divadlo. Vymysleli jsme jednoduchý koncept skupinových terapií, který se dá hrát téměř všude a slavíme s tím celkem úspěch. Většinou je vyprodáno během pár dní. Největší odměnou jsou asi chlapi, kteří přijdou utahaní z práce, na to divadlo teda jdou „kvůli starý“, nějak to přečkat. Ale pak si dají pivo, to je trochu uklidní a necelou hodinu se dobře baví a vypráví ty vtipy potom dál. Hry fungují, ať je hrajeme na klubové scéně v Praze, nebo na poli ve Stroupči. A je to zásluha především herců. Najít tolik zajímavých hereckých typů v jednom městě je skutečně demografická anomálie. 

Naopak román Konec emocí je vážnější žánr, nechystáte něco takového pro divadlo? 
S Jardou Wagnerem chceme letos dopsat hru, která by měla být komornější, a i když bude opět protknutá humorem, bude tam i silný příběh. Mělo by to ale být už pro divadelní prostředí.