Vodní skauting má v regionu budoucnost, věří vedoucí střediska Michal Tarant

Jak hodnotíte letošní setkání Navigamus?
Já ho považuji za velice úspěšné, protože co si organizační tým naplánoval, se do puntíku podařilo realizovat. Ono to zní docela neskromně, ale opravdu jsem nenašel zádrhel. Nebyl ani žádný časový skluz.

Akci jste chystali dva roky. Co bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo loni ze dne na den přijmout rozhodnutí o odložení konání akce o jeden rok kvůli další vlně covidu. Když něco dlouho připravujete a těšíte se, tak to není snadné zrušit. Jednoduché nebylo ani rozhodnutí, zda do toho půjdeme opakovaně a zda poskládáme tým znovu. Nakonec se vše podařilo.

Proč se celostátní sraz vodních skautů a skautek konal zrovna v Mostě?
Během pořádání krajského setkání skautů v roce 2019 jsme si vyzkoušeli, že něco takového je na Mostecku možné udělat. Pak nás oslovili vodáci, kteří pořádali v roce 2018 Navigamus na Lipně. A tak jsme dali hlavy dohromady a zjistili, že Matylda, Mostecko a vlastně celý severočeský region je pro řadu skautů stále neprobádanou oblastí, která má co nabídnout.

U jezera v Mostě táboří 1500 skautů. Je to největší sraz na severu Čech

Zvažovali jste tehdy jezero Most, které je známější než Matylda?
Když jsme začali Navigamus připravovat napoprvé, jezero Most ještě nebylo přístupné veřejnosti. Takže nebylo o čem diskutovat, ale pravda je, že při druhém rozhodování, zda-li do toho půjdeme znovu, jezero už otevřené bylo, ale ještě tam chybělo zázemí. Proto jsme zvolili Matyldu. Teď už ale víme, že jezero Most, které se dál rychle rozvíjí, by bylo pro vodáky lepší, protože Matylda se přece jen pro tak velké množství lodí ukázala být malá.

Zdroj: DeníkPůldruhého tisíce účastníků a sto padesát lodí, které byly na Matyldě, to byl váš cíl?
Bylo to přesně číslo, kterého jsme chtěli dosáhnout. Zpočátku to vypadalo, že tolik lidí nedorazí, a až v květnu bylo jasné, že cílový počet se nám podaří naplnit. Byl to trochu stresový faktor kvůli financím, zda vyjdeme, protože každý účastník přispívá na zajištění akce. Kapacita by se dala ještě navýšit až na dva tisíce lidí, ale areál by pak jel na své maximum a už by to nebylo únosné.

Součástí akce byla i skautská pramice P550, kterou čeští vodní skauti využívají. Čím je ojedinělá?
Je unikátní v tom, že je lehká, stabilní a tím i bezpečná, ale zároveň dostatečně velká pro partu kamarádů, kteří si chtějí užít skautská dobrodružství. Pramici je možné také oplachtit, je tedy vhodná ke sjíždění řek i k plachtění na stojatých vodních plochách.

Máte v mosteckém skautském středisku oddíl vodních skautů či skautek?
Nemáme, ale Navigamus ukázal, že bychom ho mít mohli. Naši roveři, budoucí vedoucí, kteří se na akci podíleli, o tom začali uvažovat. Uvidíme. Je to výzva a pro nás možná další cíl do budoucna.

Když jsou v Mostě ta jezera…
Přesně tak.

Vedoucí mosteckého skautského střediska Michal TarantZdroj: Deník/Martin VokurkaOd kolika let jste skautem a co vás k tomu přivedlo?
Skautem jsem od února roku 1990. Když mi bylo deset let, přivedl mě kamarád ze školy. Šli jsme se jen tak podívat na schůzku a nevypadalo to, že bych u toho zůstal, ale stalo se.

Dlouho jste byl místonáčelníkem Junáka. Bylo náročné zvládat funkci v ústředí českého skautingu, vést mostecké středisko a ještě pracovat?
Skloubit se to dá, když máte vstřícného zaměstnavatele a chápající rodinu. V Mostě jsme mimo jiné budovali Skautský dům a nechtěl jsem tu odpovědnost nechat na někom jiném, když jsem stál u zrodu projektu. Práce v náčelnictvu je trochu jiná, tam se řeší hodně strategie, směřování hnutí a komunikace.

Je náročnější než dřív přitáhnout děti do skautingu, když je kolem tolik jiných lákadel a elektronických hraček? A souvisí to nějak se strategií, kterou jste v ústředí pomáhal vytvářet?
Do jisté míry ano. S kolegy v náčelnictvu jsme prosadili, aby se český skauting přiblížil dnešní době a zároveň si zachoval svou tvář a tradiční hodnoty, které Junák od počátku své existence zastává. To se nám daří, což je hlavně díky velkému úsilí lidí ve střediscích a oddílech, kde dokážou oslovovat dnešní mládež. Je to o nabídce zajímavého programu, který přináší zábavu i poznání. Do toho se dají zapojit i sociální sítě a další moderní trendy.

Šoféry čeká pořádně horké léto. Na silnicích Ústeckého kraje bude řada omezení

Někdo má skauty za foglarovské táborníky, kteří v košilích a šátcích tráví většinu času v přírodě, kde vytvářejí soudržná společenstva. To zůstalo?
To stále platí, ale veřejnost podle mě začíná vnímat, že skauting je i o něčem jiném. Děti se ve skautu učí kromě spolupráce a týmového myšlení být odpovědnými občany a seznamují se s hodnotami, které jsou dobré pro rozvoj celé společnosti.

Takže skaut by se měl hodit do každé doby?
Určitě. Měl by si umět poradit za všech okolností, měl by být připraven na cokoliv a umět na to reagovat.

Jak jste reagovali na dobu covidu? Také vám ubylo členů?
Ne, naopak. Junák jako celek během covidové doby rostl a s ním i mostecké středisko. V roce 2002, kdy jsem ho přebíral, nás bylo 85, teď je nás 315. Když se kvůli covidu zakázala činnost v kolektivu, tak jsme nereptali a začali jsme společnosti pomáhat ve zdravotnictví nebo sociálních službách. A především jsme naši činnost převedli do on-line prostoru a dokázali si s tím poradit. Na dálku probíhaly schůzky, výpravy a vymýšlely se nové aktivity. Bylo to tvůrčí a zajímavé období a děti u nás zůstaly.

Byli schovaní jako myšky. Studenti zažili cvičení, které snižuje riziko masakrů

Teď ale společností hýbe zdražování a týká se i Skautského domu v Mostě, kde máte zázemí. Jak zvládáte jako neziskovka pokrýt náklady na provoz a energie?
Je to neuvěřitelně těžké. Provozovat náš skautský dům zatím zvládáme, ale obávám se, že pokud vše ještě poletí nahoru, tak budeme muset přemýšlet, co dál. Hlavně energie jsou zapeklitý oříšek. Dosud nám pomáhá, že máme v nějaké míře zafixované ceny, ale tíží nás splátkování domu. Samozřejmě ho chceme dál rozvíjet, sháníme na to dotace, dary a šetříme. Právě probíhá rekonstrukce střechy a hodláme přistavovat novou klubovnu, aby bylo lepší zázemí pro oddíly a další aktivity, po kterých je poptávka. Po Navigamu máme nové zájemce na víkendy, takže k nám budou jezdit asi i vodní skauti, což jsme chtěli.

Jste také ředitelem soukromé Střední průmyslové školy Litvínov, kterou založila společnost Strojírna Litvínov. Letos v září zahájíte první školní rok. Kolik nastoupí žáků a v jakých oborech?
Bude celkem 38 žáků ve dvou třídách tří oborů. Do maturitní třídy oboru Strojírenství, konstrukce strojů a technologie obrábění by mělo nastoupit 17 žáků a do multioborové třídy 21 žáků, kteří se budou učit na obráběče kovů a strojní mechaniky. Náborové období se nám povedlo, v pondělí 6. června byla schůzka s rodiči budoucích žáků.

Otevřít novou střední školu není jen tak. Co vlastně vedlo k jejímu založení?
Hlavním důvodem je nedostatek techniků na trhu práce. Strojírna si chce vychovávat své zaměstnance, ale nepojme všechny žáky. V regionu je však velká poptávka z jiných průmyslových podniků. Chodí mi řada mailů, jestli už máme absolventy. Uděláme vše proto, abychom naplnili očekávání žáků i firem.

Je být skautem dobrý předpoklad k manažerské práci ve školství?
Jsem přesvědčen, že ano. Pokud projdete skautskou výchovou, tak máte zažité plánování i spolupráci. Ve vedení družiny či oddílu chystáte také rozpočet, a když řídíte středisko nebo jste v náčelnictvu, máte na starosti i velké vize, strategie a personalistiku. Pro mě je skauting velká škola života.